Překvapení z Maroka táhl střední blok a technická kvalita. Druhé Řecko? Ne...
Maroko šokovalo celý svět. Ze skupiny postoupilo po nepříliš dobrých výkonech a s trochou štěstí, ve vyřazovacích bojích však předvedlo fantastické výkony. Po skvělých defenzivních představeních vyřadilo Španělsko i Portugalsko, aktivním pojetím zlobilo Francii a nechybělo málo, aby Zijach a spol. získali alespoň bronzovou medaili. Čím trenér Valíd Radžradžuí zaskočil favority a proč je nálepka „druhé Řecko“ úplně scestná?
Moderní střední blok
Maročané sice většinu času bránili a presovali velmi zřídka (9. nejméně intenzivní presink ze všech 32 účastníků podle metriky PPDA od Opty), ale jejich blok se nedá srovnávat s blokem Řecka či podobnými přístupy různých méně technicky zdatných celků. Trenér Valíd Radžradžuí totiž naordinoval velmi aktivní střední blok s malým počtem pasivních pasáží a defenzivní fáze Maroka dokonce připomínala klubový fotbal.
Afričané nacvičili svůj střední blok na výbornou – v rozestavení 4-1-4-1 zónově vyplňovali všechny potřebné prostory a s průměrem 1.1 xGA („očekávané góly proti“) patřili mezi nejlepší týmy směrem do defenzivy. Klíčem bylo skvělé krytí středu pole. Křídla začínala v nižší zónové pozici, aby soupeře nutila hrát spíše středem, kde střední záložníci s pomocí útočníka Nasjrího vykrývali všechny možnosti mezi obrannými liniemi.
Do bránění středu pole se často díky svému zónovému postavení zapojovala i křídla. Nejdůležitější postavou týmu však byl záložník Fiorentiny Sufján Amrabat. Šestadvacetiletý středopolař zaujal pozici jediné šestky v sestavě a vykrýval prostor před stopery. Důležitá část strategie spočívala ve správné reakci na soupeře. Španělsko hrozilo skrze přihrávky mezi obranné řady – kouč Radžradžuí tedy instruoval obrannou čtveřici, aby se vysunovala co nejagresivněji. Portugalsko se spoléhalo na dlouhé míče z jedné strany na druhou – defenzivní čtveřice v čele se Saísem proto daleko více couvala.
Technická kvalita v čele se Zijachem
Kromě moderního přístupu k bránění měli Maročané rozdílný přístup než většina týmů „betonářů“ také směrem dopředu. Ofenzivu táhla dvojice křídel. Zijach a Sufján Búfál si neustále seskakovali pro míče a pomocí driblinků z hloubi pole vymýšleli ofenzivní akce. Většina útoků vedla přes pravou stranu, kde obranu soupeře přečísloval ofenzivní pravý bek Ašraf Hakimí a pomáhal také technický středopolař Azzadín Únahí.
Ačkoliv Maročané útočili velmi pohledně a v každém utkání rozehrávali na riziko již od gólmana, ofenziva patřila mezi slabé stránky. Pouze šest týmů si na mistrovství připsalo méně šancí na 90 minut – podle dat od Opty si Maročané vytvořili 0.90 xG („očekávané góly“) na 90 minut, což je velmi slabé číslo. Sice se dostávali do zajímavých situací na centr, ale finální řešení vázlo, což se projevilo zejména proti Francii. V rozhodujících chvílích přeci jen chyběla větší kvalita. Zakončování akcí až moc záviselo na jediném muži – Nasjrí si jako jediný hráč Maroka připsal během turnaje více než 1.0 xG, konkrétně 1.2 xG…
Tahouni ve středu pole: Amrabat a Únahí
Nejdůležitějším hráčem Maroka byl jednoznačně Amrabat. Ve většině zápasů nastoupil jako jediný defenzivní záložník a náročnou roli zvládal skvěle. Občas sice propadnul pozičně, když se nechal až příliš strhnout hrou, ale díky své dynamice a fyzickým schopnostem pravidelně zastavoval nebezpečné útoky soupeře středem pole.
Za zmínku stojí také Únahí. Dvaadvacetiletý záložník Angers udivoval svým driblinkem. Na turnaji zkompletoval deset driblinků ze třinácti pokusů a připsal si tak úžasnou 77procentní úspěšnost. Společně se Zijachem a Búfálem táhl předfinální fázi Afričanů, což dokládají i další data – Únahí přihrál nejvíce pasů do finální třetiny (20) a jen Zijach (24) zkompletoval více progresivních přihrávek (Únahí – 19).
Nedostatky a proč nevyšel alespoň bronz?
Největším problémem Maroka byl velmi úzký kádr. Náhrada za hrotového útočníka Nasjrího? Valíd Chaddíra, útočník druholigového italského celku Bari, který během jediných dvou startů na turnaji prokázal, že kvalitou na mistrovství nepatří. O důležitosti Amrabata nebylo sporu, záložník Fiorentiny však zvládl dokončit všechna utkání. To neplatí o křídelnících Búfálovi se Zijachem, po jejichž vystřídání šly výkony Maroka citelně dolů.
Trenéra Radžradžuí musela nejvíce trápit situace na stoperu. Za stabilní dvojici Adžuird – Saís neměl adekvátní náhradu, ale prvně jmenovaný musel odstoupit již v osmifinále a Saísova pouť turnajem definitivně skončila po třiceti minutách proti Francii. Kromě zranění sužovala tým také únava. Zápas proti Francii dohrávali vyčerpaní a pokles motivace i energie byl znát také v utkání o bronz.
