Jiráček ve Wolfsburgu: Vybral jsem si dvacítku. Jako v Plzni
ROZHOVOR - Načal nové angažmá. Explzeňský záložník Petr Jiráček má za sebou první trénink ve Wolfsburgu, kam nedávno přestoupil. Pochvaluje si, jak ho přijal tým, je rád, že má vedle sebe českého spoluhráče Jan Poláka, který mu podal pomocnou ruku. „Honza mi nabídl, že se na něj můžu kdykoliv obrátit. Tak jsem ho upozornil, že mám na něj asi tisíc otázek,“ smál se Jiráček včera večer do telefonu.
„Dej si vlasy pořádně do očí, aby nebylo vidět, jak je máš vykulený.“ Těmito slovy v legraci „podpořil“ Petra Jiráčka před prvním tréninkem Wolfsburgu jeho bývalý spoluhráč z Plzně, kapitán Viktorie Pavel Horváth. Jak to nakonec dopadlo? „Bylo to v pohodě, žádné proslovy, byl jsem rád, že jsem do Wolfsburgu vstoupil v tichosti.“
Ani kouč Magath vás nepředstavil?
„Ne, ne, řekl nám všem, jaká bude zhruba příprava, co by si představoval, a pak se trénovalo.“
Jak vás tým přijal?
„Myslím, že v pohodě. Viděl jsem všechny kluky poprvé, působili na mě v klidu, jsou celkem skromní. A hlavně tam je Honza Polák.“ (směje se)
Což jistě vítáte…
„Samozřejmě, do všeho mě uvedl, vysvětlil mi, na co si mám dát pozor a tak. Jsem rád, že ve Wolfsburgu je, i na tréninku mi překládal.“
Můžete mezi sebou mluvit česky?
„Nemělo by se. Ale řekl mi jen dvě slova, co se bude dělat, nic velkého.“
Šlo o seznamovací trénink, nebo vám dal trenér do těla?
„Nechci říkat, že to byl extra náročný trénink, ale bylo toho celkem dost. Dovršili jsme ho neskutečným posilováním, musím říct, že mě to celkem zaskočilo. (směje se) Zalehnu a budu spát jako zabitý.“
Je znát, že má Magath respekt?
„Určitě, při tréninku nikdo ani nešpitl. To mě zaujalo. Nikdo si před ním nic nedovolí.“
Když jste jel na stadion, dával jste si pozor, abyste nezmeškal?
„Byl jsem tam už půl hodiny před srazem, tedy hodinu a čtvrt před tréninkem. Pro jistotu, abych nic nepodcenil. Abych věděl, kam pro věci, abych nezmatkoval. Ovšem první jsem nebyl.“
Měl jste větší trému než při prvním srazu reprezentace?
„Ani ne, spíš jsem měl strach z jazykové bariéry. Toho se bojím nejvíc. Ale oni jsou přívětiví, když vidí, že se člověk snaží, slova doplňují. Jinak jsem neměl obavy.“
Němčinu docela ovládáte, pustil jste se do konverzace s novými spoluhráči?
(směje se) „No, ovládám... Ještě nedávno jsem si myslel, že německy rozumím, že bych se v pohodě domluvil. Jenže některé přízvuky… Někdy ani nevím, co říkají za slova, natož abych věděl, co to znamená v češtině. Konverzaci sleduji, snažím se zapojit, jenže když se pustím do něčeho složitějšího, tak se zamotám a v půli věty mi dojde slovní zásoba. (směje se) Asi přijde chvíle, kdy bude trapas.“
Zmínil jste Jana Poláka. Setkali jste spolu i mimo hřiště?
„Zatím ne. Vyměnili jsme si čísla, nabídl mi, jestli budu něco potřebovat, ať se na něj obrátím. Což bude asi brzy. Upozornil jsem ho, že mám asi tisíc věcí, na co se ho potřebuju zeptat. Prý není problém.“
Jaké budete mít číslo dresu?
„Mám dvacítku, jako v Plzni, takže jsem moc spokojený. Podmínka ve smlouvě to samozřejmě nebyla, koukal jsem na soupisku, nikdo s dvacítkou nehrál. Nikdo nebyl proti, tak jsem po ní sáhnul.“
Ve Wolfsburgu jste s přítelkyní od 27. prosince. Stihli jste si vybrat bydlení?
„Ještě ne, stále hledáme, jsme zatím na hotelu. To je právě jedna z věcí, na kterou se chci Honzy Poláka zeptat.“
Klub vám s bydlením nepomůže?
„Ale ano, ukázali nám obrovský barák, jenže byl snad pro tisíc rodin. (směje se) Jenže my jsme tu s malým psem, žádné království nepotřebujeme, stačí nám něco menšího.“
