Hřebík: Hra Barcy? Inspirace pro český fotbal
El Clásico = velká učebnice moderního fotbalu. Čeští hráči, trenéři i funkcionáři by se jí měli nechat povinně inspirovat. „Bylo tam všechno,“ říká trenér Jaroslav Hřebík.
Na ukazateli skóre svítilo 4:0. Domácí fanoušci na vyprodaném Nou Campu už dávno oslavovali jasné vítězství. Ale Messi a spol. neslevili z úžasného rytmu ani o píď.
„To tempo, v jakém Real presovali, bylo příkladné, a kolik už toho mají za sebou. U nás přitom pořád fňukáme na únavu,“ poznamenal Jaroslav Hřebík, kouč reprezentační osmnáctky a devatenáctky.
„A všimli jste si, jak se všichni i s náhradníky radovali po pátém gólu střídajícího Jeffrena? To všechno svědčí o perfektní atmosféře v týmu, ve kterém se hráči vzájemně uznávají. Tohle nevytvoří jen sám trenér, ale vychází to z celkového fotbalového prostředí a kultury klubu. To je základ pro všechno ostatní,“ upozornil.
Co z tohoto podhoubí v pondělním večeru vyrostlo? „Z hlediska prudkosti a přesnosti časovaných přihrávek do prostoru a z hlediska součinnosti hráčů v prostoru asi vrchol současného fotbalu. Třem gólům pomalu ani nešlo zabránit, jak byly ty akce správně provedené,“ řekl Hřebík.
„Tvořivost nejen Barcelony, ale i Realu Madrid by pro nás měla být obrovskou inspirací,“ přidal Miroslav Soukup, trenér českých vicemistrů světa do 20 let.
„Vidíte třeba v jejich sestavách defenzivní štít? Kdepak, místo něj v sestavě najdete konstruktivního hráče, od něhož přichází velká útočná kvalita. Španělské týmy mají vlastně jen dva klasické obránce – střední stopery,“ dodal.
Jenže i pojem klasických obránců se ve Španělsku vykládá jinak. Vzpomeňte si třeba, co si dovolí při rozehrávce Carles Puyol. Nakopnutý míč nazdařbůh, to nezná ani pod tlakem. 
„Protože i on odmalička slyšel: dovol si kličku, rozehraj to. Kdežto u nás se v žácích dají zpravidla na stopery kluci s perspektivou vyšší postavy a ještě na ně trenéři křičí: Nedrbej to, nehraj si na Beckenbauera. Jak pak ale může hrát v dospělém fotbale něco jiného?“ ptá se Soukup. „Kdyby přišel Xavi do českého fotbalu, těžko by vynikal jako v Barceloně,“ připojil Hřebík.
Příčina kontrastu? Leží v systematické výchově. Copak v Čechách nelze vychovat hráče typu Xaviho nebo Iniesty? „Musí to jít! Vždyť máme stejně prostoru k tréninku i stejná hřiště. A v mládežnickém fotbale máme jen o necelou polovinu méně registrovaných hráčů než Španělé. Takže když oni mohou vychovat Iniestu a Xaviho, tak my musíme vychovat aspoň jednoho z nich,“ uzavřel Hřebík.
