Nejlepší ze všech Španělů, ikona Realu Madrid, s nímž vyhrál 23 trofejí, pro kamarády „Paco“. Francisco Gento, muž, jehož se u klubového prezidenta Santiaga Bernabéua zastal Alfredo Di Stéfano, a spolu pak vytvořili nezastavitelný „bílý balet“, legendární výběr padesátých a šedesátých let minulého století. Dnes ve věku 88 let Gento zemřel. Vzpomínají na něj bývalí spoluhráči, uctívá ho celý svět.
Jeho jméno silně zaznělo už den před jeho smrtí. Real Madrid vyhrál španělský Superpohár, levý bek Marcelo získal s klubem už svou třiadvacátou trofej. Vyrovnal tím rekord právě Franciska Genta. Muže, jehož od úterý oplakává celý svět. Hlavně ten, který uctívá „bílé dresy“.
Do něj se Gento oblékal dlouhých osmnáct let, od svých necelých devatenácti. Byl rok 1953; ve stejném, jen o několik měsíců později, uzavřel Real i složitý přestup Alfréda Di Stéfana. Tím se utvořil silný základ mužstva, které v příštích letech válcovalo Španělsko a vůbec celou Evropu.
Ani Gento ale nepřestupoval jednoduše. Smlouvu podepisoval zabarikádovaný v garáži, protože fanoušci Racingu Santander nechtěli o svou vycházející hvězdu přijít a snažili se jednání překazit. Jistý Bustamante, jenž byl Realem pověřen, aby transfer s Gentem dokončil a podepsal, pak naložil mladého hráče do auta a ujížděli před fanoušky Racingu.
Tak na to Gento po letech vzpomínal…
Jenže hned na začátku se kostra týmu málem rozbila. Už na konci sezony, na jaře 1954, vedení Realu vážně přemýšlelo, že Genta odešle do Osasuny, protože mladý křídelník nepředváděl to, co se od něj očekává. Byť se Real v té době radoval z titulu, o čtyři body předčil druhou Barcelonu.
Do kanceláře prezidenta, kterou tehdy obýval legendární Santiago Bernabéu, vtrhl zuřivý Di Stéfano. „Na Genta nesahejte! Ten tu má pokračovat, uvidíte. Má pro to všechny předpoklady,“ zastávala se hvězda svého mladšího spoluhráče.
Bernabéu poslechl.
Přitom kdyby bylo na Gentovi samotném, nejspíš by sklopil patky a odešel.
„První rok jsem bydlel na penzionu, byl jsem nešťastný, nelíbilo se mi ve velkém městě. A když jsem při jednom zápase seděl na tribuně, protože jsem se nevešel do sestavy, slyšel jsem fanoušky vedle mě říkat, proč mě klub podepisoval, že jsem špatný,“ trápilo ho.
Všechno překonal. A za téměř dvě dekády dokázal přivést Real dohromady ke dvanácti španělským titulům a šesti trofejím v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí (dnes Lize mistrů). Ne, žádný jiný hráč v historii fotbalu tolikrát La Ligu nevyhrál. Ani nejprestižnější klubovou soutěž. Žádný.
Nejraději vzpomínal na třetí triumf v PMEZ, kdy v květnu 1958 rozhodl finále proti AC Milán. Trefil se v prodloužení ve 107. minutě na konečných 3:2.
„Alfredo mi tehdy před začátkem prodloužení říkal, že vypadám svěží, zatímco všichni ostatní jsou unavení. Že to můžu rozhodnout jen já. Myslel jsem, že mě těmi řečmi chce spíš zabít. Ale měl pravdu, a já se fakt cítil dobře,“ vzpomínal Gento.
Zvláštní poctu mu vymyslela FIFA ještě během jeho aktivní kariéry. Dva dny před jeho třicátými narozeninami se na počest stého výročí založení federace konal ve Wembley zápas výběru světa proti Anglii. V útoku tenkrát Albion vyzvali Raymond Kopa, Denis Law, Eusébio, Ferenc Puskás, Di Stéfano a právě Gento.
Mimochodem, zápasu se zúčastnili i tři Čechoslováci, stříbrní z mistrovství světa 1962 v Chile – Josef Masopust, Svatopluk Pluskal a Ján Popluhár.
Přátelé Gentovi přezdívali „Paco“, a když na něj vzpomínají, mluví o jeho srdečnosti. O mírumilovném člověku, možná až stydlivém. Za kariéru prý dostal jen dvě červené karty, z toho jednu po tom, co měl spoluhráči nahlas poradit, ať rozhodčího pošle do prd…, což na něj zrovna moc nesedělo.
Na kamarády měl svůj oblíbený fígl. Když nebyl na klubu, rád se ze srandy zapíral. Zvedl řinčící telefon, změnil hlas a začal vykládat, že Francisco není doma, protože venčí milovaného psa. Ať zavolají později.
„Byl to náš kapitán. Když z týmu odcházely všechny hvězdy, on zůstal, staral se o nás mladší a ještě nás přivedl k další evropské trofeji,“ vybavuje si Amancio Amaro triumf z roku 1966 nad Partizanem Bělehrad.
Dodneška Gento platí za španělského fotbalistu století, historiky a statistiky je uznáván za oficiální legendu ve svém oboru.
Trofeje Franciska Genta |