Střet s Anglií? Smolný pětigólový debakl. Souboj s Brazílií? Nejdřív paráda, pak prohra 1:3 s nadějí do budoucna. Zhruba tak byla veřejně vyhodnocena první konfrontace fotbalové reprezentace pod velením kouče Jaroslava Šilhavého s top kvalitou. Hlubší rozbor provedený s časovým odstupem s tím však neladí. Projděme si ho po otázkách, o kterých fanoušci nejvíc diskutovali. V placené části článku najdete i názory expertů Jaroslava Hřebíka, Jiřího Kotrby a Vernera Ličky.
1. Proč nerozhodovaly štěstí a smůla?
O štěstí má právo mluvit člověk, který přežije pád letedla. Nebo matka samoživitelka po milionové výhře v loterii. Samozřejmě i ve sportu hraje roli tenhle faktor X. Ovšem pouze ve vyrovnaných zápasech. Teď pár statistických čísel z Wembley.
Góly – 5:0.
Držení míče – 67 %:33 %.
Počet přihrávek – 756:384.
Střely na bránu – 8:2.
Klíčové přihrávky – 22:5.
Nebezpečné útoky – 74:20.
Vážně si myslíte, že tenhle Taxisův příkop mezi oběma mužstvy vykopaly společnými silami štěstí a smůla?
Řeči o štěstíčku jsou mimořádně zpátečnické. Maskují nedostatky. A nikdo se nemůže zlepšit, pokud si nepojmenuje chyby.
„Před patnácti lety jsme byli v žebříčku FIFA druzí, konfrontace s nejvyspělejšími státy jsme zvládali tak, že naše hra a hráči byli hodnocení v zahraničí velmi dobře. Nyní neplatí ani jedno,“ říká trenér Jaroslav Hřebík, neúnavný šiřitel moderních trendů v Česku. „Měli bychom si to dobře zanalyzovat, protože nůžky se rozevírají čím dál víc. Jestliže si budeme současnou situaci alibizovat, nemáme šanci vyspělý svět dohonit a budeme konkurovat jen Bulharům a Černé Hoře. Což by nemělo být.“
Příkladů zemí, ve kterých si povolaní dokázali přiznat, že přestali stíhat fotbalový rychlík a přijali opatření, aby do něj mohli zpátky naskočit, je mnoho. Německo, Belgie, Švýcarsko, Anglie či Nizozemsko v čele s obrozeným Ajaxem Amsterdam. I když jejich ozdravné programy nejsou totožné, jedno mají společné: NÁROČNOST!
„Anglickou náročnost hezky popsal Luděk Mikloško ve Sport Magazínu před utkáním ve Wembley (Celý rozhovor čtěte ZDE >>>). Abychom mohli být i my nároční, musíme si přestat věci, které nejsou v pořádku, alibizovat!“ podotýká Hřebík.
Připomeňme pár myšlenek z interview s Luďkem Mikloškem. Lidi neodpouští, pokud hráč nemaká na 100 procent. V tréninku je zápasové tempo. Technika se nacvičuje v maximální rychlosti. V klubech a v akademiích si nikdo nedovolí něco nedělat, jak by se mělo.
Co brání tomu, aby to konečně došlo v plném rozsahu do Česka?
2. Musíme proti obrům parkovat autobus před vápnem?
Tuhle otázku by mohl brát kouč Jindřich Trpišovský za provokaci. Cožpak nedokázal se Slavií vysokým presinkem vypoklonkovat z Evropské ligy jejího pětinásobného vítěze ze Sevilly?
Pohoršovat by se mohli i jeho starší kolegové. Karel Brückner honem na tygra, tedy celoplošným napadáním, zaskočil s Olomoucí Hamburk a pak s národním týmem Francii nebo Německo.
Hřebíkova Sparta řádila aktivním presinkem v Lize mistrů. Josef Csaplár s Ladislavem Škorpilem předběhli s provinčním Libercem a jeho útočným fotbalem Lyon.
Pavla Vrbu si probereme schválně na závěr. Zkusil si totiž aktivitu i autobus. S Viktorií Plzeň se nebojácnou ofenzivní produkcí prokousal do Champions League. Coby trenér reprezentace naordinoval proti Španělsku na EURO 2016 zákopovou taktiku a byl z toho průšvih. A čeho se dočkal zkraje března v jarním ligovém šlágru na Spartě, když jeho mužstvo sáhlo po hlubokém obranném bloku? Odvezl si čtyřku.
V Anglii se k němu přidal Jaroslav Šilhavý. A vyfasoval pětku.
Je nutné však říct i bé. Pokud chcete hrát presinkově, nejde to bez toho, aby to měl celý tým naučené. Jistě nyní řada čtenářů vznese zažitou námitku: v reprezentaci není čas na výuku týmové taktiky. V tom případě si položme otázku: Jak to, že Angličané proti Česku předvedli týmový presink a totožné útočné akce? Oni měli prostor na nácvik a Češi ne?
Reprezentační kouč má navíc oproti tomu klubovému možnost širšího výběru. Může si vzít konstruktivního stopera z jednoho klubu, útočného krajního beka z druhého. Musí však mít jasnou představu, jakou mozaiku chce složit.
Mozaika Jaroslava Šilhavého je zatím v mlze. Žádný rukopis z ní nevystupuje. Viditelná změna se udála pouze v atmosféře. S Karlem Jarolímem si hráči nepadali kolem krku, někteří dokonce v médiích skrz řádky dávali najevo, že ho chtěli odstřelit. Jeho nástupce, jenž se svěřenci přirozeně komunikuje, vzduch provětral.
Ale to by bylo málo.
3. Neuspěla by proti Anglii a Brazílii lépe Slavia?
Můžeme si pohrávat jen s předpoklady, protože nikdy nebudeme mít možnost uspořádat utkání Anglie, respektive Brazílie vs. Slavia.
Rozhodně však víme, že způsob hry červenobílých proti Seville byl kvalitnější než fotbal národního celku ve Wembley i v Edenu. A také víme, že kvalita hráčů sama o sobě utkání nerozhoduje. Důležitější je právě způsob hry.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
