Necid: Liga mistrů dodala sebevědomí
Není to tak dávno, kdy byl v národním týmu vyjukaným zajícem. Nadějným, avšak nijak klíčovým útočníkem. Teď je však Tomáš Necid tím, na koho národní tým spoléhá – právě on by měl prolomit střelecké trápení mužstva pod vedením Michala Bílka.
Reprezentační manažer Vladimír Šmicer prohlásil, že dvojzápas v Americe má výhodu v tom, že je to pro hráče atraktivní lokalita. A Tomáš Necid jeho slova potvrzuje. „Těším se. V New Yorku jsem ještě nebyl, ani v Americe ne,“ smál se útočník CSKA Moskva. „Jenže my jsme nepřijeli kvůli městu, ale kvůli fotbalu. Hrajeme dva těžké zápasy, chceme je zvládnout a připravit se na kvalifi kaci,“ prohlašuje.
Máte pravdu, že vás čekají těžká utkání – Američané ho mají jako test před mistrovstvím světa, Turci přijeli rovněž v nejsilnější sestavě. Co od těch zápasů čekáte?
„Bavil jsem se o tom se Sivim. (Tomášem Sivokem, obráncem Besiktase Istanbul – pozn. aut.) Turci přijeli ve třiceti lidech, mají silný tým a nového trenéra Guuse Hiddinka. Určitě to nebude nic lehkého, my ale budeme chtít konečně vstřelit nějaké góly a vyhrát.“
Jak důležité je v utkáních proti Turecku a Americe uspět výsledkově? Sice je to pořád jen test, ale kvalifi kace se blíží...
„Bylo by to důležité. Tyhle zápasy napoví, jak na tom jsme. Bylo by dobré, kdybychom je zvládli, ale kdyby se to náhodou nepovedlo, pořád se nic neděje, je to příprava. Až v kvalifi kaci to bude naostro. Dám příklad – před osmifinále Ligy mistrů se Sevillou jsme byli s CSKA na soustředění. Prohráli jsme 0:3... A pak porazili Sevillu. Fakt je každý zápas jiný.“
Jenže kvůli fanouškům by se už výhra hodila, ne?
„Ale ano. My jsme sem přiletěli vyhrát, samozřejmě že chceme uspět. Musíme nabrat sebevědomí.“
Jak vidíte sílu vašeho týmu, který se Turkům a Američanům postaví?
„Máme nějaké absence, kluci jsou zranění. Když se na ten tým ale podíváte, musíte uznat, že má sílu. Hráli jsme takhle i ve Skotsku a ten zápas se nám povedl. Sice jsme prohráli 0:1, protože jsme nedokázali dát gól, ale na tohle utkání budeme chtít navázat, samozřejmě s lepším výsledkem.“
Co chybí k tomu, abyste dali gól? Proti Skotsku ani na turnaji v Emirátech se to nepovedlo.
„Řekl bych, že víc klidu v koncovce. Útočníci se neprosazovali, to musíme zlepšit.“
Klid v koncovce, to platilo o Skotsku. V Emirátech jste se však do šancí ani nedostávali.
„K Emirátům bych už se ani nevracel, nezmiňoval je. To vůbec nebylo podle našich představ, je to za námi. Ve Skotsku jsme šance měli, jenže fotbal se prostě hraje na góly.“
V národním týmu jste se rychle posunul z naděje do role prvního útočníka. Vnímáte to také tak?
„Jestli jsem, nebo nejsem jednička, to se musíte zeptat trenéra. (usmívá se) Jsem rád, že na tyhle srazy můžu jezdit, můžu reprezentovat Česko... Když budu dobře hrát v klubu, budu hrát i tady.“
Necítíte ani to, že už se od vás čeká víc než třeba před rokem?
„Já žádný tlak necítím. V tomhle takový nejsem. Nijak jsem si ho nepřipouštěl, ani když jsem byl mladší.“
Máte za sebou vydařenou sezonu v Lize mistrů, v CSKA Moskva jste se prosadil. Jste sebevědomější?
„Ano. Liga mistrů mi dodala sebevědomí. Hráli jsme proti Manchesteru United, Wolfsburgu, Seville... A hráli jsme s nimi vyrovnanou hru. To člověku pomůže, ale reprezentace je ještě něco jiného. Je to na vyšší úrovni.“
V čem jste se ještě posunul za poslední rok?
„Nevím, v čem jsem se posunul. To musejí posoudit jiní, trenéři a ti, kteří se na mě koukají. Já to sám nemůžu hodnotit.“
Překvapilo vás, že jste se v CSKA prosadil tak rychle?
„Já jsem věřil, že se tam prosadím, jinak bych tam nešel. S řečí mi hodně pomohl Luboš Kalouda, pak už to bylo na mně. V pár zápasech jsem nastoupil a dal nějaké góly, zažil jsem tři trenéry, všichni mi věřili a stavěli mě. Jsem rád, že to tak vyšlo.“
Jako trenéry jste zažil Brazilce Zika, Španěla Juandeho Ramose a teď Rusa Leonida Sluckého. V čem se liší?
„Zico nic moc neřešil, řekl, ať hrajeme fotbal, tak jsme hráli. Ramos přišel rok po něm, všechno se otočilo, víc se trénovalo, životospráva byla úplně někde jinde...“
Něco mi říká, že to bude Sluckij?
„To je dobrý trenér. Máme pod ním výsledky, postoupili jsme do čtvrtfi nále Ligy mistrů, kde ještě žádný ruský tým nebyl. Hrajeme pod ním dobrý fotbal, v lize se nám teď taky daří.“
Říká se mu „Ruský Mourinho“. Má s portugalským originálem něco společného?
„To ani nevím, že se mu tak říká. Tým pod ním ale opravdu šlape. Oproti Mourinhovi bych řekl, že je víc v klidu. Když se nám nedařilo, uměl to v kabině o poločase seřvat, ale jinak je takový klidný.“
V klubu za sebou máte Alana Dzagojeva, Keisukeho Hondu, Miloše Krasiče a Marka Gonzáleze. Vyhovuje vám taková koncentrace ofenzivních typů v zádech?
„Určitě. Je to hodně ofenzivně laděné, dáváme hodně gólů. Jsme do útoku hodně silní, hraje se mi s nimi moc dobře.“
Můžete podobně ofenzivně hrát i v reprezentaci?
„Klub a reprezentace je v tomhle něco jiného. Když v nároďáku nastoupím, budu prostě makat, abych byl úspěšný a hlavně proměňoval šance.“
Michal Bílek zkoušel v útoku různé styly. Který vám sedí nejvíc?
„Já budu rád, když budu hrát. Je na trenérovi, jaký styl určí, teď během přípravných zápasů to ještě můžeme zkoušet. Až přijde kvalifi kace, bylo by dobré, kdybychom už byli sehraní. Budeme chtít postoupit.“
Do reprezentace na poslední chvíli přibyl Tomáš Pekhart, se kterým se znáte od dětství. Uvítal jste jeho nominaci?
„Jsem rád, že se dostal do týmu. Hráli jsme spolu v reprezentaci od čtrnácti patnácti let. Na mistrovství světa sedmnáctek jsme spolu nastupovali v útoku. Klapalo nám to. Věřím, že spolu dokážeme nějaké góly dát.“
