Lička: Rozstřel nejde nacvičit

Můžete selhat, ať je vám třiatřicet, nebo jste reprezentačním zelenáčem.
Kdyby byl tento článek jen o receptu na úspěch týmu v penaltovém rozstřelu, skončil by po této větě. On totiž neexistuje.

„Tohle je jediná oblast, která se nedá nacvičit nebo připravit,“ říká Verner Lička, jeden z expertů deníku Sport pro EURO 2008. „Nikdy jsem neslyšel žádného odborníka, který by řekl, že to má nacvičeno.“

V tréninku můžete proměnit i sto penalt, ale nikdy se vám nepodaří simulovat ten enormní tlak ve chvíli zápasu, kdy jde o všechno. „Během přípravy můžete zařadit zábavnější část, střelbu spojenou se sázkami, abyste vytvořil alespoň umělý tlak. Ale procento úspěchu tím nezvýšíte ani nesnížíte,“ říká Lička.

V trenérském životě na vlastní kůži sám zažil, že neplatí ani přímá úměra: zkušení střelci = úspěch. „S Baníkem jsme jednou hráli pohár v Brně, vybral jsem starší hráče jako Slončíka nebo Veselého a ani jeden nedal. O rok později jsem dal v Poštorné důvěru mladším, staré jsem vyndal a vyhráli jsme 5:3,“ vybavuje si.

I zkušení borci totiž v takových momentech mívají potíže s nervovou soustavou. Třeba jako v semifi nále EURO 1996 proti Francii, které rozhodla střelba z bílého bodu. „V Anglii jsem to měl na starost. Dušan Uhrin se mě přišel zeptat, jestli to mám nachystané. Měl jsem vybrané čtyři ze skupiny pěti jistých. Skončil zápas, já jdu za prvním z nich a on mi šeptne: Tréňo, dnes na to nejdu.“

Reakce dalších? „Druhý povídá to samé, stejně jako třetí,“ baví se vzpomínkou Verner Lička. Jediný, kdo kývnul hned, byl Luboš Kubík. Naštěstí se další dva podařilo přemluvit.

A pak je tu další paradox. Jako pátý byl nakonec určený Karel Rada. Nikdo by to předtím do něj neřekl. „Zeptal jsem se ho: Půjdeš na to? A on že to není žádný problém. Tak jsem ještě směrem k němu prohodil, jestli už to někdy kopal. Karel naprosto upřímně odpověděl: Jó, v žácích.“ Dal.

Podle Ličky ani neexistuje systém, jak zvolit správné pořadí střelců – kam zařadit ty nejlepší. Traduje se, že by měli jít na začátek a konec.

„Samozřejmě jsem nad tím přemýšlel, ale že bych došel k nějakému závěru, to ne. Představte si, že pošlete nejlepšího na první pokutový kop. Běžně se stává, že ten úvodní nedá. Ti ostatní si řeknou: Ty vole, ten nejlepší nedá, co my?“

Jestli se dá na něco připravit, je to penaltový rozstřel z pohledu brankáře. Lička v šestadevadesátém radil Petru Koubovi, který Francouz kam kope. „Mě vždycky bavilo analyzovat fotbal a o tom francouzském jsem měl velký přehled. Z osmi jmen, která jsem mu říkal, jsem trefi l šest.“

Na speciální přípravu směrem k Turecku už podle něj není čas. „Pokud to nemají už teď, tak je dávno pozdě. Potřebujete hodně informací, hodně pokutových kopů, abyste to mohl analyzovat. Z posledních tří, čtyř, pěti nemůžete dojít k závěru,“ vysvětluje Lička.

To ale neznamená, že by tím šance Čechů klesly. Přece platí, že žádný zaručený recept neexistuje.