Mnoho fanoušků má jasno. Jablonecký Ondřej Vaněk střídá v posledních minutách v zápasech národního týmu jen proto, aby byl hodnotnějším zbožím. „Mrzí mě to,“ přiznává již pětinásobný reprezentant.
Kritici o něm prohlašují, že má protekci od Miroslava Pelty, šéfa Baumitu Jablonec a zároveň muže číslo jedna v české fotbalové hierarchii. Že za reprezentaci nastupuje Ondřej Vaněk jen na posledních pár minut, aby zvyšoval počet v kolonce startů za národní výběr, a tím se uměle navyšovala jeho cena.
Zaregistroval jste takové názory?
„Zaznamenal jsem to, to je jasný. Čtu to na internetu... Někdo si může myslet, že to tak může být, ale já si to nemyslím. Makám a dřu, abych byl v nároďáku, což je sen každého fotbalisty. A jsem rád, že tam můžu být vedle takových hráčů, jako je Čech, Rosický, Plašil. Je to pro mě čest.“
Mrzí vás, že se takové názory objevují?
„Mrzí, ale v Česku se většinou na všem hledají především negativa. S tím se možná dalo i počítat. Každý jde po panu Peltovi a teď jsem s tím spojený i já.“
Na druhou stranu k takovým domněnkám může svádět fakt, když majitel klubu je zároveň šéfem fotbalové asociace, nemyslíte?
„Tak jsem to i myslel. Proto se s tím dalo počítat. Možná to bije do očí, ale já si to prostě nemyslím. Na druhou stranu si říkám, že do nároďáku asi nepostaví někoho, kdo by na to neměl. A je to samozřejmě ještě větší motivace. Beru to jako výzvu, musím ještě více makat a dokázat těm, co to říkají, že se pletou.“
Je nepříjemné být v takové pozici?
„Podle toho, jak se to vezme. Čtu to jen v článcích, ale jinak se s tím nesetkávám, takže to nějak nepříjemné není. A když to čtu, tak si říkám, že každý má právo na svůj vlastní názor.“
Trenér Jablonce Roman Skuhravý říkal, že jste si to kvůli tomu slíznul už i od spoluhráčů v jablonecké kabině. Co vám říkali?
„To je v každé v kabině. Tam se dá vyžrat úplně všechno. Od oblečení přes účes až po tohle. S tím si nelámu hlavu, protože to k fotbalu patří. Kór mezi spoluhráči v kabině.“
Nazvali vás „protekčákem“?
„To ne! Prostě si do mě kvůli tomu jen rejpli.“ (uculí se)
Vždycky jste v pěti zápasech reprezentace střídal. S čím vás trenéři na hřiště posílali?
„Asi jako každého jiného hráče. Podržet balon, něco vymyslet a pokusit se dát gól. S čím jiným na hřiště jít. První zápas jsem střídal v přátelském utkání v Maďarsku na 25 minut, pak s Arménií, s Itálií... Ale neřekl bych, že bych se tam ztratil. Každý člověk musel vidět, jak jsem si vedl.“