Sadílek přiznal zájem ze Sparty: Rosický volal, ale… Slavia na mě udělala dojem
Den po oznámení transferu do Slavie přišel mezi hlouček novinářů v reprezentačním úboru. Michal Sadílek (26), drobný hráč s vyrýsovanou postavou a širokými rameny, otevřeně hovořil o přestupovém dění okolo své osoby. Nabídka Slavie byla konkrétní, zajímavá, zájem českého mistra dlouhodobý a vytrvalý. „Vyznívalo to tak, že jsem byl z jejich strany hodně žádaný,“ vykládal hráč, který se do Chance Ligy vrátí z nizozemského Twente. Přiznal i zájem Sparty a telefonát od Tomáše Rosického, zároveň možný pikantní souboj s bráchou Lukášem, letenským záložníkem.
Michal Sadílek před rokem mířil směrem k angažmá v pěti nejlepších evropských ligových. Nešťastné (a hloupé) zranění ze soustředění v Rakousku před EURO ho nejen vyřadilo z velkého turnaje, ale i ze startu následné sezony. Český záložník všechny potíže překonal, postupně se vrátil do role klíčového muže v Twente. A po skončení ročníku, krátce před červnovým reprezentačním srazem a zápasy s Černou Horou a v Chorvatsku, kývl na další výzvu – zlákala ho nabušená Slavia, která v něm získala významnou posilu nejen pro Ligu mistrů.
Ulevilo se vám, že máte hektické dny za sebou a se Slavií jste se dohodl ještě před reprezentační pauzou?
„Takhle to bylo i naplánované, že bych to chtěl mít hotové před reprezentací, abych po srazu neodjížděl na dovolenou s tím, že budu každý den na mobilu a řešit, co a jak. Musím poděkovat Slavii za její jednání, byla naprosto profesionální. Během měsíce a půl to z mého pohledu šlo velice rychle a férově. Z jednání jsem měl velmi dobrý pocit, jsem rád, že se to nakonec povedlo.“
V čem byla její nabídka zajímavější než ty ze zahraničí?
„Vždycky dám na to, že potřebuju mluvit s trenérem, pro mě je nejdůležitější znát jeho pohled na to, jak se mnou počítá a co si ode mě představuje. Z toho jsem měl velmi dobrý pocit, vyznívalo to tak, že jsem ze strany Slavie velmi žádaný. Také Liga mistrů byla velké lákadlo, pocit, že budeme hrát o trofeje. V Twente jsem tohle moc neměl, tam to bylo o top trojku, čtyřku, ale nikdy jsme neměli cíl jít na titul. Ajax, PSV a Feyenoord mají úplně jiné možnosti a vždycky jsou favorité oni.“
Trenér Trpišovský vám tedy týden co týden volal?
„S trenérem to nebylo týden co týden, ale dvakrát jsem s ním mluvil osobně přes telefon, potom s Přémou Kovářem a Standou Teclem, se kterým jsem ještě hrál v reprezentaci, takže se známe. Potom jsem mluvil přes telefon i s panem Tvrdíkem, To na mě udělalo dojem. Pak jsme byli domluvení, že po skončení sezony, hned další den, jak pojedeme z Holandska, se zastavíme v Praze. Měli jsme mítink na stadionu, provedli nás Edenem, to bylo velmi příjemné, Takový rodinný pocit, že o nás opravdu stojí. To na mě udělalo asi největší dojem, proto jsem se pro Slavii rozhodl.“
Liga mistrů předčila zahraničí
Musel jste přehodnotit váš cíl zamířit do jedné z TOP 5 lig v Evropě?
„Během jednání jsem měl i další možnosti, hodně jsem nad nimi přemýšlel. Pak jsem si ale všechno vyhodnotil, že to hrát o trofeje a v Lize mistrů nakonec předčilo zahraniční nabídky.“
Můžete je specifikovat?
„Přesný tým říkat nebudu, ale byly tam dvě bundesligové nabídky ve finální fázi jednání. V průběhu zimy přišly řecké a belgické kluby, ale to bylo v lednu, únoru, kdy jsem se soustředil na co nejlepší dokončení sezony v Twente. Tam jsme se do finálního jednání nedostali. Pak byla nejkonkrétnější Slavia.“
Bylo něco na zájmu Sparty?
„Nebudu lhát, s panem Rosickým jsem jednou přes telefon mluvil. V zimě, někdy v prosinci, když nebylo ještě jasné, zda budu prodlužovat smlouvu v Twente nebo smlouvu nechám doběhnout a v létě budu volný hráč.“
Co jste přesně řešili?
„Vždycky spolu mluvíme upřímně a férově, s ním si člověk dokáže pokecat o čemkoli, to je za mě vždycky super. Jak sezona končila, víte, v jaké byla Sparta pozici. Ještě teď tam neví, kdo bude trenér, do takového prostředí, kde se neví, co bude, se mi moc nechtělo. Slavia má v tomhle větší jistotu.“
S Tomášem Rosickým jste mluvil jen jednou v zimě?
„Jak začala jednání se Slavií, pan Rosický mě ještě jednou kontaktoval. Ale to byla Sparta v těžké situaci, cítil jsem i z něj, že se hodně soustředí na to, aby dokončili sezonu tak, aby prošli aspoň do evropských pohárů.“
Řekl jste mu, že půjdete do Slavie?
„To ne, v tu chvíli ještě nebylo dané, kam půjdu.“
Kdy vás kontaktovala Slavia poprvé?
„Mého manažera Davida Nehodu někdy v březnu, ale po každé předchozí sezoně se vyptávali, jaká je moje situace. Teď jsou možnosti Slavie po příchodu nového majitele taky jiné, zvětšily se.“
Slavia vás přesvědčila i tím, jak klub roste?
„Jsem milovník fotbalu a den bez něj si nedokážu představit, sleduju pochopitelně i ten v Česku. Dívám se na zápasy, vidím, jak jde Slavia nahoru. Každou sezonu hraje skupinové fáze evropských pohárů, dostává se i do vyřazovací části. Vnímám ji jako evropský klub, který každou sezonu musí hrát velké zápasy v pohárech. Teď nás čeká Ligu mistrů, Slavia si to za minulou sezonu zaslouží, suverénně ovládla českou ligu. Hodně se na to těším. Znám hlavně kluky z reprezentace, jsou to super borci, na hřišti si rozumí, jak jsou několikátý rok pospolu.“
Jak reagoval brácha Lukáš, který nastupuje za Spartu?
„Byl to první člověk, co věděl o zájmu Slavie. Když jsme jeli do Prahy, po jednání na Slavii jsem hned jel za ním. Mají malou holčičku, jsem moc rád, že se to takhle sešlo a mohl jsem ji vidět naživo. Ale s bráchou máme super vztah, pokud by se v derby něco událo, což si nemyslím, že se stane, pořád bratrský vztah přetrvává nad fotbalovou rivalitou. Nedělal bych z toho nějakou vědu.“
Jak to máte v rodině – Sparta, nebo Slavia?
„Nerozděluje se na sparťany a slávisty, naše rodina má ráda svůj klid (směje se). Pocházíme ze slováckého regionu, tam, když se člověk baví o fotbale, řeší se skoro jenom Slovácko. Ted je to jiné, když je brácha ve Spartě a já ve Slavii. Platí, že bychom si chtěli spolu zahrát za Slovácko. Teď se můžeme potkat v derby, nevím, zda se v Česku někdy stalo, že by bráchové nastoupili proti sobě. Bylo by to hodně pikantní a bylo by o čem mluvit.“
Navíc hrajete na podobných postech.
„Už jsme proti sobě dvakrát hráli a potkali se i v soubojích. To byla covidová sezona bez lidí na stadionech. Rivalita Slovácko–Liberec se nedá srovnat se Slavií proti Spartě. Bude to trošku jiné.“
Bratr Lukáš počítá s variantou, že zůstane ve Spartě?
„Záleží, jaký tam bude trenér, jaké bude mít představy. Nechci mluvit za něj, je to na něm a jeho kariéra. Rozhodně mu tuhle situaci nezávidím, má rok do konce smlouvy, chce asi mít taky jasno, co bude dál. Snad se tam co nejdřív všechno vyjasní.“
Krejčí přestup respektuje
V národním týmu hodně kamarádíte s Ladislavem Krejčím, dřívějším kapitánem Sparty. Jak na váš přestup reagoval on?
„Také jsem to s ním probíral, za tenhle sraz si vyslechnu hodně věcí (směje se). Ale s Láďou máme v tomhle super vztah. Známe se už od mládežnických reprezentací, má první zkušenost s ním byla, že mi udělal těžký výron kotníku. Tam už to mezi nám trošku haprovalo (usmívá se). Ale našli jsme k sobě cestu. Oba jsme dospělí lidé, každý víme, že člověk někdy musí udělat rozhodnutí, jaké tomu druhému není příjemné. Láďa to respektuje. Má určitě sparťanské srdce, ale takový je život. Já jsem ve Slavii a na tu výzvu se hodně těším.“
Jaká vůbec byla baše poslední sezona v Twente?
„Hodně zajímavá. První čtyři měsíce jsem chyběl kvůli zranění. Když člověk miluje fotbal a nemůže ho dělat, dost ho to trápí. Měl jsem před sebou vidinu evropských zápasů, to byl vždycky můj sen, zažít velké večerní evropské zápasy v Twente na stadionu, kde je atmosféra specifická. Byl to můj hnací motor, abych se co nejdřív dostal do zápasového rytmu a kondice. Po mém návratu po zranění to bylo těžší i tím, že mi končila smlouva, fanoušci spekulovali, zda na ně neušiju nějakou boudu a po sezoně odejdu zadarmo. Tohle řešení nikdy nebylo v mé hlavě, že bych se na klub vykašlal, ten za mnou vždycky stál. Po zimní přestávce jsem se dostal do formy jako před zraněním, byl jsem důležitý pro tým v ligových i evropských zápasech. Udělal jsem sedm kanadských bodů, to jsem měl možná poslední půlrok v Liberci, ale v holandské lize ne. Statisticky to asi byla má nejlepší sezona.“
Posílilo vás v něčem vaše zranění ze soustředění před EURO, kdy jste spadl ze tříkolky a přišel o velký turnaj?
„Všechno, co se událo, bylo hrozné. Hodně jsme si to vyčítal, jsem moc rád, jak se k tomu postavili lidé okolo mě. Rodina, reprezentace a hlavně klub v Twente. Od prvního dne za mnou stál, podpora byla maximální. Jak říkáte, že to člověka zocelí, tak se to stalo i v mém případě. Člověk si uvědomí určité věci, má čas na zapracování na tom, na co nemá v běžné sezoně čas. Dělal jsem na veškerých partiích těla. Jsem hodně vděčný lidem, co se mnou na návratu pracovali, nikdy na to nezapomenu. Také díky nim jsem zpátky ve fotbalové formě.“
Vzhledem k tomu hloupému zranění – jste na sebe teď opatrnější?
„Byli jsme na sousedění, člověk nechce být jenom na hotelu, hledá různé věci, třeba si zajít do města na kafe. Tohle bylo zrovna v okolí. Riziko, že by se něco mohlo stát, jsme vůbec nevnímali. Byly tam malé děti, člověk, když to vidí, tak si říká, že se nemůže nic stát. Jako na potvoru ale k něčemu došlo, pak toho člověk lituje. Naštěstí mám povahu, že se tím moc nezaobírám, beru to tak, jak to přišlo. Upínám zrak do budoucna, Jsem rád, že se nestalo nic horšího, že mě to nevyřadilo z fotbalu úplně. Byla to kaňka, zároveň výzva se dostat do kondice, jakou jsem měl předtím.“
Fotbalové kabiny jsou známé tím, že i nepříjemnosti otáčejí do humoru. Vyžíráte si to od spoluhráčů hodně?
„V Twente měli super partu, tam mi to dávali od prvního dne sežrat. Když jsem za kluky přišel první den po zranění, skoro jsem měl slzy, byl jsem rád, že je vidím. Třeba asistent trenéra do mě hned ryl, na čem jsem za nimi přijel (usmívá se). Člověk se nad tím pousměje, na druhou stranu mám v hlavě, že to mohlo dopadnout ještě hůř, pořád to mám před očima. Ale teď to mám v sobě úplně srovnané, člověka to zocelí. Beru to tak, že to byla jenom další překážka.“
Nebýt nehody, šel byste teď do Slavie, nebo jste už před rokem kývl na velký přestup do bundesligy?
„Nevím, jak by dopadlo EURO. Pokud by dopadlo stejně, tak z našeho týmu se prodal akorát Robin Hranáč, Láďa Krejčí už byl domluvený na přestupu do Girony před turnajem. Robin zahrál turnaj velice slušně a šel do Hoffenheimu. Kdybych přestoupil po EURO, nevím, jak by se to vyvíjelo. Zase dám příklad Robina. Nevím, co se tam u něj přesně děje, ale na hřiště se v sezoně pořádně nedostal. V Twente jsem před rokem říkal sportovnímu řediteli, že bych ještě moc rád zůstal na jednu sezonu, chtěl jsem si zahrát skupinové zápasy evropských pohárů. Chtěl jsem to zažít. Samozřejmě jsem neplánoval, že budu čtyři měsíce stát a zahraju si jen čtyři zápasy ve skupině a pak až vyřazovací část. Ale třeba na osmdesát procent jsem byl rozhodnutý, že v Twente zůstanu. Na jaře šlo z osobního hlediska o jeden z nejlepších půlroků v Twente.“
Možná nejdůležitější repre sraz
Jak vnímáte svou pozici v reprezentaci?
„Lukáš Červ chytil šanci za pačesy, jak to bylo předtím mezi mnou a Alexem Králem, kdy on ze sestavy vypadl a já toho využil. Lukáš to teď také chytil, nezbývá než upřít zrak na další šanci a také ji využít. Na tréninku dělám maximum, chci dokázat, že do základní sestavy patřím.“
Jste správně nastavení na klíčové zápasy kvalifikace?
„Cítím z mužstva, že každý si je vědomý toho, že tyhle zápasy s Černou Horou a v Chorvatsku jsou hodně klíčové. Tenhle sraz bude možná nejdůležitější na cestě na mistrovství světa. Pokud ho zvládneme, uděláme velký krok, aby se tam Česko dostalo.“
Žene vás vidina světového šampionátu?
„Skoro každý z nás si už zahrál na EURO, já byl před čtyřmi lety. Na člověka takový turnaj dýchne, i na každého fanouška. Mistrovství světa je ještě větší, dostat se tam je určitě náš cíl. Každý z nás to má v hlavě, jdeme si za tím.“
