Lička o reprezentaci: Rosický nemůže dělat všechno
NÁZOR EXPERTA – Jako hvězda týmu na sebe musí Tomáš Rosický brát příliš velkou zodpovědnost a snaží se vše strhnout sám. To tvrdí Verner Lička, generální manažer Baníku Ostrava, bývalý reprezentační střelec a trenér, když se snaží pojmenovat některé z herních problémů současného národního mužstva.
O ROZESTAVENÍ
„Nejde o rozestavení. Ze 4-4-2 můžete přejít na 4-1-3-2, 4-2-2-2 nebo 4-2-3-1. Základní změnu tam dáváte obsazením typologie hráčů. Ve vyspělých státech, třeba ve Francii, kde jsem studoval, jsme měli zakázán termín ,rozestavení 4-4-2‘, nazývali jsme to předzápasovou organizací. Tím je řečeno vše. Mužstvo v ní musíte budovat v řadách po malých skupinkách, trojicích nebo dvojicích. Když to přenesu do praxe, pokud máte v týmu jen jednoho fotbalistu s ofenzivním myšlením, který zvládá technicko-takticky přechodovou fázi, máte na mezinárodní úrovni obrovský problém. Myslím, že tohle je největší potíž našeho týmu - v typologickém obsazení a individuální kvalitě na jednotlivých postech.“
„Jestliže je používán v Arsenalu z boku, je to tím, že hráči, kteří jsou ve středu, ještě lépe splňují představy o výkonnosti. Je tam velice platným fotbalistou, ale ne stěžejním - nepatří do osy týmu. Když přijde do národního mužstva, je to muž číslo jedna. A takový vůdce, který ovlivňuje herní styl, nemůže hrát ze strany. Máme to postavené celé na Rosickém, jenže on může splnit úlohu jen jednoho hráče. Pokud má být hvězdou týmu, nejvíc tvůrčí hráč, nabízí se jako první, že by měl hrát ve středu. Pojmenování štítový hráč, osmička, desítka, to v dnešním fotbale přestává platit. Pamatuju si, že když začínal v týmu trenéra Brücknera, hrál ve středu a níž. Na EURO 2004 ho proti Nizozemsku trenér Brückner dokonce stáhl do pozice šestky, kde se akce teprve rodí.“
O ROSICKÉM A PLAŠILOVI
„Ve 4-2-2-2 musejí tihle hráči být v prostoru pod útočníky, a nechodit pro míče do prostoru záložníků nebo dokonce k obráncům. Mají mít zákaz! On potřebuje pro hru ve svém prostoru servismany, a ti v reprezentaci nejsou. Pak má jako hvězda týmu pocit, že musí vzít zodpovědnost na sebe, chodí o patro níž, aby mohl rozjíždět akce. Potom máme vpředu o jednoho hráče míň. Teoreticky je to před zápasem 4-2-2-2, ale v zápase se to pak rozbíjí tím, že Rosický musí sbíhat níž. Hráči pro řešení předfinální fáze jsou pak moc nízko. Chceme, aby Plašil s Rosickým šli dolů, rozjeli akci, ale pak by museli přihrát sami sobě, když to přeženu. Bylo by zajímavé, kdyby někdo udělal graf pohybu Rosického a Plašila ve svém klubu a v nároďáku. Tam to bude všechno o dvacet třicet metrů níže. Proto nemůže být využití hřiště efektivní, do útočné fáze se pak dostaneme v malém počtu.“
„Jestli se má mužstvo posunout kvalitativně výše, musí tam být zařazen vyšší počet kreativních hráčů. V základní sestavě musím najít pět až šest hráčů, kteří jsou schopni dát gól. To v našem případě není. Záloha by měla dávat tolik gólů jako útočníci, nebo alespoň sedmdesát osmdesát procent jejich počtu. Máme defenzivního záložníka až stopera, dalšího defenzivního záložníka, jednoho génia a jednoho všeumělce, jako je Plašil, který je schopný běhat, bránit, útočit, dát předfinální přihrávku, případně občas gól.“
O KRAJNÍCH OBRÁNCÍCH
„4-4-2 má několik zásad: kvalitní konstruktivní hra od obránců a brankáře, nadstandardní přínos středových záložníků do přenášení těžiště hry. Krajní záložníci jsou na to, aby stahovali hru, aby byli pod útočníky, operovali mezi obranou a zálohou soupeře. A v tom případě musí jako velice důležitá nadstavba fungovat pohyb krajních obránců do křídelních prostorů.“
