Vize, útok, bouřky i baroko. Nedvěd, Rosický, Čech a spol. o Brücknerovi | iSport.cz
13. listopadu 2019 • 18:30

Vize, útok, bouřky i baroko. Nedvěd, Rosický, Čech a spol. o Brücknerovi

Autor: iSport.cz
  • Oslavy postupu na EURO 2004. Karel Brückner nad hlavami hráčů. Oslavy postupu na EURO 2004. Karel Brückner nad hlavami hráčů.FOTO: Pavel Mazáč (Sport)

    Prožili s ním jedny z nejkrásnějších chvil svých zářných kariér, společně válcovali Evropu a zůstali jen těsně pod vysněným vrcholem na EURO 2004. Legendární kouč Karel Brückner ve středu slavil kulaté osmdesátiny, jak na něj vzpomínají takové hvězdy jako Tomáš Rosický, Pavel Nedvěd, Jan Koller, Petr Čech, Milan Baroš či Marek Jankulovski?

  • Rosický: Vizionář, který uměl udělat bouřku i pohladit

    Karel Brückner gratuluje Tomáši Rosickému k jeho kariéře

    Patřil k vyvoleným, na které trenérský mág Brückner nedal dopustit. A důvěru mu vrátil skvělými výkony i důležitými zásahy. Třeba gólem v odvetě baráže o MS 2006 s Norskem nebo dvěma trefami na úvod šampionátu proti Americe. „Kolikrát nám říkal: Dostaňte hru do určitého prostoru na hřišti a pak už si to dohrajte sami, jste na to dost dobří,“ říká Tomáš Rosický, bývalý kapitán reprezentace a nyní sportovní ředitel Sparty.

    „Když se řekne jméno Karel Brückner, jako první se mi vybaví, že byl skvělý trenér a taktik. Vždycky přesně věděl, co chce s týmem hrát. Měl jasnou představu, jak k tomu dojít. Byl to velice úspěšný kouč i v evropském měřítku. Nás hráče fotbal pod ním vždycky bavil.

    Vybavuju si ale, že začátky nebyly tak jednoduché. Byl to klasický proces poznávání. Já jsem odehrál za jednadvacítku jenom dva zápasy, pak jsem šel rovnou do áčka. Ale řekl bych, že jsme se s trenérem museli navzájem poznat. Já jsem byl vždycky hodně hubený, on o mně určitě nějakým způsobem pochyboval. Ani já jsem si ze začátku nebyl jistý věcmi, které po nás chtěl. To je ovšem klasický model, než hráč pozná, že to, co po něm trenér chce, na hřišti opravdu funguje.

    On byl velký vizionář, dokázal vyhodnotit jednotlivé situace. Jakmile si to jako hráč uvědomíte a zařídíte se podle toho, jste jeho. Fungovalo to tak i z druhé strany. Byl spokojený, protože jsem plnil úkoly, které mi dával.

    O trenéru Brücknerovi se obecně dá říct, že si hráče dokázal získat. Kolikrát se mohlo při pohledu zvenčí zdát, že je nepříjemný. Ale to on byl i na nás! Dokázal být strašně nepříjemný. Na druhou stranu platilo, že byl nejen výborný trenér, ale taky psycholog. Věděl, kdy zadupat, kdy naopak pohladit. To je strašně důležitá část trenérského džobu. Nejen samotný koučink a taktická příprava, ale i vztah k hráčům. On na to měl čich.

    Možná největší jeho předností byl fantastický cit pro hru a tým jako takový. Brückner byl úžasný taktik, dokázal předvídat, co se v jednotlivých situacích může stát. Měl k dispozici spoustu skvělých ofenzivních hráčů, Méďu, Šmícu, Poboráka. Ve finální fázi nás proto nechával často v uvozovkách být. Kolikrát nám říkal: Dostaňte hru do určitého prostoru na hřišti a pak už si to dohrajte sami, jste na to dost dobří. Nechával nám volnost, abychom uplatnili intuici a kreativní schopnosti. A ono to vážně fungovalo.

    Tohle úzce souvisí s tím, že se vždycky koukal, aby měl dobrou chemii v týmu, aby všechno klapalo. Když se objevil někdo s jiným charakterem, než měl tým, tak ho mezi nás nepustil a příště už ho nenominoval. Na tomhle si opravdu zakládal, chemii si nenechal ničím narušit.

    Měli jsme generaci výborných hráčů, ale je strašně spekulativní rozebírat, jak by to vypadalo pod jiným koučem. Rukopis trenéra Brücknera byl ale jednoznačný. Jak už jsem zmiňoval, získal si nejen mě, ale úplně celý tým. Byli jsme spolu rádi a trávili dohromady spoustu času. Všichni jsme pochopili, že to, co po nás chce, funguje. Proto jsme do toho šli vždycky naplno.

    Samozřejmě nastaly i situace, kdy bylo hodně dusno. Trenér si nevybíral, vůbec nekoukal na to, odkud kdo je, za jak velký hraje tým. Řešil to tak, jak to cítil. To je samozřejmě správně. Je to dost o citu. Brückner dokázal poznat, kdy mají být hromy blesky. To pak byla opravdu bouřka. Kolikrát to bylo v poločase hodně ostré, když trenér vycítil, že to mančaft potřebuje.

    15 let od bronzového EURO 2004: Vrchol přišel s Dány, jakou roli sehrál pedant Brückner?

    Pak ale byly situace, kdy jsme si říkali, že to asi pěkně schytáme. Ale on přišel do kabiny, byl úplně v klidu, začal nám vysvětlovat jednotlivé situace a spíš nás povzbuzoval. Tahle jeho mentální stránka byla naprosto skvělá.

    Ze spolupráce s trenérem Brücknerem určitě mohu čerpat i ve své současné funkci. Fotbal není jenom o skladbě mužstva a taktické stránce, zahrnuje celý balíček atributů, které kouč měl a mohl je týmu nabídnout. Nejvíc se ví, že byl skvělý taktik, ale důležitý je i přístup k hráčům, atmosféra v týmu. Tohle všechno měl zvládnuté, byl v tom jedinečný.

    I proto mě potěšilo, že přijel na moji rozlučku. Když jsem mu volal, okamžitě říkal, že dorazí. Z toho jsem byl trochu překvapený, že jsem ho ani nemusel přemlouvat. Nakonec to bylo super. Vážil jsem si toho, protože jsem v kariéře zažil opravdu světové trenéry a Karel Brückner k nim jednoznačně patřil.“

    TOMÁŠ ROSICKÝ, záložník se 105 reprezentačními starty, účastník EURO 2000 a 2004, MS 2006, EURO 2012 a 2016, bývalý hráč Sparty, Dortmundu a Arsenalu

  • Nedvěd: Útok, útok a zase útok!

    Karel Brückner a Pavel Nedvěd na oslavách 100 let od založení Sigmy Olomouc

    V národním týmu pod Karlem Brücknerem zářil jako legenda Juventusu, majitel Zlatého míče France Footballu. Byl silným vůdcem, kapitánem. Osud rozhodl o tom, že musel se zraněným kolenem odstoupit z nešťastného semifinále EURO 2004 s Řeckem. Kdo ví, jak by zápas dopadl s ním na hřišti. „Věčná škoda, že se to nepodařilo,“ mrzí Pavla Nedvěda.

    „Těžko vybrat jeden moment z období, které jsem prožil pod panem Brücknerem, protože nezapomenutelných momentů bylo strašně moc. Vybavím si, kolikrát jsme od něj dostali v poločase kartáč, když jsme prohrávali 0:1. Házel po nás, co našel. Veřejnost ho vnímala jako kliďase, ale když šel do kabiny, tak to stálo kolikrát za to. Ale my jsme si to zasloužili.

    Strašně rádi jsme pod ním hráli. Věděli jsme, že když budeme dělat, co po nás chce, tak budeme hrát dobrý fotbal. On zase věděl, jak na nás. A tak tvořil historii českého fotbalu.

    Trenér Brückner chtěl vždycky útočit a pokaždé nám opakoval: Když budete hrát ten náš ofenzivní fotbal, určitě to vyjde. Stoprocentně tomu věřil a my taky.

    Na Andrově stadionu se vzpomínalo. Brückner by mohl do Juventusu

    Projevilo se to v mnoha zápasech, ale ten proti Holanďanům na EURO 2004 je památný. Otočit z 0:2 na 3:2 proti takovému týmu, to se nestává každý den. Van Nistelrooy, Robben, Stam, Seedorf, Davids, všechno světoví hráči, žádná ořezávátka. Přesto jsme v utkání s nimi nepříznivý vývoj zvrátili. To je obrovská věc!

    Naše tehdejší zbraň? Samozřejmě že útok, útok a zase útok. Nic jiného se ani od pana Brücknera nedalo čekat. Když po půli stáhl defenzivního záložníka Galase (Tomáše Galáska) a dal tam místo něj Marka Heinze, to bylo něco!

    Z tribuny v Aveiru a pro spoustu lidí u televize to sice mohlo vypadat jako hop, anebo trop, jenže mělo to svoji logiku. Věděli jsme, že musíme útočit a že když si budeme pomáhat, půjde všechno. Ostatně to bylo Brücknerovo krédo. My ho přijali za své a všechny nás to bavilo.

    Po utkání s Holanďany mě na stadionu v Aveiru objal a když si vzpomenu na slova, která mi pan Brückner řekl, naskočí mi vždycky po celém těle husí kůže. A tak to bude až do smrti. Co mi řekl, bylo něco krásného. Ale zůstane to jen mezi námi. Už tenkrát jsem po zápase říkal, že ze mě konkrétní obsah nikdo nedostane. A platí to pořád.

    Pan Brückner nepochyboval o tom, že jedině s moderním útočným fotbalem můžeme uspět. A také věděl, že ho budeme umět zahrát. Měl pravdu. Naučili jsme se to a naše hra snesla světová měřítka. Zápas s Holandskem to jen potvrdil a dodnes na něj fanoušci vzpomínají. Ale celé EURO 2004 byl náš vrchol, naše absolutní maximum. Chyběla tomu jen zlatá tečka. Věčná škoda, že se to nepodařilo.

    Když jsem pana Brücknera viděl teď na exhibici v Olomouci, myslím si, že by ještě mohl v klidu někde trénovat. V pohodě by to dal. Takový fotbal, jaký jsme pod ním předváděli na EURO v Portugalsku, jde hrát i nyní. Záleží vždycky na koncepci trenéra a na tom, jestli to chce hrát. Pokud ano, nic nebrání v cestě. Český fotbal měl vždycky pro útočný styl hráče. Ti současní ještě nemusí být úplně připravení, takže nemusí hned všechno vyhrávat, ale můžou hrát lepší fotbal. To rozhodně.“

    PAVEL NEDVĚD, záložník s 91 reprezentačními starty, účastník EURO 1996, 2000, 2004 a MS 2006, bývalý hráč Sparty, Dukly, Lazia Řím a Juventusu Turín

  • Koller: Věděli jsme, že se ho vyplatí poslouchat

    Jan Koller se raduje s trenérem Karlem Brücknerem s branky na 1:0

    Jeho 202 centimetrů výšky používal Karel Brückner jako hlavní beranidlo do uzavřených vrat soupeřů. Na Jana Kollera spoléhal maximálně, obrovitý útočník si stavěl rekordní gólovou pyramidu a taky spoustu úderů připravil sklepáváním do odkrytých prostorů. „Na taktických poradách jsme seděli a poslouchali – a ještě ke všemu nás to bavilo!“ upozorňuje dlouhán, jehož zranění na startu MS v Německu zasadilo těžkou ránu do velkých trenérových plánů.

    „Když se řekne Karel Brückner, uvědomím si nejdřív tu jeho velikánskou osobnost. Navíc osobnost, která mě provázela nejdůležitějšími roky mé kariéry. Měl v sobě něco, co se asi nedá naučit. Vnitřní sílu, charisma, správnou tvrdohlavost. Tím vším nás dokázal přesvědčit, abychom za ním šli, abychom mu věřili. To bylo hodně důležité.

    Jenže hned potom mi taky dojde, že nic z toho by nestačilo, kdyby mu chyběla odbornost. V té době byla reprezentace plná hráčů, kteří hráli v základu velkoklubů, tam nešlo nic obelhat. A on nás přesvědčil, že tomu rozumí, že se vyplatí se na něj spolehnout. Že se ho vyplatí poslouchat.

    Taktika, to bylo jeho. Uměl perfektně přečíst soupeře a hlavně vymyslet, co by na něj platilo. Je hodně známá ta historka, jak jsme měli na Letné proti Nizozemsku za úkol napadat ze dvou stoperů Franka de Boera, nikoli Jaapa Stama. Oni měli nacvičenou kombinaci, že De Boer to posílá na Patricka Kluiverta, to jsme jim rozbořili, a oni nevěděli, co hrát. De Boer tehdy v poločase střídal…

    Ujfaluši si vyčítá gól s Řeckem. Podívejte se na analýzu památných momentů EURO 2004!

    Na těch taktických poradách jsme seděli a poslouchali – a ještě ke všemu nás to bavilo! Jednak to bylo zajímavý, jednak jsme věřili, že to je začátek úspěchu.

    Díky spojení všech těchhle vlastností a schopností se mu podařilo udělat ze všech těch osobností tým, jedno fungující mužstvo. Získal si nás na svou stranu.

    Je pravda, že tehdy jsme byli v nároďáku rozdělení na nějakých dvanáct hráčů, kteří měli své jisté. Já byl mezi nimi. Těm věřil, hodně na nás dával. My jsme si z toho až dělali srandu, jak je to dané, Bylo to evidentní.

    Můžu říct, že na ty v uvozovkách vyvolené se ani nerozčiloval, alespoň to nedával najevo. Rozčílit se dokázal, to jo, ale schytali to spíš ti druzí. Třeba Radek Kováč si užil svoje, Honza Polák stejně tak, ale v začátcích třeba taky Milan Baroš. To se dělo ve chvíli, když někdo nedával pozor, mluvil, vyrušoval.

    Ale pozor, on měl ty náhradníky taky rád. A myslím, že i oni jeho. Dokázali nás zastoupit, když se někdo zranil. Tohle bylo zásluhou té party, kterou se podařilo vytvořit.

    Pan Brückner pro to měl cit. Věděl, že vždy první den srazu chceme jít ven, někam pokecat, na pivo. Vycházelo to taky z toho, že skoro nikdo nehrál v Česku, moc jsme se nevídali, rádi jsme někam zašli. Byl to na úvod prostě volnější režim. Když to mělo své meze a svá pravidla a nedostalo se to na veřejnost, toleroval to. Samozřejmě to bylo podmíněné výsledky. Kdyby nebyly, nemohli bychom si to dovolit. Kdyby to chtěl zarazit, myslím, že by ničemu nepomohl, spíš by situaci zhoršil. Pro to měl cit.

    Když však přišla aféra s pokojem 433 (hromadné nedodržení životosprávy v březnu 2007), to se ho hodně dotklo. Pak už to nebylo ono. V týmu už nebyl Pavel Nedvěd, to na to asi mělo vliv.

    Já měl a mám pana Brücknera jako člověka v každém případě moc rád. Kolikrát jsme se spolu hodně bavili. Je to velice dobrý společník, rád jsem poslouchal jeho vyprávění. Třeba i teď naposledy v Olomouci jsme společně poseděli a udělalo mi to radost, myslím, že i jemu. Pochopitelně byl vždy znát nějaký věkový odstup. Taky jeho zájmy se od těch našich docela lišily – vážná hudba se v kabině fakt neposlouchala – ale vždycky jsme se dokázali přes fotbal naladit na podobnou notu.“

    JAN KOLLER, útočník s 91 reprezentačními starty, nejlepší střelec v reprezentační historii (55 gólů), účastník EURO 2000 a 2004, MS 2006 a EURO 2008, bývalý hráč Sparty, Anderlechtu, Dortmundu, Monaka či Norimberku

  • Čech: Bouřka o půli s Lotyšskem? Nepublikovatelné!

    Karel Brückner s Petrem Čechem na soustředění před mistrovství světa v Německu v roce 2006

    „Řekne-li se trenér Brückner, hned mi naskočí slovo charisma. Jeho charisma totiž dokázalo lidi strhnout a zaujmout. Jakmile promluvil, všichni automaticky naslouchali. A jeho obrovská znalost fotbalu to podpořila.

    Mně nejvíc pomohl v tom, že se nebál ze mě ve dvaceti letech udělat reprezentační brankářskou jedničku. To si zasluhovalo odvahu! Ale věřím, že jsem jeho důvěru nezklamal.

    Nejsilnější zážitkem bylo samozřejmě EURO 2004. Skvělý turnaj se vším všudy. Když jsme naopak nehráli podle jeho představ, uměl se pořádně rozčílit. Největší bouřka byla právě na EURO 2004, o poločase prvního zápasu s Lotyšskem. Co nám trenér říkal, je kompletně nepublikovatelné. 

    Nezapomenu také na jeho osobitý humor. Když během jednoho srazu slavil narozeniny, měl neuvěřitelně vtipnou řeč. Smáli jsme se úplně všichni. Ta měla tuhle zlatou tečku: Já budu pořádně slavit až 100 let. A když budou někteří z vás ještě naživu, pozvu vás na oslavu.

    Beru ho za slovo.“

    PETR ČECH, brankář s rekordními 124 reprezentačními starty, účastník EURO 2004, MS 2006, EURO 2008, 2012 a 2016, bývalý hráč Blšan, Rennes, Chelsea a Arsenalu

  • Baroš: Měl neskutečné charisma

    Takhle to spolu táhli v reprezentaci. Útočník Milan Baroš a trenér českého výběru Karel Brückner na MS 2006

    „Velký trenérský stratég, který vždy uměl na každého soupeře vymyslet jinou taktiku a standardky. To byla jeho velká trenérská zbraň.

    Měl neskutečné charisma. Věděl, kdy přitvrdit a kdy naopak povolit. I smysl pro humor měl obrovský. Nicméně když nebyly výsledky nebo se nedařilo v tréninku, uměl zařvat tak, že se všichni schovávali, aby mu nepřišli do rány.

    Rozhodně to byl jeden z nejlepších trenérů, které jsem v životě poznal. Myslím, že vůbec nejlepší. Naše cesty se střetly už v jednadvacítce a pokračovali jsme spolu i v reprezentačním áčku. Na tu dobu strašně rád vzpomínám.

    Jeho role v cestě za úspěchem na EURO 2004 byla zcela zásadní, dokázal mužstvo perfektně připravit a stmelit.

    Měl jsem s ním velmi hezký vztah a vždy jsem rád, když se s ním můžu znovu potkat. Můžu být jen vděčný osudu, že mi dopřál zažít jeho éru.“

    MILAN BAROŠ, útočník s 93 reprezentačními starty, účastník EURO 2004, MS 2006, EURO 2008 a 2012, mistr Evropy do 21 let, vítěz Ligy mistrů, hráč Ostravy, v minulosti Liverpoolu, Aston Villy, Lyonu, Portsmouthu, Galatasaraye, Antalyasporu, Mladé Boleslavi a Liberce

  • Jankulovski: Pánové, ta Itálie, co to jsou vůbec zač?

    Karel Brückner v dobách, kdy trénoval český národní tým

    Nejsilnější vzpomínka

    „Jako první se mi vybaví šťastný Karel Brückner po vítězství nad Dánskem, které nás posunulo do semifinále mistrovství Evropy 2004. Ty obrázky, jak se objímá s Pavlem Nedvědem a je opravdu šťastný, mám pořád před sebou. Myslím si, že si to tehdy v Portugalsku hodně užil, i když vyřazení s Řeckem přineslo zklamání i jemu. Ale ty krásné emoce vysoce převládaly.“

    Trenérská zbraň

    „Ví se o jeho standardkách. Byl opravdu lišák a neustále něco vymýšlel, nikdy se nespokojil s tím, co už jsme měli nacvičeno. Tou největší trenérskou zbraní byl ale jeho respekt. Všichni hráči ho uznávali. A vzpomeňte si, jaké osobnosti v tom mužstvu tehdy byly. Nebyl nikdo, kdo by k němu necítil respekt.“

    Lidská zbraň

    „Uměl situaci odlehčit. A zdravě nás nabudit. Pamatuju si, jak jsme na mistrovství Evropy jedenadvacítek měli hrát finále s Itálií. A on den předtím večer přišel za námi na pokoj a povídá: ´Pánové, ta Itálie, co to jsou vůbec zač? Cannavaro, Buffon, co to jsou vůbec za jména? Ujfaluši, Jankulovski, to jsou ta pravá fotbalová jména!´ Perfektně to odlehčil, ještě víc nás stmelil, a i když jsme pak to finále prohráli, rozhodně jsme odehráli velmi dobré utkání.“

    Památný výrok

    „Asi všichni si pamatujeme na jeho baroko. Stoper David Rozehnal tehdy chtěl hrát s míčem nějak víc, než odpovídalo představám Karla Brücknera. Chtěl balony vyvážet, chtěl si s ním hrát a trenér pak označil tuhle hru jako baroko. I když nevím, kdo z nás hráčů tehdy tomu, proč právě baroko, vůbec porozuměl.“ (smích)

    Smysl pro humor

    „Měl ho a uměl ho použít ve správný čas. Viz historka s Cannavarem a Buffonem.“

    Uměl se naštvat?

    „Pamatuju si, že jednou jsem ho viděl opravdu hodně naštvaného. Bylo to o přestávce utkání s Itálií na mistrovství světa 2006. Těsně před pauzou byl po druhé žluté vyloučen Honza Polák. A tehdy jsem myslel, že Honzu trenér Brückner v kabině rozcupuje na kousky. To jsem měl o Polyho i strach. Trenér byl strašně rozzlobený. To vyloučení bylo zbytečné a bylo jasné, že o deseti to proti Italům půjde těžko. A to pana Brücknera rozčílilo tak, jak jsem ho jindy tak naštvaného neviděl.“

    MAREK JANKULOVSKI, útočník se 78 reprezentačními starty, účastník EURO 2000, 2004, MS 2006 a EURO 2008, vítěz Ligy mistrů, bývalý hráč Ostravy, Neapole, Udine a AC Milán

  • Heinz: Proti Řecku jsem byl vysvlečený třikrát…

    Marek Heinz hrál na EURO 2004 v kádru plném hvězd důležitou roli

    „Pan Brückner byl pro mě hodně důležitý. Když jsme byli mladí, ani jsme si neuvědomovali, co po nás vlastně chtěl. My chtěli jen hrát fotbal, ale postupem času, když člověk stárne, vidí ty jeho nadčasové myšlenky jinak. V jeho podání bylo všechno jednoduché, neskutečné, geniální, úžasné. Zažil jsem hodně trenérů, ale pan Brückner byl pro mě z hlediska odbornosti určitě jeden z nejlepších.

    To, že jsem znal pana Brücknera už dřív z Olomouce, potom hrálo asi trochu roli i v reprezentaci. Na druhou stranu, EURO je tak významná akce, že nelze brát hráče jen ze známosti nebo za zásluhy. Nikdo si nelajzne vzít někoho jen proto, že ho dříve trénoval. Kdyby se mi nedařilo, vůbec bych se tam nedostal. Trenér viděl, že mám formu, cítil jsem se nejlíp v životě.

    Na tréninku jsem si dělal, co chtěl, ohromně jsem si věřil, sebevědomí šlo nahoru a já to pak prodával i v zápasech. Proto jsem byl jakýmsi dvanáctým až třináctým hráčem, což byl v té generaci a konkurenci obrovský úspěch.

    Jedinou, bohužel poslední kaňkou na celém úžasném mistrovství bylo Řecko. Na rovinu říkám, že jsem nebyl zklamaný, ale nasraný, protože jsem se nedostal na hřiště. Méďa (Pavel Nedvěd) se zranil, trenér za mnou přišel a ptal se mě, jak se cítím. Odpověděl jsem mu, že úplně nejlíp v životě. Jenže jsem tam nešel, protože Beránek (asistent trenéra) nebo někdo panu Brücknerovi řekl, ať tam dá místo mě Šmícu (Vladimíra Šmicra). Šel tam on, hrál výborně a já dál čekal na svou šanci. Ta měla přijít později, byl jsem už podruhé vysvlečený, ale Beránek zase něco zařval, tak jsem se zase převlékl zpátky. A když už jsem byl převlečený potřetí a měl jsem tam opravdu jít, dostali jsme ten blbý gól z rohu…

    Pan Brückner nás připravil fantasticky, mančaft měl neskutečnou sílu, hráli jsme krásný ofenzivní fotbal, fungovala obrana, všechno. Zasloužili bychom si mistrovství vyhrát. Myslím, že to pořád mrzí nejen nás hráče, ale i trenéra.“

    MAREK HEINZ, útočník s 30 reprezentačními starty, účastník EURO 2004 a MS 2006, bývalý hráč Olomouce, Hamburku, Bielefeldu, Ostravy, Mönchengladbachu, Galatasaraye, Saint-Étienne či Nantes

  • Rozehnal: Baroko jsme si vyříkali

    David Rozehnal a Karel Brückner, v tehdejší době trenér české fotbalové reprezentace

    „Z celé kariéry samozřejmě nejradši vzpomínám na reprezentační éru právě pod panem Brücknerem. To byl vrchol. Nejdříve si mě vytáhl do jednadvacítky, to byla moje úplně první zkušenost s nároďákem. Odehrál jsem pár přípraváků a hned jel na mistrovství Evropy, které se nám podařilo vyhrát. Skvělý začátek kariéry.

    A pak jsme se postupně posunuli do áčka. Trenér si vzal s sebou mladá ucha. Mě, Grygeru, Kováče a další. Podpořili to skvělí hráči jako Nedvěd nebo Poborský a všechno začalo fungovat. Spojily se dvě generace a vzniklo něco, co se zatím neopakuje.

    Všichni ho známe, někdy to s ním nebylo jednoduché. Novináři to dobře vědí. Vždycky byl hodně opatrný, co se týče nějakých pozitivních emocí, ale když už ho něco opravdu potěšilo, vyloudil se mu úsměv na tváři a my jsme věděli, že je všechno v pohodě. Byla cítit taková ta pohoda na duši.

    A pověstná hláška o tom, že Rozehnal předváděl v obraně baroko? Nebylo co odpouštět, protože pan Brückner byl, je a vždycky bude trenérská persona. Byl jsem zvyklý poslouchat a uznávat autority, takže takhle jsem to nikdy nebral, byť vím, že se to vrylo do historie. Nedávno mě chtěl někdo trošičku rozhodit, takže mi to připomněl, ale já to neřeším. S trenérem jsme si to hned na dalším srazu vyříkali, vysvětlil mi, jak to myslel. A od té doby se tomu smějeme.“

    DAVID ROZEHNAL, stoper s 60 reprezentačními starty, účastník EURO 2004, MS 2006 a EURO 2008, mistr Evropy do 21 let, bývalý hráč Olomouce, Brugg, Paris SG, Newcastlu, Lazia Řím, Hamburku či Lille

  • Bolf: Stavíte tu zeď jak hasiči!

    2004. Vrchol reprezentační kariéry přišel pro Reného Bolfa záhy na bronzovém Euru 2004.. Patřilo mu stabilní místo v obranné čtveřici, kterou stvořil trenér Karel Brückner.

    Pouto s koučem

    „Možná je to shoda okolností, možná je to naopak zákonité, ale právě s Karlem Brücknerem mám spojený svůj snový rok 2004. Začal tím, že jsem podepsal předběžnou smlouvu s Auxerre. Pak to pokračovalo ziskem titulu s Baníkem. A pak přišlo to Euro 2004. To byl vrchol a tam to sepětí s ním bylo samozřejmě nejsilnější. On je pro mě symbolem toho mého snového roku.“

    Trenérská a lidská zbraň

    „Charisma, autorita, respekt. To v první řadě. Dokázal na mužstvo lidsky skvěle zapůsobit, nabudit nás, stmelit. A pak to, jak dokonale měl přečteného každého soupeře. Hodně se mluví o jeho standardkách. Na těch je důležité právě to, že on věděl, jak který soupeř standardky brání. A podle toho vymýšlel nové signály. A stejné to bylo i s taktikou na zápas. Vždycky věděl, co na kterého soupeře hrát a jak mužstvo připravit.“

    Smysl pro humor / naštvání

    „Legraci měl rád. Hlavně mimo hřiště. A někdy, výjimečně i na hřišti. Ale uměl se samozřejmě i naštvat. Vadilo mu, když někdo něco nedělal na sto procent. Vybavuju si, jak jsme jednou nacvičovali standardky. Stavěli jsme se do zdi, asi jsme to dělali trochu ledabyle, jemu se to nelíbilo a zakřičel na nás: Stavíte tu zeď jak hasiči!“

    RENÉ BOLF, obránce s 34 reprezentačními starty, účastník EURO 2004, bývalý hráč Karviné, Ostravy, Sparty a Auxerre

 
Skupina A
Články odjinud


Články odjinud