EUROFOTBAL: Fenomén José Mourinho
Ve čtvrtfinále Ligy mistrů proti Chelsea připomněl, co v něm je. Proti Barceloně minulý týden potvrdil, že je ve svém oboru špička. A pokud se mu podaří vyřadit obhájce a poté získat svůj druhý triumf v Lize mistrů, zařadí se současný kouč Interu Milán mezi největší trenéry všech dob. Ať se vám to líbí, nebo ne.
Když v lednu 2001 převzal FC Porto, prohlásil, že příští rok se klub stane mistrem. Stalo se. A k první velké trofeji ve své kariéře od té doby přidal dalších třináct.
Takový sir Alex Ferguson jich za stejný časový úsek v Manchesteru United zvedl nad hlavu „jen“ deset. Ale může vůbec velký počet úspěchů překvapit u muže, který už v patnácti řekl svému otci Felixovi, že chce být nejlepším trenérem na světě?
Na chvíli se přesuňme v čase směrem do blízké budoucnosti, 22. května letošního roku – den finále Ligy mistrů. Jestli v něm bude účinkovat Inter Milán a zvítězí, Mourinho si tím získá vstupenku do společnosti největších postav trenérského řemesla.
Zařadil by se po bok zmiňovaného sira Alexe, Arriga Sacchiho či Helenia Herrerry. Slavný argentinský trenér, propagátor catenaccia, složil v letech 1964 a 1965 trofej pro vítěze Poháru mistrů k nohám tehdejšího klubového prezidenta Angela Morattiho. Ano, otce současného šéfa Massima, jenž by chtěl po čtyřiceti pěti letech přivést Inter na evropský trůn. A k tomu mu dopomáhej... Mourinho.
Obdivovaný i zatracovaný kouč. Charismatický sympaťák, či arogantní narcis? Mistr taktiky, nebo jen „velká huba“? Už jen samotný fakt, že takto ostře rozděluje fotbalový svět, svědčí o jeho kvalitách. Průměrných si nikdo nevšímá... „Je to fantastický trenér,“ říká o něm Wesley Sneijder, záložník Interu.
I kdyby otec dvou dětí (Matildy a Josého jr.) v Madridu druhý triumf nepřidal, vzhledem ke svému věku (47) má pořád velkou šanci na vyrovnání rekordu Boba Paisleyho z Liverpoolu, jenž zvítězil třikrát.
Zvláště proto, že až se jednou rozhodne opustit Inter, může si vybírat. Vždyť jeho jméno se skloňuje jen v souvislosti s největšími z největších klubů Evropy.
Podle médií patří ke kandidátům na trenéra Realu Madrid a zároveň jako potenciální nástupce Fergusona, až šedovlasý Skot odkráčí do penze.
Samotný Mourinho neskrývá svůj obdiv k Premier League, ale být prvním koučem, který získá titul v Anglii, Itálii a Španělsku, to je velké lákadlo. A navíc šance zkrotit „nezkrotitelný“ balet.
Zároveň by tím ve Španělsku na vlastní oči ukázal, jak dlouhý kus cesty ušel od chvíle, kdy v roce 1996 přišel do Barcelony a pracoval jako překladatel a asistent legendárního trenéra Bobbyho Robsona.
Proti by nebyly zřejmě ani největší hvězdy současného Realu. Cristiano Ronaldo se nedávno vyjádřil ke vztahu s Mourinhem.
„Znám ho velmi dobře a mám ho hodně rád. Znám jeho povahu, je to vítězný typ. Dokazuje, že patří mezi nejlepší na světě,“ prohlásil na adresu krajana, ovšem dodal, že si zároveň přeje, aby současný trenér Manuel Pellegrini San Bernabeu neopouštěl.
Přestup do španělské metropole by byl pro Mourinha dalším krokem vpřed. Tlaku se nebojí. Když byl po odchodu z Chelsea devět měsíců bez práce, poznal, jak mu každodenní rutina i napětí této profese chybí. „Užívám si každý den v roli trenéra,“ prohlásil. 
Trénování je jeho život. Jestli se dá o někom říct, že byl k této profesi zrozen, tak právě on. Většina kluků sní o hráčské kariéře, ale malý José byl tak trochu jiný. „Když mi bylo okolo deseti nebo dvanáct, sledoval jsem s tátou (rovněž trenérem) zápasy v televizi a bavili se o nich. Ovšem ne jako fotbalem poblázněné dítě, ale jako kouč,“ povídal v jednom z rozhovorů pro magazín Champions s typickou dávkou skromnosti...
„Tak jako se hráči rodí s určitými vlohami, i my trenéři se rodíme s něčím (výjimečným). Ale samozřejmě musíte krok po kroku získávat zkušenosti a zlepšovat se.“
Ve stejném interview také s humorem přiznal, že už v dětství vybíral svůj tým, když šli hrát na plácek. K této roli mu ale hodně pomohla kožená meruna, již mu táta věnoval.
„Měl jsem míč, já vybíral mužstvo. Beze mě hráli s umělým balonem, se mnou s Adidasem Tango. Byl jsem trenérem i prezidentem! Já rozhodl, kde budu hrát, jak dlouho se bude hrát. Vždycky jsme skončili až tehdy, kdy můj tým vedl. To je pravda! Kdyby moji přátelé četli tohle interview, budou se smát, protože vědí, že to tak bylo,“ bavil se při humorné vzpomínce, která v lecčems poodhaluje rysy Mourinhovy osobnosti.
Stoupenci prošedivělého Portugalce se mohou radovat, protože hned tak rychle neskončí. To je špatná zpráva pro jeho odpůrce.
Ale jak píše Luís Lourenco v doslovu Mourinhovy autobiografie, která končím přestupem do Chelsea (2004): „Ať už Josého máte rádi, nebo ne, není těžké pochopit jeho význam v historii FC Porto.“
Nyní už to platí nejen pro portugalský klub.
Co v příloze Eurofotbal dále najdete?
- pohled do soukromí José Mourinha
- mistr slov a jeho vyhlášené výroky
- Mourinho očima Jiřího Jarošíka a Jaroslava Hřebíka
- plus pravidelné rubriky
