Pekhartův luxusní start v Polsku. Klíčový gól, ale i starost o rodinu | iSport.cz
Jonáš Bartoš
4. června 2020 • 18:59

Pekhartův luxusní start v Polsku. Klíčový gól, ale i starost o rodinu

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Martin Minčev, nová posila Sparty: Univerzál, může si vyhovět s Hložkem
VŠECHNA VIDEA ZDE

Běžela sedmnáctá minuta derby mezi Lechem Poznaň a Legií Varšava. Útočník hostí Tomáš Pekhart si vybral správné místo a po centru do vápna na brankové čáře dotlačil míč do sítě. Šlo o kuriózní, ale sakra důležitý gól, který znamenal výhru 1:0 a důležitý krok v boji o titul. „Jsem přesvědčený o tom, že jsem vybral správný klub,“ libuje si vytáhlý forvard v rozhovoru pro iSport.cz. 



Tomáš Pekhart se prosadil hned v prvním zápase po přestupu z Las Palmas, v sobotu šlo o jeho druhou trefu v polské Ekstraklase. 31letý světoběžník odstartoval nové angažmá ideálním způsobem. Po koronavirové stopce se dostává do zápasového rytmu a vypráví i o tom, jak si zvyká na život u sousedů on i jeho rodina.

Po zápase jste řekl, že rozhodující gól proti Poznani vám spadl z nebe. Jak došlo ke kuriózní trefě?
„Je to tak, byl to hezký gól (úsměv). Do vápna letěl centr, gólman tam šel nešikovně a trefi l pěstmi balon do obránce před sebou. Od něj se to pak odrazilo, byla to taková svíčka nahoru. Když jsem to později viděl na videu, byl jsem tam úplně sám, kdyby se mnou šel do souboje obránce, třeba by to gól nebyl. Díval jsem se nahoru po balonu, byl kousek od čáry. Nevěděl jsem, kam dopadne, jestli na břevno a ven, nebo do břevna a do brány. Nakonec se to otřelo o břevno, já stál tam, kde jsem měl být, a je z toho obrovsky důležitý gól.“

Za Legii jste poprvé nastoupil v základu a hned rozhodující gól. Jaké jsou ohlasy od fanoušků?
„Je to samozřejmě super. Už první zápas, co jsem nastoupil ještě před koronou, jsem hrál pár minut a hned dal gól. Teď po pauze to byl první zápas v základu, navíc proti Lechu jde o největší zápas v Polsku, a já ho rozhodl jediným gólem. Kdyby se hrálo před fanoušky, byl by ohlas ještě větší, takhle vnímám hlavně to, co vidím na sociálních sítích. Ale všichni jsou samozřejmě rádi, v boji o titul jsme výhrou 1:0 udělali obrovský krok dopředu.“

Tomáš Pekhart ve šlágru polské ligy rozhodl o výhře Legie Varšava na hřišti Lechu Poznaň
Tomáš Pekhart ve šlágru polské ligy rozhodl o výhře Legie Varšava na hřišti Lechu Poznaň

Po přestupu jste stihl už dvě ligové branky. Fotbal v Polsku vám vyhovuje, že?
„Vzhledem k okolnostem jsem ještě vůbec neměl čas poznat, jestli mi fotbal v Polsku sedí, nebo ne. Prakticky pokaždé, když jsem nastoupil, jsem dal gól. S tím můžu být spokojený. Ale přišel jsem a za dva týdny kvůli pandemii všechno zavřeli, dva a půl měsíce jsem trénoval sám doma. Ze stylu zápasů vidím, že je hodně podobný fotbalu v Česku, mohl by mi vyhovovat. Start je pro všechny důležitý, rozhodnout gólem takové derby i dát branku v prvním zápase v posledních deseti minutách je super. Legia je velký klub, tlak na každého hráče je tady ohromný.“

Hráli jste na krásném, ale prázdném stadionu. Je těžké nastupovat bez diváků?
„Je to nešťastné. Už jsem to zažil v Řecku, když jsme na našem stadionu vyhráli s AEK řecký pohár a měli jsme zavřené tribuny. Normálně se tam vejde 75 tisíc lidí, takhle zůstal prázdný. Změní to atmosféru celého zápasu, je to jako v kostele. Obě strany slyší jen trenéra, jak řve u střídačky. Není to ideální pro nás hráče, pro fanoušky je to úplně hrozná situace. Ale někdy od 15. června by se to v Polsku mělo změnit, na stadion by mohlo 25 procent kapacity stadionu.“

Zavřené hranice? Pro nás to nejhorší... 

Výhra nad Lechem je pro vás hodně důležitá. Přiblížili jste se hodně titulu? 
„Vyhráno samozřejmě ještě není, zbývá nám odehrát ještě deset zápasů. Všichni víme, že to byl hodně důležitý zápas, když se vyhraje po takové pauze, hodně jsme se přiblížili k tomu, že to máme ve vlastních rukách.“

Pauza byla dlouhá, pomohla vám alespoň v adaptaci na nový klub? S manželkou a malou dcerou jste se usadili ve městě, mohl jste lépe poznat prostředí…
„Tohle by bylo na samostatný článek. Krátce po přestupu jsem letěl do Madridu na českou ambasádu udělat pas pro malou a poslat ho na Kanáry, aby rodina mohla opustit Španělsko. Když se narodila tam, neměla český pas ani občanství, to španělské dostanete až po roce života. Sedmého února rodina přiletěla do Prahy, někdy dvanáctého odpoledne jsem se ve Varšavě nastěhoval do baráku. Ráno jsem se ale dozvěděl, že budou zavírat hranice a že to v souvislosti s koronou bude blbý. Tak jsem napsal Adéle (manželce), ať se sbalí, vezme naše psy a malou, půjčí si auto a přejede hranice. Dvanáctého v noci jsme se setkali za hranicemi, kam jsem přijel z Polska jiným autem s řidičem. Přesedl jsem a rodinu dovezl do Varšavy, řidič tam dojel s druhým autem. V šest ráno jsme lehli do postele, už v osm ráno jsem jel na trénink.“

Jenže jste se dozvěděl, že už s týmem trénovat nebudete…
„Rozdali nám tréninkové pomůcky a řekli, že už na stadion nemáme chodit. V baráku jsme v tu dobu měli jen postel, jinak vůbec nic, navíc začal lockdown (omezení vycházení, uzavření obchodů a dalších veřejných prostor). Poslední zápas před koronou jsem si zranil koleno, doteď jsem se s tím léčil. Ale zase jsem mohl trávit čas s manželkou a dcerou, nepamatuji si, kdy jsem byl tolik doma. Sice jsem musel trénovat každý den sám, ale aspoň takhle jsem si je užil.“

V sobotu jste naběhal nejvíc kilometrů ze všech hráčů na hřišti. Dostáváte se do dobré formy?
„Zraněné koleno byl můj první problém tohoto typu v kariéře. Zkoušel jsem, jestli to bude nebo nebude dobré, takže ve formě se ještě určitě necítím. Všichni se teprve dostávají do zápasového rytmu, chvíli to potrvá. Dva měsíce jsme se nedotkli balonu, sice jsme mohli společně trochu trénovat, ale zase nesměli hrát ani přípravné zápasy. Zápas v poháru jsme sice vyhráli, osm hráčů hrálo po třech dnech dalších devadesát minut. Bylo na nich vidět, že jim od 50., 60. minuty docházely síly. Ale pro všechny to je stejné, chvíli potrvá, než se do toho dostaneme.“

Jak jste vůbec strávil čas pandemie?
„Přiblížil jsem se o půl zeměkoule k rodičům a našim rodinám, aby mohli vidět malou, ale teď to kvůli zavřeným hranicím ještě pořád nejde. Zkoušel jsem všechno možné i přes našeho doktora. V Česku se říkalo, že když je pádný důvod pro člena rodiny, může sem přijet. Ale na ambasádě nám řekli, že by ten člověk musel být ve čtrnáctidenní karanténě v nějakém holobytu. To samé by platilo, pokud bychom my jeli na druhou stranu do Česka. Ale snad už 15. června by se měly otevřít hranice i s Polskem a bude se moct normálně cestovat. Tohle je pro nás v téhle době nejhorší.“

V Polsku je fotbal hodně sledovaný. Vybral jste si správný klub, kde se hraje pod tlakem a na špičce ligy?
„Jsem přesvědčený o tom, že je to správný klub. Zázemí, lidé, co jsou spjatí s klubem, servis pro hráče, všechno je na top úrovni, fakt super. Na konci června by mělo být otevřené tréninkové centrum, půjde o jedno z nejmodernějších ve střední Evropě. Viděl jsem fotky a videa, vypadá to opravdu fantasticky, Působí to tady na mě suprovým dojmem, když tady byl Adam (Hloušek), vyprávěl mi, že i když jsme spolu hráli v bundeslize (za Norimberk), tak stejně bylo pro něj nejlepší angažmá tohle. Moc jsem tomu nevěřil, ale teď už to začínám chápat.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud