Hašek na startu celoživotní mise: dostat Česko na MS? Je to můj sen, přiznal
Je to paradoxní, ale po patnácti měsících ve funkci stojí Ivan Hašek (61) na startu. Minimálně v jeho mysli teprve v sobotu začíná opravdová práce u reprezentace. Česko v Hradci Králové vstoupí do kvalifikace o Ameriku 2026. Dostat národní tým na ostře sledovanou schůzi fotbalového světa je životním posláním kouče. „Je to můj sen,“ vydechl. Jako první se do cesty staví Faerské ostrovy. Vítězství, nejlépe v kombinaci s poutavým výkonem, je povinností.
Před pětatřiceti lety, pár měsíců po převratu, usedli Češi a Slováci do starých oprýskaných škodovek. Na dlouhou štrapáci napekly mámy řízky, aby se po cestě do Itálie neutrácelo na benzinových pumpách. Liry, tehdejší platidlo, se ve Florencii a Římě samosebou proměnily za litry piv.
Důvodem hromadné migrace bylo fotbalové mistrovství světa. Tehdejší Československo mělo skvělé hráče, spousta z nich později udělala velkou kariéru v zahraničí. V brance Jan Stejskal, v obraně Jozef Chovanec, Ján Kocián, František Straka, v záloze Luboš Kubík, Ľubomír Moravčík, Michal Bílek, v útoku Tomáš Skuhravý.
Kapitánem extrémně hladové československé smečky, která se vecpala až mezi nejlepších osm, byl Ivan Hašek. Možná v té době už tušil, že po hráčské kariéře se chopí trenérského řemesla, ovšem v jeho myšlení byla zásadní jiná věc – italský šampionát na něj udělal mimořádný dojem. Učarovala mu specifická atmosféra, kvalita zápasů, mediální ruch i davy fanoušků na tribunách.
„Atmosféra v prvním zápase ve Florencii, to je nejvíc, co jsem kdy viděl, na to se nedá zapomenout.
Proto je mým celoživotním snem zúčastnit se zase mistrovství světa, měl jsem tu možnost jako hráč a je to proti všemu obrovský rozdíl, úplně jiná akce,“ vypravoval v rozhovoru pro deník Sport a iSport.
Na turnaji vstřelil jednu z pěti branek v úvodním duelu se Spojenými státy. Po čtvrtfinálovém konci s Německem, které způsobila kontroverzní penalta, si dal do hlavy, že tohle chce prožít znovu.
Měl však smůlu.
O čtyři roky později se Československo, které po rozpadu federace v lednu 1993 hrálo poslední společnou kvalifikaci, na šampionát do Spojených států nedostalo. Hašek pak vzal angažmá v Japonsku a v národním týmu se pomalu začala dostávat ke slovu generace Nedvědů, Šmicerů a Poborských…
Muž, o kterém je řeč, v roce 1997 skončil s hráčskou kariérou, aby se dva roky nato stal součástí trenérské branže.
Nyní, po pětatřiceti letech od šampionátu v Itálii, má před sebou životní úkol – dostat Česko podruhé v historii na světové mistrovství. „Vést českou reprezentaci považuji za svůj trenérský vrchol. Je to pro mě obrovská čest. Udělám všechno pro to, aby národní tým uspěl nejenom na mistrovství Evropy, ale samozřejmě také v kvalifikaci o postup na mistrovství světa. Touha dostat se na světový šampionát i jako trenér je něco, co mě teď požene dopředu,“ řekl v lednu 2024 v inaugurační řeči.
Od fanoušků to okamžitě dostal „sežrat“. Příznivcům vadilo, že tak trochu vynechal EURO v Německu, respektive mu nedal dostatečnou váhu. Tak to ale nebylo. Na turnaj se chystal s celým realizačním týmem maximálně zodpovědně, jen se upřímně netajil tím, že „svět“ je pro něj víc. Výsledek na evropském šampionátu se nedostavil. Pád ve skupině bez jediné výhry v kombinaci s brutální porážkou 1:4 v Gruzii na úvod Ligy národů drsně zacloumal s Haškovým renomé u veřejnosti. Mluvilo se, i psalo, o tom, zda na prestižní práci stačí…
Určitě i u jeho uší duněla lavina nedůvěry. On ale radikálním způsobem sáhl do mužstva, do rozestavení a světlo v tunelu se rozsvítilo zeleně. Reprezentace nakonec postoupila v Lize národů do elitní kategorie a nyní v dobré náladě vstupuje do kvalifikace o mistrovství světa.
Den před zápasem s Faerskými ostrovy přišel Hašek na tiskovou konferenci s papíry plných poznámek. Usadil se na židli vedle kapitána Tomáše Součka a spustil. „Prošel jsem si dost turnaji, hodně zápasy, ale mistrovství světa je to nejvíc, co můžeme dokázat v kariéře. Ano, je to pro nás vrchol. Nejen pro mě, ale i pro hráče a všechny funkcionáře.“
Víc dodávat nemusel. V sobotu napíše první část své životní trenérské úlohy.
