BLOG: Planou vášně? To chce klid...
ŠTĚPÁN FILÍPEK - Je to záblesk naděje i radosti ve zlých časech. Ani vítězství 4:0 nad Ukrajinou však nezahnalo chmurnou atmosféru kolem fotbalové reprezentace. Možná už se na tom nic nezmění, hráči, jejich obhájci i tvrdí kritici jsou zaseklí a zalezlí do zákopů.
Přesto něco málo může pomoct. Třeba odpovědi na zásadní otázky, které si musejí vyjasnit všichni. Opakuji: všichni.
Otázka číslo 1:
Jak silná reprezentace je? Na žebříčku FIFA, který není absolutně vypovídající, ale jistým vodítkem přece jen je, spadli Češi na 42. místo. Přeskočeni byli i týmy Běloruska či Burkiny Faso. Prohráli s Emiráty, Ázerbájdžánem, Litvou. Musíme tedy vzhledem k výsledkům a kádru bez legend Nedvěda, Poborského a Kollera, jak se omílá, snížit měřítka a hovořit o stěží průměrném evropském mužstvu, jež na víc nemá?
Pochybuji, že by to chtěli a takto se cítili sami hráči, jakkoli zatroubili ústup z velkoklubů a lebedí si zhusta v Turecku. Nemluvě o trenéru Michalu Bílkovi. Pokud ano, ať od něho nezaznívají slova, že jeho borci jsou přinejmenším stejně silní, ne-li silnější než Norové (od nichž dostali „trojku“).
Pojďme se tedy shodnout. Za Sport navrhuji: od Rosického a spol. stále čekáme víc a věříme, že na to mají. Záleží na jejich přístupu, a hlavně na tom, aby je trenér uměl dobře využít. To se podle nás neděje, na tom trváme. Kádr je jistě slabší než dříve, jenže to se dá nahradit jinými zbraněmi. Možnosti tu zkrátka jsou, tak je využijme. Rádi vám v tom budeme fandit, vážně.
Otázka číslo 2:
Umíme se v Česku o fotbale bavit? Ne. Spíš ne. Na jedné straně servilita, alibismus, neschopnost říci jasný názor. Na druhé až neúměrná kritika, přesvědčení, že špatně je úplně všechno, hotová apokalypsa. Téměř nic mezi tím.
K zvlášť kuriózním situacím dochází při přenosech České televize. Komentátor Jaromír Bosák se ve Skotsku tvrdě opře do hráčů, že jestli neunesou mediální tlak, mohou si najít místo u pokladny v hypermarketu. 
Jestli si však lidé z fotbalu stěžují na málo odbornou a seriózní kritiku, musí místo nic neříkajících plků pronášet průzračné soudy nebo ji vůbec umožnit.
Když se redaktor Sportu do hloubky vyptával Bílka po porážce v Norsku, tiskový mluvčí trapně pronesl: „Ukončíme tenhle seminář.“ Jak se pak chcete normálně bavit?
Potíž je i v tom, že Bílek neumí být přesvědčivý, topí se ve frázích a nevzbudí sympatie. Co se týče hráčů, je z jejich pohledu pochopitelné, že se cítí až pod moc velkou palbou, zvlášť když měli pocit, že ze Skotska přivezli úspěch. Přesto se musí zbavit vleklého pocitu ukřivděnosti, podezíravosti či jisté nafrněnosti. A rozlišovat, co a kde se o nich píše či říká.
Naproti tomu je potřeba jasně říct, že jakýkoli škodolibý spodní tón, zbytečné nezasloužené posměšky, urážky a buranské posílání někoho do pr... sem nepatří.
Otázka číslo 3:
Chceme, aby tým postoupil na EURO? Je to docela schizofrenní stav: požadujete změny, trenérem počínaje a systémem hry konče. Jenže když mužstvo doputuje do stanice touha jménem EURO 2012, nic se dít nebude.
Co, proboha, s tím? Přát si neúspěch, byť v ušlechtilém zájmu, je navzdory téhle bezvýchodnosti trochu zvrhlé. Postup na mistrovství Evropy český fotbal potřebuje. To by měl být společný cíl. Nemilosrdný řez, jenž je na místě, nechť přijde po jeho splnění...
