O váš fotbal nemám strach, tvrdí Vogts

Český tým narazí dnes na svůj osud. Na lavičce Ázerbájdžánu proti němu stane muž, který stál na druhé straně ve dvou finále mistrovství Evropy.
Berti Vogts byl v roce 1976 v Bělehradě mezi poraženými německými reprezentanty, o dvacet let později se coby trenér v Londýně pomstil. V současnosti učí ázerbájdžánské mladíky...
Co očekáváte od zápasu proti Česku?
„Pro nás je to lekce. Ázerbájdžán má hodně mladých hráčů, stejně jako v současnosti český tým. Jenže Češi mají úplně jinou intenzitu tréninku, česká liga je lepší. My ale máme taky zajímavé a talentované hráče a ti se potřebují učit. Musíme získávat zkušenosti pro kvalifikaci na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině – a proto jsem rád, že si můžeme proti Česku zahrát.“
Český tým má hodně nových hráčů, někteří zkušení chybějí. Jaké máte o soupeři informace?
„Viděl jsem váš zápas proti Emirátům. Nám taky chybí dost hráčů, to je normální. A je to dobré pro mladíky, kteří se budou učit. Postaví se proti jinému stylu, než na jaký jsou zvyklí, poznají dobrý evropský tým. Pro nás to bude určitě skvělá zkouška.“
Můžete Česko porazit?
„Na to já vůbec nemyslím. Doufám, že podáme dobrý výkon a budeme silným soupeřem. Jejich nový trenér proti nám tak bude muset vytáhnout svoje zbraně, které si chystá pro kvalifikaci. Tímto mu do kvalifikačních bojů přeju hodně štěstí.“
Nezklamali vás Češi svým výkonem v zápase proti Spojeným arabským emirátům?
„Proti takovým zemím se hraje hrozně těžko. Dobře to znám, člověk nehraje jen proti týmu Emirátů, ale taky proti rozhodčímu, který často otáčí rozhodnutí ve prospěch domácích. Ale taky to jsou dobré zápasy. I tím se člověk učí. Český fotbal je velmi silný, v minulých letech dosáhl mnoha úspěchů a určitě se zase zvedne na velké evropské jeviště.“
Proč myslíte, že teď přišel na Česko útlum?
„Zlaté časy, které jste měli v poslední době, jsou prostě pryč. Odešla vám generace dobrých hráčů, Rosický je bohužel pořád zraněný... Teď musíte vychovat nové mladé hráče, kteří na silnou generaci navážou. Já si osobně o český fotbal nedělám vůbec žádné starosti.“
Myslíte si, že situace v Česku je podobná té, v jaké bylo Německo v roce 2004?
„Nevím. Německo je pořád oproti Česku o něco dál, přece jen je to země s více než osmdesáti miliony obyvatel. To nemůžete srovnávat. Česká fotbalová škola, styl s tou vaší... Jak to je? Ulička? (použije české slovo) Umíte hrát rychle s mnoha přihrávkami, to podle mě nedovede žádný jiný tým v Evropě. Musíte ale samozřejmě mít taky úspěch, díky němuž do sebe dostanete sebevědomí.
Proti Česku jste vedl Německo na mistrovství Evropy 1996...
(skáče do řeči) „...ano, jeden zápas ve skupině a pak ve finále. Ale to není fér, tyhle dva týmy nemůžete srovnávat. Tehdy to byl jiný tým, který proti nám odehrál skvělý zápas. V neděli jsem viděl, že máte pořád talentované hráče, ale prostě potřebujete čas. Ten jim musíte dát."
Vzpomínáte na ty zápasy v roce 1996? Tehdy jste se díky vítězství nad Českem stali mistry Evropy.
„Ach, to je minulost. Já se dívám do budoucnosti. To bych taky mohl vzpomínat, jak jsem proti Československu v roce 1976 jako hráč prohrál ve finále mistrovství Evropy na penalty. To je prostě fotbal. Výhry a prohry k němu patří."
Jak vás baví práce v Ázerbájdžánu?
„Baví. Musíme taky vybudovat nový mladý tým, svaz musí investovat do toho, aby hráči získali mezinárodní zkušenosti. Musíme víc trénovat, naši hráči se přiopravují asi tak hodinu denně, spousta jich hraje v Ázerbájdžánu ligu. Postupně se z nich stávají profesionálové, což je zdlouhavý a bolestivý proces. Ale věřím, že do roka se tým zvedne na takovou úroveň, aby sem tam způsobil nějaké překvapení."
Jak jste se vlastně v Ázerbájdžánu ocitl?
„Tak nějak náhodou. Potkal jsem jejich generálního sekretáře v Anglii, popovídali jsme si a on mi tohle nabídl. Chtěl jsem to zkusit, něco fotbalu vrátit. V Ázerbájdžánu mám možnost budovat od nuly. Fotbal tam je dobře organizovaný, což vidíte i na disciplíně mých hráčů. Baví mě to."
Neměl jste obavy z toho jít trénovat tak daleko na východ?
(dívá se nechápavě) „Proč? Jsou tam stejně tak dobré a špatné věci jako v Německu nebo v Česku. Na východě je to stejné. Podle toho, jak se chováte vy k lidem, chovají se oni k vám."