Konečně! Éra Michala Bílka si může odškrtnout aspoň jednu nulu. Příšerná bilance porážek v řadě sice narostla, alespoň vstřelený gól přibyl. A měl nečekaného autora – trefil se nováček Milan Černý. K vítězství to však nestačilo...
Když jste viděl, jak to na hřišti vypadá, nebál jste se do druhé půle nastoupit?
„Ani ne, nebál. Trenér mi o přestávce říkal, že tam půjdu za chvíli ve druhém poločase. Když jsem viděl jeho začátek, jak jsme dostali druhého góla a oni měli ještě nějaké šance, říkal jsem si, že to jsou skvělí fotbalisté. Ale že bych se bál, to ne.“
S jakým úkolem jste na hřiště šel? V záloze jste vystřídal obě strany, hrál jste i ve středu...
„Ani jsem žádný úkol nedostal. Trenér mě tam poslal s tím, abych oživil hru. Měl jsem hrát v záloze, trenér říkal, ať se tam prolínáme, hledáme balon...“
Před gólem jste si narazil s Liborem Sionkem, ale pomohla vám malá domů tureckého obránce, že?
„No, no. To byl taky záměr od trenéra. Říkal, že když zkazíme balon, máme hned presovat. To jsme dělali – a prostě to vyšlo.“ (usmívá se)
Vy jste v jeho éře premiérovým střelcem. Uvědomil jste si to?
„Je to hezké... Já jsem vůbec rád, že jsem nastoupil. Je ale škoda, že jsme nevyhráli nebo aspoň neremizovali. Turkům možná trochu docházely síly. Škoda že jsme nedokázali zatlačit dřív.“
Mohl jste z toho gólu mít po takovém zápase radost?
(přemýšlí) „Můj pocit ze hry... Já jsem spokojený, že jsem si vůbec zjistil, že bych tady mohl hrát. Tolik neztrácím, zas až tak velký rozdíl to není.“