Soukup: Možná se hráči viděli na dovolené
OČIMA EXPERTA - Dva zápasy bez jediného gólu. To je bilance české reprezentace na turnaji v Japonsku. Ten měl přitom sloužit k tomu, aby si trenér Michal Bílek vyzkoušel nové tváře a různé alternativy pro kvalifikační boje. „Ale nevím, jestli mu bezbrankové remízy v něčem pomohly. Trošku si myslím, že šlo o nevhodný termín pro takový turnaj,“ řekl pro iSport.cz Miroslav Soukup, trenér Slovácka a někdejší kouč reprezentační „dvacítky“.
„Když jsem ve třech zápasech neviděl gól. V zápasech, ve kterých by hráči neměli být svázáni taktikou a odpovědností za výsledek, tak mě nabádá myšlenka, proč se turnaj uskutečnil, když týmy chtěly jen takticky odehrát zápasy,“ pozastavil se Soukup nad opatrnou hrou všech mužstev.
Ve třech utkáních, z toho dvě odehrál český výběr, nepadl jediný gól. A se skóre 0:0 se o prvenství musela podělit všechna tři mužstva.
Proč se útočníkům nedařilo? Chyběla jim snad motivace? „Podle mě ano. Chyběla větší vůle po vítězství a nejen z naší strany. Turnaj celkově neměl šťávu. Možná se už fotbalisté viděli někde na dovolené,“ poznamenal trefně Soukup.
Reprezentanti jakoby neměli zájem zápasy vyhrát, ale pouze je ve zdraví odehrát. Chybělo nasazení i bojovnost. Zkrátka vše, co divák od reprezentačních mužstev očekává. Otázkou je, jak by hráči přistoupili například k mnohem důležitějšímu kvalifikačnímu zápasu?
„Domnívám se, že v takovém případě by sestava vypadala úplně jinak. Byla by tu větší zodpovědnost za výsledek. Tím nechci říct, že by zápas s Japonskem byl odfláknutý, ale kolik hráčů odcházelo ze hřiště s pocitem, že si zahráli kvalitní fotbal? Protože takhle nevypadá zápas, ve kterém by se vydali ze všech sil,“ má jasno Soukup.
Už před turnajem se objevovaly hlasy, že se hraje v nevhodnou dbu. Že nemůže mít pro český tým žádný užitek. Ale taky je třeba brát v potaz fakt, že jindy zorganizován být nemohl.
„Reprezentační trenér má omezené možnosti, jak hráče dát dohromady, aby si spolu zahráli. Oficiálních termínů je hrozně málo a mimo ně je složité vůbec nějakého soupeře pro přátelák najít. Ale znovu říkám, pro hráče by měla být čest nastoupit za národní tým v jakémkoliv zápase.“
Viditelných rozdílů si všimnul i na výkonech několika hráčů. Příklad první: David Lafata. Zatímco v lize střílel jeden gól za druhým, v Japonsku se neprosadil. „Jedná se o excelentního střelce, ale když dostane ze hry méně kvalitních míčů a když není pod takovým tlakem jako v Jablonci, tak se neprosadí,“ podotkl Soukup.
Příklad druhý: Jan Rezek. „Když se podívám, jak hrál v lize a jak dneska, tak to byl prostě jiný výkon. Stejně tak Gebre Selassie (případ třetí). V Liberci je pořád na křídle, neustále vepředu. Ale teď se do ofenzivní fáze moc nezapojoval.“
Podle Soukupa ale nejde ani tak o jednotlivé hráče jako o výkon celého týmu. „Kvalitu je třeba brát komplexně a na Japonce jsme zkrátka neměli. Za druhý poločas jsme si nevytvořili jedinou akci. Nedokázali jsme soupeře zatlačit před vápno, dostat je pod tlak, vstřelit branku. Z našeho týmu podal nadprůměrný výkon jen Petr Čech. Jen díky němu jsme udrželi bezbrankovou remízu,“ myslí si.
Na druhé straně ale uznává, že Japonsko patří k silným soupeřům a pravidelným účastníkům mistrovství světa. „Navíc hrát proti mužstvu s naprosto odlišnou mentalitou, na to nejsme zvyklí. Ke všemu jsme měli krátký čas na přípravu, hráči cestovali hodiny přes celou planetu. Nebylo to jednoduché,“ přemýšlí nad příčinami krachu českých útočníků.
