Moje pozice v týmu je nyní jiná

Trenér Brückner často sestavu tají a málokdo má jistotu, že v ní bude. Zklamala by vás role náhradníka?
„Momentálně cítím, že kdybych v sestavě na Švýcarsko nefiguroval, byl bych zklamaný. Je to ovšem věc trenéra. Já musím udělat vše pro to, abych ho přesvědčil. Když srovnám svou pozici v týmu teď a před čtyřmi lety, tak je jiná.“

Zkuste ji porovnat třeba se světovým šampionátem v Německu?
„Tam jsem se dostal na úkor Vládi Šmicra, protože byl zraněný. Navíc jsem se připojil pozdě. Necítil jsem, že do toho šampionátu výrazným způsobem zasáhnu.“

Byl jste spokojený s tím, že jste dostal šanci alespoň na pár minut?
„Určitě, byl jsem rád i za dvacet minut s Ghanou. Nechci říct, že jsem byl spokojený, ale zahrál jsem si na mistrovství světa. To se každému nepovede.“

Právě na světovém šampionátu skončil v reprezentaci Karel Poborský, který vám v uvozovkách zabíral místo na pravé straně. Trápil jste se tím, že se přes něj do sestavy dostanete jen stěží?
„Nedělal jsem si z toho hlavu. Měli jsme výborný tým, Karel Poborský byl na pravé straně hráč číslo jedna a bylo těžké se přes něj prosadit. Soustředil jsem se v té době na to, abych hrál dobře za klub a nadstandard v podobě nároďáku měl pro mě podobu jen pár minut. Ale netrápil jsem se tím.“

Opravdu?
„Vůbec ne. Měli jsme úspěchy, nároďák hrál výborně a dokud to klape, tak se do toho nějakým výrazným způsobem nesahá. Nějak jsem to opravdu neřešil.“

A na klubové úrovni? Když přišel v roce 2002 Poborský do Sparty?
„Tam mě to zasáhlo tak, že jsem se stěhoval na druhou stranu zálohy. Někdy, jako třeba v utkání s Laziem, jsme hráli vpravo oba, Karel hrál toho vnitřního, já na kraji. Ale zleva to pro mě ideální nebylo.“

Při utkání Ligy mistrů na Chelsea jste hrál dokonce v útoku…
„Ano, tam jsem byl jediný hrot (usměje se). Byl jsem rád, že hraju, ale určitě mi víc seděla pravá strana.“

Neříkal jste si, že kdybyste se ve Spartě s Karlem Poborským nepotkali, že mohla být vaše kariéra strmější?
„Ne, to ne, neřekl bych, že by mě putování sestavou nějak přibrzdilo. Rozhodovalo se na hřišti a kvalitní hráč si musí poradit i s tím, že mění pozice. Nebylo to tak, že bych přišel domů a byl naštvaný, že jsem zase hrál vlevo.“

Nikdy vás ani teď s odstupem pár let nenapadlo, že vám boj o místo v sestavě Sparty kariéru přibrzdil?
„Tak se k tomu nevracím. Mohl bych být jinde, kdybych si neutrhl křížový vaz, to mě mrzí víc, než že jsem se stěhoval na levou stranu.“

Ale vraťme se ještě k vaší pozici v reprezentaci. Jak konkrétně se tedy změnila?
„Hlavně jsem začal hrát stabilněji, nastupoval jsem v základní sestavě. Byla utkání, která jsem začal na lavici, ale bylo víc těch, která jsem hrál od úvodu. Dal jsem nějakou branku, mám nějaké asistence. Ofenzivní hráč se hodnotí podle těchto bodů, jestli dá gól nebo na něj přihraje.“

Přidá to hodně?
„Určitě. Když se podíváte za sebe, na zápasy, které jste odehrál docela dobře a které vyšly, dodává vám to sebevědomí a fotbalově tím rostete. Mám se o co opřít. Když mi nevyjde jeden zápas, tak vím, že jsem ty minulé zahrál mnohem líp a trenér nebo veřejnost mi výpadek spíš odpustí.“

Dlouho se znáte s trenérem Brücknerem, který vás vedl už v národním týmu do jedenadvaceti let. Jak se za těch zhruba deset let změnil on?
Moc ne. V zásadě je to pořád ten samý kouč. Samozřejmě přináší nové věci, nové poznatky, nahlíží na některé věci jinak. Jsou to drobnosti, těžko se to popisuje. Základní věci jsou stejné, třeba standardky nacvičujeme stále precizně.“

On oznámil, že po mistrovství Evropy skončí. Mrzí vás to?
„Jako hráč to respektuju, zůstane za ním strašně moc. Kdo ví, třeba je zrovna čas na to, aby se něco změnilo. Třeba to bude k horšímu, třeba k lepšímu, to ukáže až čas.“

Věříte, že jeho rozhodnutí je definitivní?
„Myslím že ano. Podle mě se to nezmění, ať se děje, co se děje. Ale to si myslím já.“

Začíná mistrovství Evropy, vy jste v posledním přípravném utkání se Skotskem vstřelil dva góly a delší dobu si udržujete solidní formu. Cítíte, že prožíváte nejlepší období ve vašem fotbalovém životě?
„Před zápasem bych o tom nechtěl mluvit. Ale dlouhodobě můžu říct, že se cítím dobře. Co jsem se dostal do Kodaně, tak jsem spokojený jak po herní, tak psychické stránce. Co bude dál, to uvidím.“

Působíte v dánské lize, berete šampionát tak, že se tady můžete prodat i do lepšího klubu?
„Tak samozřejmě existují kvalitnější soutěže, ale já bych dánskou ligu nijak nezatracoval.“

To nikdo netvrdí, ale není to asi nejlepší soutěž na světě.
„Není to bundesliga, že? Ani italská liga. Ale tenhle šampionát neberu tak, že se někam chci prodat, že budu bojovat o angažmá. Jsem tady kvůli nároďáku. A když vyhrajeme EURO a žádná nabídka pro mě nepřijde, vůbec mi to nebude vadit.“

Během šampionátu v Rakousku jste si vybral v hotelu jednolůžkový pokoj, přitom jste zvyklý bydlet na soustředěních se Zdeňkem Pospěchem. Proč jste najednou chtěl být sólo? Považujete se za samotáře?
„Néééé, to v žádném případě. Jenom jsem si řekl, že to má výhody, být sám na pokoji. Když chcete, za kýmkoliv si zajdete na návštěvu, ale pokud chcete mít soukromí, zůstanete na pokoji. Ale nepovažuju se za samotáře. Pořád tu s někým jsem, sám akorát spím.“

Pojďme trochu odbočit. Vy jste pro novináře naprosto ideální hráč. Vždycky ochotně odpovídáte na otázky, nevyhýbáte se žurnalistům, neutíkáte před nimi s výmluvou, že už musíte jít. A většinou to vypadá, že všichni už se rozcvičují před tréninkem a mezi novináři zůstáváte vy a Petr Čech. Nedělají si z vás spoluhráči legraci?
„Já si myslím, že všichni z mix zóny odcházíme tak nějak rozumně. A až potom Petr Čech… Ale ne, já jsem nikdy neměl problém mluvit o tom, co se dělo na hřišti. Pokud ty dotazy směřují na mě, tak proč bych na ně neměl odpovědět?“

Měl jste období, kdy byste se raději novinářům vyhnul?
„Jsou takové chvilky. Ale vám se nejde vyhnout.“

My to zase neděláme naschvál, je to naše práce.
„Já vím, ale jsou zápasy, kdy se moc nedaří a potom nemáte ani náladu moc mluvit.“

Berete to tak, že když se chováte vstřícně k novinářům, že vás v případě nějakých slabších výkonů hned „nenatřou“?
„To si nemyslím. Co jsem si o sobě někdy přečetl, nebylo jenom příjemné… Nevím, to musíte vědět vy, jestli to hraje roli v tom, zda dostanu osmičku nebo čtyřku. A já se rozhodně k vám nechovám vstřícně kvůli tomu, že jako spolu budeme zadobře. Navíc podle mě – vy zkritizujete hodnýho i zlýho.“

To záleží na tom, co si kdo zaslouží podle výkonu na hřišti…
„Já tomu rozumím, i když třeba při hodnocení v novinách ne vždycky se vším souhlasím. Ale nemyslím si, že cesta, že s vámi nebudu mluvit, že se vám budu vyhýbat, by byla ta správná.“

Častokrát jste si o sobě musel přečíst v novinách, že jste zbrklý, že řešíte situace unáhleně. Jak se vám žilo s touhle nálepkou, která zmizela až v posledních letech?
„Sám jsem věděl, že někdy jsem se na hřišti skutečně choval zbrkle. Ale pak jsem třeba všechno udělal správně a právě díky té nálepce se napsalo: Vyřešil to zbrkle. A někdy jsem s tím prostě nesouhlasil. Chcete konkrétní případ?“

Jistě, povídejte.
„Když jsem si přečetl v Hattricku komentář pana Petržely ke každému hráči z nominace na mistrovství Evropy. A ke mně napsal, že platí pořád to, že jsem zbrklý. Zajímalo by mě, v kolika posledních zápasech mě viděl?“

Myslíte si, že se na tom podepsala vaše minulost?
„Nevím, jestli sleduje dánskou ligu… A kolik zápasů v reprezentaci viděl za poslední dvouletý cyklus a kolikrát jsem tam něco vyřešil zbrkle. Spíš mi přijde, že nevěděl, co říct, tak použil něco z minulosti. Přitom já cítím, že to není pravda.“

Vyčítal jste si hodně v minulosti svou zbrklost?
„Já jsem samozřejmě dobře věděl, že jsem někdy něco vyřešil zbytečně špatně. Ale to bylo opravdu dřív, teď to cítím jinak.“

Jak?
„Že když šanci nezakončím, jak bych chtěl, že to byla spíš otázka špatného technického provedení.“

Snažil jste se to nějak odstranit?
„To spíš přijde s věkem, kdy se hráč zklidní a získá víc zkušeností.“