Messiho epocha v Barceloně: z tiché blechy ničitelem, pak náhlý konec
Barcelona bez Messiho? Vesmír je teď ještě absurdnější. LM10 byl jako orchestr v jediné osobě. S míčem dělal takové věci, až to vypadalo, že ho pomocí drátků ovládá neviditelný loutkář tam nahoře. Obránci? Ti by se nejradši odstěhovali na jinou planetu. Trvalo to 20 let. Epochální dědictví.
Hlavní tepnou Messiho srdce byla Barcelona. Když mu bylo nejhůř a bál se, že se utopí ve vlnách osudu, vytáhla ho nad hladinu. Splatil jí to tisíckrát.
Narodil se v Rosariu a od šesti hrál za Newell's Old Boys. Jeho tým dostal přezdívku The Machine of '87. Nikdy neprohrál. Leo nastřílel 500 gólů za šest let.
„Během přestávky předváděl míčové triky. Sledovaly to davy lidí,“ vzpomínal spoluhráč Gonzalo Mazzia. „Říkali tomu Messishow.“
Jenže nechybělo moc a o tom podivuhodném Argentinci nebylo v žádných dějinách fotbalu zmínky. Lékaři mu diagnostikovali nedostatek růstového hormonu. „Už předtím byl ze všech nejmenší,“ potvrdil Mazzia. „Jeho kariéra visela na vlásku.“
Léčba stála tisíc dolarů měsíčně. Newell's souhlasil, že bude přispívat, ale slib porušil. River Plate, velkoklub z Buenos Aires, Messiho talent obdivoval, Argentinu však drtil ekonomický kolaps. „Na testech byl jasně nejlepší,“ řekl mládežnický kouč Eduardo Abrahamian. „Jenže tisíc dolarů... Vedení rozhodlo, že nebude riskovat.“
Leova rodina pochází z Itálie a její odnož se usídlila v Katalánsku. Zoufalý otec se obrátil na příbuzné, a tak se do věci vložil Carles Rexach, sportovní ředitel Barcelony.
V září 2000 přicestoval 13letý Lionel na zkoušku. „Okamžitě mě ohromil,“ uvedl rozzářený Rexach. „Správní rada ale váhala.“
Vedl jednání na vlastní pěst. Nabídl rodičům, ať se přestěhují a Barca zaplatí léčebné výlohy. Leův otec žádal důkaz místo slov a planých slibů, těch měl už po krk. „Buď podepíšeme smlouvu hned teď, nebo se vracíme nejbližším letadlem domů!“
Psal se prosinec 2000 a nikdo z přítomných netušil, že se v malé barcelonské restauraci tvoří dějiny. Rexach si mnul bradu. Od číšníka si půjčil pero, místo papíru mu posloužil obyčejný ubrousek a netradiční smlouva byla na světě.
Smlouva století!
V únoru 2001 Messiho rodina přesídlila do Španělska – poblíž stadionu Camp Nou. Pro plachého chlapce to byl šok. Spoluhráči v La Masíi zpočátku věřili, že je němý. Trpěl steskem po domově, zvlášť když se Leova matka vrátila do Rosaria (spolu s jeho bratry a sestrou).
Když mu bylo čtrnáct, léčba skončila. Sice mu říkali La Pulga (Blecha), ale nakonec vyrostl do 169 cm, a to stačilo. V akademii se spřátelil s Gerardem Piquém a Ceskem Fábregasem. Jejich ročník překřtili na Baby Dream Team.
Přeskakoval věkové kategorie a v jedné sezoně nastoupil za pět různých týmů. Během tří let nasázel přes 100 gólů. V šestnácti hrál za rezervu. Skóroval pětkrát v 10 utkáních. Seville B nastřílel hattrick. „A tak jsem ho poznal,“ zasmál se Sergio Ramos, tehdy 17letý sevillský rodák a nevšedně nadaný obránce, budoucí kapitán Realu, Messiho rival a nakonec souputník v PSG.
Frank Rijkaard, tehdejší kouč Katalánců, neodolal a dlouhovlasého špunta pozval do áčka. Jen pár tréninků. „Zničil nás všechny,“ popsal křídelník Ludovic Giuly. „Chlapi ho okopávali jako řepu – v zoufalé snaze vyhnout se ponížení, protože není nic horšího, než když vás zesměšní dítě.“
A Messi? „Jen vstal a pokračoval ve hře,“ vybavil si Giuly. „Dribloval kolem čtyř hráčů a dal gól. Byl to mimozemšťan.“
Ronaldinho, v té době nejbravurnější fotbalista světa, postrach obránců a zubařů, vítěz Zlatého míče a polobůh Camp Nou, udivil kabinu, když prohlásil: „Pánové, tenhle mrňous bude lepší než já.“
Brazilec se s Messim sblížil. Říkal mu „malý bratr“. „Leovi to nesmírně usnadnil,“ přikývl Rijkaard. „Stal se jeho mentorem. Přechod do áčka je mnohem hladší, když nad vámi drží ochrannou ruku největší hvězda.“
V prvním mužstvu trvale zakotvil v sedmnácti. Debutoval v říjnu 2004. S třicítkou na dresu. Tou třicítkou, kterou si zvolil i teď – při skoku z odrazového můstku PSG. Tenkrát mu byl po boku brazilský fenomén s desítkou (Ronaldinho). Nyní Neymar.
Barcelona měla v držení 61 pohárů, jež nasbírala za 105 let své existence. V den Messiho odchodu se vitríny leskly 96 trofejemi. Desetkrát dobyl La Ligu, čtyřikrát Champions League.
LM10 na to nebyl sám. Podpírali ho Xavi, Iniesta, Busquets, Puyol, Piqué, Ronaldinho, Eto'o, Henry, Neymar či Suárez, superklasa, velmistři, esa es. Ale zeptejte se. Každý z nich vám poví totéž: „Messi byl unikát. Nejfantastičtější fotbalista dějin.“
Dobře to vyjádřil Gary Lineker. „Leo je z jiné dimenze. Udělá v zápase pět věcí, které ostatní nedokážou za celý život. Není jen střelec, ale i nejlepší driblér, tvůrce a nahrávač. Nikdy nás nepřestal fascinovat. Jeho magii nic neuhasí.“
No, něco přece. Barca kráčí po rozkmitaném laně existenčních starostí. Neukládala si peníze stranou a nevytvářela polštář pro špatné časy. Ty nastaly s příchodem pandemie.
Dluh se prohluboval (1,5 miliardy eur), ale díky tržbám a pozici nejbohatšího klubu (co se výdělků týče) to Barca utáhla. Udeří-li však krajně nepříznivá a nečekaná událost – černá labuť, jak tomu říkají odborníci – riziko se zhmotní a nebe potemní.
Výnosy klesaly, hrálo se bez diváků, snížily se příspěvky od sponzorů a z televizních práv neinkasovali Blaugranas tolik jako dřív.
Největší pohroma? Systém a platový strop La Ligy. Kluby za ně nesmějí utratit víc než 70 procent příjmů. Mzdový rámec pro novou sezonu se o polovinu snížil. Vedení soutěže tím chtělo zmírnit dopady covidu-19 a odvrátit bankrot.
Katalánci museli seškrtat platy o 200 milionů eur. Messiho kontrakt se nevešel do rozpočtu. Lidé se ptali, proč nehraje zadarmo – vždyť si už vydělal dost. To nešlo, španělská pravidla stanovují, že nová výplata nemůže být nižší než půlka předchozí mzdy.
A to byl konec. Gilotina dopadla. Barcelona zabředla do močálu v době, kdy Leova smlouva vypršela a La Liga zpřísnila regule.
„Jako fotbalista zdolal tisíc překážek a překročil každou hranici,“ řekl Andrés Iniesta. Jenže život není červená knihovna. Objeví se něco, co přetne i tu nejsilnější tepnu.
Vykrvácíte? Ne. Jen prostě musíte začít znovu. Messi je minulost, skvostná a nezapomenutelná, ale Barca musí žít v přítomnosti.
Barca je minulost, impozantní a působivá, ale Messi musí žít...
V Paříži.
Milníky a rekordy LM10
Za Barcu nastřílel 672 gólů. Nejlepší střelec v historii fotbalu v jednom klubu (překonal Pelého 643 tref v Santosu). Od roku 2008 dal v 13 sezonách v řadě minimálně 30 branek.
Nekraluje jen gólovým statistikám. Bezkonkurenční je v asistencích – 270.
V sezoně 2011–12 zazářil abnormálními 73 trefami (přidal k nim 17 asistencí).
Je v Guinnessově knize rekordů za nejvíc zásahů během jednoho kalendářního roku. V roce 2012 jich oslavil 91.
Jediný hráč, který dal 50 a více gólů v 9 sezonách: 60 (2010), 59 (2011), 91 (2012), 58 (2014), 52 (2015), 59 (2016), 50 (2017), 51 (2018), 50 (2019).
542 – rekordní počet vítězství Blaugranas při Messiho 778 zápasech.
Nabíral nejvíc hattricků – 41. Šestkrát si užil čtyřgólový večer a jednou pětigólový.
Král přímých kopů. Nikdo z nich nenasázel tolik gólů – 58.
Od listopadu 2012 do května 2013 dal aspoň jednu branku v každém z 21 ligových duelů v řadě.
Skóroval proti 38 různým klubů La Ligy.
Nejlepší střelec v dějinách El Clásika (26 tref) a derby s Espanyolem (25).
6x vyhrál Zlatý míč a 6x Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy. Kanonýrům La Ligy panoval 8x.
Od roku 2007 se vždy dostal do nejlepší jedenáctky roku podle FIFA.
