Česká neúčast na MS? Další důkaz, že fotbal neumíme dělat
KOMENTÁŘ PAVLA HARTMANA | Zapomeňme na slova o statečném výkonu, o křivdě z neuznaného gólu, o ztrátách způsobených marodkou. Jediné, co reprezentaci nepustilo opět na mistrovství světa, je holý fakt, že fotbal v Česku neumíme, až na výjimky, dělat. Popišme si schéma tuzemského stylu práce od ničeho k ničemu na barážovém zklamání se Švédskem (0:1 po prodloužení).
Tři korunky patří k absolutní top světové špičce v hokeji, ale ve fotbale nikoli. Český fotbal by tedy měl mít ambici být lepší než Seveřani.
České mety v reálu? Národní tým skončil v kvalifikační skupině MS až na třetím místě. Za Belgií a Walesem, dříve českým fotbalovým národem považovaným za soupeře, kterému je povinností naložit.
Nový předseda asociace Petr Fousek, nejvyšší hybatel fotbalové revoluce v Čechách a na Moravě, to s odstupem času (jak jinak u váhavého střelce) označil za neúspěch. Jeho hodnocení se dotklo trenérů, neboť ti si mysleli, že postup do baráže z třetího místa není špatný. Fousek se s nimi sešel a vyjádřil jim a celému realizačnímu týmu pro baráž maximální důvěru. Místo toho, co by se s trenéry s takto nízko nastavenými ambicemi a s chatrnou sebereflexí, okamžitě rozloučil. Jak můžou zlepšovat tým a dohánět nejvyšší mezinárodní úroveň, když jim stačí ve skupině bronz za Walesem?
Ale Fousek takto nepřemýšlí a kouče podržel ve funkci. Což se bohužel všeobecně očekávalo. Jinak by už asociace měla přesně vymezený kurz, kam má český fotbal směřovat a také by měla obsazenou pozici sportovně-technického ředitele. Tedy hlavního architekta i garanta lesklejší budoucnosti. Nezapomínejme, že předmětem podnikání firmy FAČR je přece fotbal.
Předseda však míní, že je ternem, když dá po roce dohromady sportovní radu, která má vybrat onoho ředitele, aniž by bylo jasné, do jakého projektu je vybírán.
Zde máme vršek amatérské sněhové koule, jež se postupně propadá do všech fotbalových pater a deformuje český fotbal.
Jak se to promítlo dále do čerstvého barážového zmaru?
Asi se shodneme, že trenér reprezentačního A mužstva by měl být nejlepším z nejlepších. Protože musí být inspirací pro kolegy i celé fotbalové prostředí. On výrazně určuje fotbalový směr v zemi. Jeho úkolem je složit, co možná nejvíce konkurenceschopný tým vzhledem k mezinárodní elitě a nabídnout hru splňující ty nejpřísnější mezinárodní parametry.
K tomu potřebuje umět vyhodnocovat hráče. Třeba vědět, které návyky korespondují s potřebami světového fotbalu.
Netrefená nominace
Teď malá ukázka ze Švédska. Isak, Kulusevski, Elanga a spol. jsou ofenzivní esa, jejichž palebná síla narůstá, pokud se k nim odzadu dostanou míče, o které nemusejí bojovat ve vzduchu. Proto se vyplatí agresivním napadáním narušovat rozehrávku. Aby zadní hráči neměli možnost je zásobovat přihrávkami na míru.
Ovšem v české nominaci, a pak i na hřišti v Solně, se objeví Tomáš Pekhart, prototyp devítky minulosti. Bez patřičné rychlosti, dynamiky a zažitého návyku napadat obránce ve sprintu. V prodloužení se potom stane, že tenhle chlapík na základě svého zlozvyku nechá v rychlém časovém sledu dvakrát vyjet švédské obránce (jen lehce stínuje) a konstruktivně založit útok. Poprvé to protivník nevyužije, podruhé však po biliárové akci na dotek ano. Mimochodem, Češi podobnou akci nepředvedli ani jednou. Byť se nabízelo této zbraně využít do Lindelöfova prostoru. O všem jsem psal v analýze před utkáním ve Švédsku, aby si někdo nemyslel, že jsem generálem po bitvě.
Na lavičce seděli i jiní hráči s resty. Aleš Matějů v dřívějších zápasech reprezentace ukázal, že má problémy s pozičním bráněním či přepínáním, ale trenéři ho stejně povolali. Mysleli si, že na příští sraz přijede s jinými herními návyky? Pozor, nejde vůbec o jména, ale o princip.
Coby trenér máte povinnost mužstvu pomoci. Zvláště v klíčových okamžicích. Jako v baráži za stavu 0:0. Jenže když si sám vyberete mezi náhradníky žolíky, kteří nemají moc předpokladů změnit dění na trávníku z pohledu vašeho celku do pozitivna, zaděláváte si na to, že střídání výkon týmu zhorší. Což se ve Švédsku stalo. I proto, že Ondřej Lingr šel na trávník až v 111. minutě, byť se nabízelo vsadit na souhru slávistických hráčů, u kterých Trpišovský leští správné návyky. A Šilhavého už to několikrát zachránilo.
Hložkův malý progres
Že nyní trenéři neměli k dispozici ostrostřelce Patrika Schicka a další členy základní sestavy? Bez Schicka odehrál český výběr remízové utkání s Belgií s Lukakem na hrotu a De Bruynem v záloze. A marodka? Copak Jindřich Trpišovský ve Slavii rezignoval na vysoké standardy, když neměl k dispozici Hovorku, Provoda a spol.? Ne, trenér si musí v předstihu připravit alternace. A ten reprezentační si navíc může vybírat ze všech českých hráčů doma i v zahraničí.
Záleží tedy jen na lídrech, jak přemýšlejí a koho do stěžejních manažerských nebo trenérských rolí angažují. Tím významně vytvářejí náročnost či nenáročnost prostředí.
Proto bychom se měli po čtvrtečním smutném večeru i ptát, proč není mega talent Adam Hložek stejně tak hbitý jako jeho švédský podobně mladý a podobně fyzicky stavěný protějšek Dejan Kulusevski? Proč z hlediska mezinárodních kritérií neudělal větší progres v áčku Sparty? Vždyť letenský klub je také pro ostatní v republice vzorem a nastavuje mantinely v tréninkových nárocích. Pokud se v něm hráči nezlepšují, není to dobrá zpráva pro nikoho.
Jsme zpátky u zpátečnické sněhové koule, která se už dávno změnila v lavinu. A protože to bere stále jen minimum lidí v českém fotbale v potaz, mistrovství světa může být ještě dlouho pro Česko zapovězené.
Naopak Švédové, Wales a jiné země vývoj pochopili a teď se jim to logicky vrací.
