Když je u míče, nic není nemožné. I ten nejtěžší úkol budí zdání prosté akce – jako přehnout papír. „V jeho podání to vypadá tak jednoduše, ale není,“ řekl spoluhráč Rodrygo. „Sám nechápu, jak ty věci dokáže.“ Luka Modrič prošlapává vítěznou stezku Realu Madrid a vytrhává trny z každého bodláku. Ligu mistrů ovládl popáté – opět jako „the midfield Maestro“, středopolař, který nestárne.
Svou autobiografii nazval Moja igra (Moje hra). „Rada pro nejmladší?“ píše v ní. „V dětském věku se bavte. Pak se obrňte, protože být fotbalistou – to je zkouška bez konce. Nestačí zazářit jednou. Musíte obstát tisíckrát. Pracujte každý den a věřte si.“
Modrič ví, o čem mluví. Když v létě 2012 přistál v Madridu jako klenot Tottenhamu, o němž trenér Redknapp tvrdil, že by ho neprodal ani za miliardu, netušil, že ho v týmu Josého Mourinha – čerstvých šampionů La Ligy, kteří ztrpčili Guardiolovi poslední sezonu na Camp Nou – čeká období plné nástrah. „Teď se tomu směju,“ uvedl tehdy 26letý Chorvat. „Ale tenkrát mi bylo všelijak. Někdy se těšíte na misku jahod, a polykáte drcený pepř.“
Totiž – v anketě deníku Marca ho španělští fanoušci zvolili nejhorší posilou roku. Modrič „vyhrál“ s 32 procenty hlasů. „V žádném případě nenaplnil očekávání,“ stálo v redakčním komentáři. Alex Song, totální omyl Barcelony, skončil až za ním. V té době šly zvěsti, že ho z Realu vykoupí Manchester United nebo PSG. Luka však zůstal. Prošel si svým temným tunelem, kde mu dělalo společnost jen pár zbloudilých paprsků, a znovu zažehl plamen schopností.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
