PŘÍMO Z DAUHÁ | Tisíce dobrovolníků a pořadatelé se starají o bezproblémový chod mistrovství světa, radí, navigují, usmívají se. Rozhovor o tom, jak se jim v Kataru žije, pracuje, bydlí, však dát nechtějí. „Nezlobte se,“ zní unisono odpověď. Od dam i od mužů. Od místních i od cizinců. Až ve čtvrtek pomohla náhoda a dobrá nálada zhruba pětačtyřicetiletého Nizozemce, kterého pobavila provizorní kancelář v pohodlném křesle u hotelu naproti stadionu Lusail. „Můžeme si popovídat, ale neřeknu vám jméno a nefoťte mě,“ prosí holohlavý chlapík v černém triku před zápasem Brazílie-Srbsko.
Proč nesmím fotit ani znát jméno?
„Pro jistotu. Bylo nám důrazně doporučeno, abychom se všelijakým interview vyhnuli. Od toho tady nejsme, naše místo je jinde.“
Diktafon zapnout mohu?
„Není problém.“
Dobře, děkuji. A nepřijde vám tedy zvláštní, že nemůžete svobodně popsat místní poměry?
„Možná ne, možná ano. Respektuji nařízení, od mluvení jsou tady jiní.“
Takhle předsudky o Kataru nikdy nevymizí.
„Vím a samozřejmě mě to docela mrzí, protože svět by změnil názor
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
