Pocházejí z Hradce Králové, hrají dobře fotbal, vyhráli první ročník Poháru Josefa Masopusta týmů středních škol. Co by mohla být pro studenty stavební průmyslovky větší odměna, než setkal se s rodákem, který to dotáhl ve fotbale hodně daleko? Odměna to byla skutečně parádní, vyjeli do německého Wolfsburgu, kde se setkali s Václavem Pilařem. Věnoval jim dvě hodiny vstřícnosti a úsměvů.
„Neseďte u počítače, makejte na sobě, kariéru máte před sebou,“ nabádal své krajany, aby si jako on určili životní priority a šli za svými sny. „Já i trochu školu zanedbával,“ přiznal a učiteli žáků a zároveň jejich trenérovi Jiřímu Lhotákovi se protáhl obličej.
Ocenil však, že Pilař svou pílí a poctivostí to dotáhl hodně daleko. I když je teď zraněný. „Snad za tři týdny už půjdu do tréninku naplno,“ postěžoval si na přetržené křížové vazy v koleně, které ho na hřiště nepouštějí.
Přišly i další rady, přímo životní zkušenosti. „Musíte dobře umět jazyk. I když je Wolfsburgu pestrá směsice, Němců je tu snad jenom pět, tak trenér zahraniční hráče nutí, aby se řeč učili. Já se učím,“ ubezpečoval. Hlavní rozdíly mezi českým fotbalem vidí v přístupu. „V Německu se všechno dělá na 100 procent, u nás na osmdesát,“ vystihl.
Padly otázky na trenéry. „Jaký byl Wolfgang Magath?“ přišla řeč na vyhlášeného rasa, jehož tréninkové dávky hráče doslova ničily. „To se ani vypovědět nedá,“ odtušil Pilař. Zato na kouče českého nároďáku Michala Bílka nedá dopustit.
„Včera mi volal, ptal se, jak je. To člověku dodá sebedůvěru,“ pochvaloval si komunikaci. „Trenéru Bílkovi vděčím za hodně, vzal mě do mužstva,“ připomenul.
Společná fotografie, podepsané portréty. Ještě skoro mokré z tiskárny, nová série ve dresu Wolfsburgu. Úsměv kolem dokola, pak srdečné rozloučení. „Vašek zůstal normální kluk. To je jeho největší přednost,“ připomenul jeho agent Jiří Stejskal.
Vítězové turnaje Poháru Josefa Masopusta získali další motivaci. Počítače zaklapli.
