Turecká mise naostro startuje, reprezentantovi Davidu Pavelkovi začíná boj o EURO. Jeho nový tým Kasimpasa hraje v pondělí v dohrávce Süper Lig derby s Istanbulem Basaksehir. „Kdybych přišel o pár dní dřív, tak bych už hrál, ale trenér mi chce ještě dát čas na aklimatizaci,“ říká čtyřiadvacetiletý záložník. Na loučení s Libercem, kde si připadal jako doma, bude dlouho vzpomínat. Básničku od spoluhráčů prý oplakal.
V novém působišti ho uchvátilo tréninkové centrum. „Je srovnatelné se západními velkokluby,“ říká nadšeně. Už by se rád vrhnul do hry, jenže nejspíš si ještě pár dní počká. „Trenér zohlední, v jaké fázi přípravy jsem byl, protože v Turecku měli asi pětidenní pauzu a my v Čechách třítýdenní. Dosud jsem trénoval hlavně bez balonu a až v Turecku jsem začal na hřišti, navíc na přírodní trávě,“ přiznal pětinásobný reprezentant.
Na jaké místo s vámi trenér počítá?
„Úplně na stejnou pozici jako jsem hrál v Liberci. Přišel jsem za Ryana Donka, který odešel do Galatasaraye, a ten hrál to samé, jako já ve Slovanu. Jen to samozřejmě musím potvrdit výkonnostně, abych se do sestavy dostal, protože na tuhle pozici je tady ještě Abdullah Durak. Vím, že nemám nic jistého a bude těžké se prosadit. Pozice by se však pro mě měnit neměla. Tým jen možná praktikuje oproti Liberci trochu jiný herní styl. Co jsem zatím stačil poznat na tréninku, v turecké soutěži myslí všichni hlavně na ofenzivu, takže to bude zajímavé.“
Může vám pomoci do základní sestavy to, že naposledy Kasimpasa doma prohrála 1:2 s Gaziantepsporem?
„Trenér mi řekl, že chce, abych napřed poznal, jak to tu všechno chodí. Kdybych tu prý byl o pár dní dřív, taky by mě už postavil. I tak říkal, že o tom pořád přemýšlí, ale že to takhle dělají vždycky, aby hráč měl čas na aklimatizaci. Každopádně je tady cítit, že se prohrálo. Zanechalo to tu celkem velkou stopu, takže možná nějaké změny nastanou. Propadli se tabulkou, takže nás teď čeká strašně důležitý zápas.“
Vzhledem k EURO je důležité, abyste začal hrát co nejdříve...
„Samozřejmě. A možná je lepší do toho skočit rovnýma nohama hned od začátku. Ale na druhou stranu jsou tady velké ambice a musím respektovat názor trenéra, že je lepší, abych ještě týden trénoval a lépe poznal spoluhráče. Také sám cítím, že mi ještě herní praxe chybí, protože jsem zatím absolvoval jen jeden zápas proti Chrastavě, takže by to byl opravdu velký skok. Možná jsem to však měl podobné v reprezentaci, kde jsem také skočil do velkého zápasu (v září v kvalifikačním utkání s Kazachstánem) hned.“
V novém klubu jste si vybral číslo dresu dvanáct, které máte i v národním týmu. Má symbolizovat to, že i v Turecku se chcete probojovat na EURO?
(Směje se) „To bych v tom nehledal. Ale s dvanáctkou se mi v nároďáku dařilo, takže když tady nebyla volná osmička, tohle byla jasná volba, a hned jsem si ji vzal. Také když jsem přecházel do dospělého fotbalu, s dvanáctkou jsem končil v nejstarším dorostu. Mám k tomuto číslu hezký vztah. A dvanáctého se narodila moje žena.“
S Tureckem se na EURO český tým utká v základní skupině. Už jste to v kabině s novými spoluhráči probírali?
„S Turky ani ještě ne, ale s některými kluky z Evropy ano. Ale spíš jsme se bavili o Evropské lize, protože Kasimpasa má ambice prosadit se v ní. Oni si mě i z Evropské ligy pamatovali, hlavně Portugalec André Castro ze zápasu s Bragou, ke které má blízko a viděl obě utkání s Libercem. S ním jsem se bavil o tom, že se chci na EURO probojovat. A pak vlastně i s naším překladatelem, který si mě pamatoval z utkání s Tureckem.“
Mimochodem jaké si Turci dávají šance na postup ze skupiny v konkurenci s Českem, Španělskem a Chorvatskem?
(Usměje se) „Turci jsou sebevědomý národ, takže oni si věří, že šanci mají velkou. A my ostatní se podle nich budeme prát o ty další příčky. V tom mají celkem jasno. Ale nějak podrobně jsme to zatím rozebrat nestihli. Teď musím řešit spoustu jiných a zatím důležitějších věcí. Ještě se však o tom určitě pobavíme, až bude čas.“
Klub jste riskantně půl roku před mistrovstvím Evropy změnil i kvůli nadstandardně lukrativní nabídce. Turecké kluby jsou však nechvalně proslulé i tím, že s výplatami je občas problém. Dostal jste v tomto ohledu nějaké záruky?
„Je pravda, že výplaty tady možná fungují trochu jinak, ale nějaké záruky samozřejmě mám. Ale jak jsem se o tom bavil se spoluhráči, tak tady všechno funguje už dlouhodobě a žádné problémy nejsou. Zatím na jakýkoliv přesun v Istanbulu mám osobního řidiče, a pokud není k dispozici, tak mi seženou taxíka a ihned všechno proplácí. I z toho cítím, že to tady funguje dobře. A nejvíc je to vidět na tréninkovém centru, které je srovnatelné se západními velkokluby. Musím říci, že to pro mě bylo největší překvapení, co jsem zatím v Istanbulu zažil.“
Co vás nejvíce udivilo?
„Třeba to, že v tréninkovém centru máme skoro soukromé lázně. Jsou tam skoro všechny procedury, které byste našel v tom nejlepším českém wellnessu. Všechno je tam hned po ruce. Padesátimetrový bazén, obrovská krytá hala, posilovna, lékařské zázemí... Máme asi pět fyzioterapeutů, doktor sedí přímo vedle šatny a zraněným hráčům je ihned k dispozici. Tohle v českých podmínkách nenajdete. Připadám si trochu jako Alenka v říši divů.“
Překvapený jste prý byl i při rozlučce se spoluhráči v Liberci, kde vám tým složil básničku. Co jste na to říkal?
„Překvapilo mě to hodně a musím se přiznat, že jsme to se ženou oplakali. Bylo to dojemné. Myslím si, že bylo škoda, že tam nebyli rodiče, protože by to ořvali také. Jen mě to utvrdilo v tom, že tři roky v Liberci pro mě byly zatím nejlepším obdobím v mé kariéře. Opouštím kamarády a domov.“
Básnička pro Davida Pavelku od hráčů Liberce
(přednesl Zdeněk Folprecht)
„Tam kde Nisa hučí,
tam kde Ještěd nad horami trčí,
tam jednou přišel klučina z Prahy
a nebyl ani moc drahý.
Ve Spartě mu nedali šanci,
no jo, takhle tam končí odchovanci.
Ale není čas na slzy,
vždyť v Liberci se prosadil brzy,
hráč podle trenérských přání,
fotbalista k zulíbání, dobrák od kosti,
který každého soupeře vykostí.
Taky si tu našel kamaráda,
chlapa bez vlasů a bez rozmaru,
nějaký Honza Nezmarů.
Ale něco mu tu chybělo,
hra tělo na tělo,
o tu se postarala Lída, jeho paní,
a splnilo se mu i tohle přání.
Někdy ti závidím milý příteli,
že pálíš ostrými na hřišti i v posteli,
máš prostě dobrou střeleckou mušku
a tak brzy přidáš k synovi i dcerušku.“
