Na jaro 2019 nikdy nezapomene. Michal Sadílek se v necelých dvaceti napevno dostal do áčka Eindhovenu, pravidelně hraje a hlavně: válčí o nizozemský titul. „Kdyby mi to někdo řekl před začátkem sezony, myslel bych si o něm, že spadl z višně,“ usmívá se energický záložník v rozhovoru pro deník Sport.
Fotbalové múzy ho milují. V šestnácti odešel ze Slovácka za dobrodružstvím do Nizozemska a… „Ani jednou jsem nelitoval,“ poví střední záložník Michal Sadílek. Nemá čeho: v Eindhovenu hladce proplul juniorskými kategoriemi, ochutnal mládežnickou Ligu mistrů a teď už patří do áčka PSV, lídra nizozemské Eredivisie. „Kdyby to skončilo titulem, byla by to pecka,“ použije svoje oblíbené slovo, které během rozhovoru zmíní několikrát.
Říkáte si, že je tohle vaše životní jaro?
„Nejen jaro, celá sezona. Začínal jsem jako hráč juniorky, ale po třech dnech jsem se lehce zranil a říkal jsem si, co se mnou bude.“
Nakonec to dopadlo krásně.
„Během rehabilitace jsem měl telefonát z áčka: Michale, nemohl bys s námi jet na soustředění? Odletěl jsem a už jsem se v áčku udržel. Fantazie!“
Čím dál tím víc se zúročuje, že jste hodně brzy odešel z Česka?
„Nikdy mě to nemrzelo. Ani minutu. Chtěl jsem si to zkusit, protože jsem od čtrnácti jezdil po různých testech a stážích v cizině. Vždycky byl můj sen dostat se do zahraničí a poznat, jak se tam s mládeží pracuje.“
Nizozemsko a speciálně Eindhoven jsou pečlivým pipláním talentů proslulé.
„No právě! Perfektní zázemí, spousta hřišť, dostatek financí… Prostě pecka. Už ve Slovácku jsem se hodně posouval a v Eindhovenu to ještě víc urychlil.“
Je teď ve městě euforie? Osm kol před koncem vedete ligu o pět bodů.
„O titulu se zatím nemluví, pořád ještě zbývá dost zápasů. Navíc po reprezentační pauze hrajeme šlágr s Ajaxem, který je druhý. Pokud to v Amsterdamu zvládneme, trofej se nám hodně přiblíží.“
Mluvíte o titulu s áčkem, přitom ještě na podzim jste hrál v juniorce. Jaké bylo dělat kapitána v Youth League, juniorské Lize mistrů?
„Tuhle soutěž jsem zažil už podruhé, ale výsledkově to neklaplo. Dalo mi to mraky nových zkušeností, hráli jsme s Interem, Barcelonou a Tottenhamem, což jsou všechno špičkové kluby.“
Nejtěžší soupeř?
„Tottenham. Proti lepšímu týmu jsem nehrál. Mají jednotnou koncepci od nejmladších kategorií až po áčko, radost pohledět. Z jakých situací se dokážou vykombinovat… Klobouk dolů! Youth League byla kouzelná, ale pak jsem přeskočil do velké Ligy mistrů, což je o několik levelů výš.“
Jak vzpomínáte na poslední podzimní zápas v aréně Interu Milán?
„Takový hukot jsem ještě nezažil. Když jsem Ligu mistrů hltal v televizi, říkal jsem si, že musí být pecka stát na hřišti a užívat si velikost toho zápasu. V telce to vypadá jednoduše a máte pocit, že to hráči v pohodě zvládají.“
Jenže?
„Jenže když se jdete rozcvičovat a víte, že brzy vyběhnete na plac, trochu vám ztvrdnou nohy. Uvědomíte si, kde vlastně jste a čeho jste dosáhnul. Měl jsem kliku, že se mi povedla hned první přihrávka a první akce. Osm minut poté, co jsem naskočil, jsme dostali gól na 1:1, ale nakonec jsme plichtu udrželi, což Inter stálo postup do osmifinále.“
V Lize mistrů jste uhráli jen dvě remízy a ve skupině skončili poslední, zato v Eredivisii pomalu saháte po titulu. V čem je kouzlo vašeho PSV?
„Dá se říct, že jsme revolucionáři.“
Vážně?
„Je to dané trenérem Van Bommelem, který hrál v Německu, Itálii a Španělsku, takže dobře ví, kudy vede cesta k úspěchu. Udělal z nás komplexní tým, který má vyrovnanou obrannou i útočnou fázi. Tohle o sobě tolik mužstev v Nizozemsku říct nemůže, obvykle mají dobrou jen jednu složku. My obě: opíráme se o nejlepší obranu a druhý nejlepší útok v lize.“
Mimochodem, co fyzička? Stíháte mezi dospělými?
„Od mladých hráčů běžně slyšíte, že osudový krok z mládežnického do dospělého fotbalu je nejtěžší, ale já to zatím tak necítím. Nejsem čahoun jako třeba Honza Koller, ovšem poctivě si to odběhám. Troufnu si říct, že i v soubojích mívám navrch.“
Takže vám pořád říkají Stofzuiger čili Vysavač?
„Pořád to slýchám. Přirovnání frčí hodně.“
Jaké ještě?
„Někdo zjistil, že můj oblíbený hráč je Marco Verratti, a náš trenér po mém prvním startu za áčko říkal, že jsem malý Van Bommel. Jsou to příjemné věci, lichotí mi to.“
Je fajn mít trenéra na svojí straně, ne?
„Četl jsem pár rozhovorů, zatím je podle všeho spokojený. Co mám zlepšit? Pracujeme s detaily ohledně poziční hry nebo obranné činnosti, ale z velké části je to zatím v pohodě. Snad to takhle zůstane.“
Ještě jedno téma: nová jednadvacítka. Bavil vás první sraz, který vyplnilo soustředění ve Španělsku?
„Bylo to fajn, remíza s Islandem a výhra nad mexickou dvacítkou jsou hodně povzbuzující. Náš kádr je stejný jako předtím ve dvacítce, známe se i s trenéry a lidmi okolo. Hned jsem měl pocit, že jsem se vrátil do starých dobrých kolejí.“
Je výhoda, že před zářijovým startem kvalifikace máte dva přípravné kempy? Druhý bude v červnu v Rakousku.
„Je to pochopitelně plus. Jsme sice sehraní z dvacítky, ale potřebujeme vypilovat nějaké chybičky, které se objevily v předchozích zápasech. Na začátek kvalifikace musíme být perfektně nachystaní, pak už nebude prostor na chyby.“
S devatenáctkou jste se předloni blýskli postupem do semifinále mistrovství Evropy. Motivuje vás to na začátku nové éry?
„Jsme úspěšný ročník a chceme na to navázat. V sedmnáctce i devatenáctce jsme byli na EURO, škoda, že jsme pak nešli dál třeba na mistrovství světa. Jednadvacítka už je dospělý fotbal a hodně nám může pomoct, že pomalu všichni ve svých klubech pravidelně hrajeme.“
Když jste zmínil předchozí úspěchy, máte pocit, že tenhle tým má vítěznou DNA?
„Přesně tak, tahle parta chce vyhrávat a je hladová po úspěchu. Když se něco nepovede, umíme si to vyříkat a přepnout na vítězný mód. Držíme při sobě nejen na srazu, ale celý rok. Snad to bude pokračovat i v jednadvacítce.“
