Reprezentace
Začít diskusi (0)

Po nudné éře Michala Bílka se fotbalový národ zase chce fotbalem bavit. Pavel Vrba hodlá útočnou zábavu lidem poskytnout. Detailní způsob hry reprezentace zatím tají. Co se dá z hesel, která vypustil na veřejnost, vystopovat?

Pavel Vrba: „Chci hrát hodně ofenzivní fotbal.“

Co se pod tím skrývá: Plzeňské útočné pojetí mělo základ v obsazení všech míst v sestavě technickými a tvořivými hráči. Kouč Vrba přeškolil záložníky Rajtorala s Limberským na beky, Horvátha postavil na pozici defenzivního štítu a také střední obránci nesměli být jen odpalovači.

Naopak, museli se výrazně zapojit do konstruktivní rozehrávky. Dokonce se podíleli na koncovce, Čišovský nasázel loni na podzim 6 gólů, Procházka přidal jeden. Druhým charakteristickým znakem viktoriánské ofenzivy byla rychlost. Pomalejší běžec se našel jen jeden: veterán Horváth.

Ten ovšem tenhle handicap kompenzoval tím, že rychlonožkům servíroval expresní kolmé nebo diagonální časované přihrávky. Však se také krajní obránci často měnili v čistokrevná křídla.

Teď Vrba přenese tenhle mustr do reprezentace. A protože si může vybírat z nejlepších českých hráčů doma i v zahraničí, logicky by se měla zvýšit kvalita provedení.

Třeba sparťan Krejčí zapadá do jeho představ o ostrém levém kraji zřejmě víc než Kovařík, ale do Štruncových sadů ho nemohl ze Sparty přetáhnout.

A jak se do jeho kritérií vejde Hübschman, v Bílkově mužstvu výhradně defenzivní záložník, který ofenzivu téměř nepodporoval? Že by se stěhoval na stopera, kde v národním týmu začínal? Odpověď zná pouze Vrba.

Kdo a na kterém místě působil pod Vrbou v Plzni a kdo nejspíše bude hrát v reprezentaci?Kdo a na kterém místě působil pod Vrbou v Plzni a kdo nejspíše bude hrát v reprezentaci? • iSport.cz

Pavel Vrba: „Chci hrát odvážně. I proti top týmům!“

Co se pod tím skrývá: K tomuto závěru kouč podle všeho definitivně dospěl po podzimním výprasku Plzně na Bayernu 0:5. Tenkrát se hosté hrbili před gigantem nedůstojně už před zápasem a na hřišti to vyvrcholilo tím, že ani jednou nevystřelili na bránu.

Šlo o jasný důkaz toho, že bránit v hlubokém bloku před vlastní šestnáctkou se ani s těmi největšími kolosy nevyplácí. Nulu stejně neudržíte a sami gól dát nemůžete, protože soupeřovu síť ani nevidíte. Vrba se z téhle facky poučil a říká, že lepší je si to i s těmi nejlepšími rozdat na férovku.

Ostatně své o tom ví i jeho konzultant Karel Brückner. Reprezentace si pod jeho velením nejdřív drtivým vysokým presingem získala svět (viz famózní obrat s Nizozemskem na EURO 2004), pak sklouzávala čím dál víc k hlubokému obrannému bloku a její výsledky i renomé bledly.

Pavel Vrba: „Nechci čekat na vlastní polovině, jestli soupeř udělá chybu. Naopak musíme být aktivní.“

Co se pod tím skrývá: Tohle bude klíčový bod. Okamžitý presing po ztrátě míče se stal povinnou výbavou týmů, které chtějí něco ve světě znamenat. Jenže naučit mužstvo ovládat tuhle zbraň bezpečně, není vůbec snadné. Vyžaduje to přesné vymezení a sladění pohybu celého týmu.

Všech deset hráčů v poli musí tyto nacvičené zásady ctít. Stačí, aby jeden fotbalista z téhle pavučiny vypadl, a kvalitní soupeř to potrestá gólem. Vzorem budiž Guardiolův Bayern. Ten se při napadání vejde se všemi hráči v poli do úzkého dvacetimetrového elastického pásu. Viktoriáni byli roztaženější.

To ale presingové kleště nemůžou secvaknout protivníka tak těsně, ten se z obležení vymaní a rázem je z toho přečíslení na opačné straně. Plzeň to poznala v domácím utkání s Manchesterem City.

Její nekompaktnost potrestal Džeko gólem. Nároďák pod Bílkem však v tomhle plaval úplně. Chaos při bránění vygradoval v domácím utkání s Arménií. Před prvním inkasovaným gólem hosté vhazovali aut u poloviny hřiště, ale Rosický a další ignorovali posun zpátky do sevřeného obranného postavení. Způsobilo to první branku za Čechovými zády a ztrátu reálných nadějí na světový šampionát v Brazílii.

Pavel Vrba: „Hráči, kteří nebudou pravidelně hrát ani v klubech u spodku tabulky, budou mít velký problém dostat se do sestavy.“

Co se pod tím skrývá: Je to jednoznačný vzkaz do Frankfurtu pro Václava Kadlece, do Hamburku pro Petra Jiráčka, do Norimberku pro Tomáše Pekharta a další: Hoši, když už hrajete o záchranu, musíte tým táhnout, ne dřepět na lavičce. Návrat k přísnosti, transparentnosti a náročnosti může všem jedině prospět.

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů