Pekhart slaví titul v Izraeli. Bál se o život kapitána, sní o Lize mistrů
Dosáhl unikátního úspěchu v kariéře, jako český fotbalista získal titul v izraelské lize. Tomáš Pekhart pomohl Beer Ševě celkem deseti góly, aby urvala třetí ligový primát po sobě a radovala se z ceněného hattricku. Osmadvacetiletý útočník v rozhovoru pro iSport.cz popisuje, jak náročná byla cesta za titulem, proč to izraelskému šampionovi nešlo v Evropské lize. Vypráví i o budoucnosti klubu, jehož velkým přáním je účast v hlavní fázi Ligy mistrů. Zmiňuje také nepříjemný zážitek z tréninku, kde málem došlo k úmrtí zkušeného spoluhráče a kapitána.
Jak probíhaly oslavy titulu?
„Po zápase, kdy jsme měli jistý titul, proběhla taková neoficiální oslava s vedením i fanoušky. K té oficiální dojde 21. května uprostřed města, to bude den před naším posledním zápasem. Po něm už máme volno a začne dovolená, případně jedou někteří kluci na reprezentační srazy.“
Bylo náročné dokončit sezonu na prvním místě?
„Opravdu moc, jde o jeden z mých největších úspěchů kariéry. Nebylo to vůbec jednoduché, došli jsme k titulu náročnou cestou. Navíc jde o třetí titul pro klub po sobě, to je něco speciálního. V Izraeli vyhrál ligu třikrát za sebou před námi jen Tel Aviv, zatím nikdo čtyřikrát.“
Co vás během sezony na izraelské lize překvapilo?
„Když to srovnám s Řeckem (Pekhart působil v AEK Atény), tam jsme jeli na nějaké zápasy a dopředu věděli, že půjde jen o skóre, kolik dáme soupeři gólů. Tady může každý porazit každého, celkově je fotbal jiný než v Evropě. Je to specifická liga, všichni hráči tady fotbal umí. Co mě nejvíc překvapilo, je asi náročnost celé soutěže a programu, zápasů jsme odehráli hrozně moc. Fyzicky i psychicky jsem dost unavený, nemůžu se dočkat dovolené.“
Co bylo v sezoně nejtěžší?
„Měli jsme fáze, kdy titulu v klubu nikdo nevěřil, nehráli jsme dobře a prohrávali jsme zápasy i s týmy, které jsme měli přehrávat. Přes to všechno jsme to dokázali, o to je titul sladší.“
Proč se vám v krizových momentech nedařilo?
„Děly se tady věci, které jsem nikdy nezažil. V letadle při cestě na zápas Evropské ligy do Plzně (28. září, Viktoria zvítězila doma 3:1) jsme se dozvěděli, že jeden náš hráč dostal dopingový trest a nesmí hrát. Šlo o stopera, stěžejního hráče pro naši defenzivu. Náš druhý stoper navíc od začátku sezony nehrál, v Superfinále si utrhl křížový vaz. Zkoušel to léčit konzervativně bez operace, v průběhu sezony se dvakrát pokusil vrátit, ale koleno to nevydrželo. Tím pádem jsme hráli celou sezonu bez obrany, která táhla minulý ročník a na které hra stála. Trvalo hodně dlouho, než jsme našli optimální složení a než to vzadu začalo fungovat.“
Jaké další problémy jste překonávali?
„Před Vánoci jsme na tréninku viděli našeho kapitána (36letý útočník a izraelský reprezentant Elyaniv Barda), jak skoro zemřel. Dostal míčem na hrudník, zastavilo se mu srdce. Na hřišti ho oživovali defibrilátorem, ale nepovedlo se to. Vypadalo to, že už je mrtvý, všichni brečeli... Odváželi ho sanitkou do nemocnice, během cesty se ho doktorům naštěstí podařilo zachránit. To byl hodně silný moment, který tým citelně rozhodil. Mysleli jsme, že už ho nikdy neuvidíme, pro všechny to byl obrovský šok. Měli jsme pak v kabině psychologa, aby z toho nikdo neměl trauma. Nakonec jsme překonali všechny překážky a došli k titulu.“
Titul jste získali díky ostatním výsledkům po prohře 0:1 s Tel Avivem. Mrzela vás hodně ztráta, která byla v lize první prohrou na domácím stadionu?
„Všichni jsme si představovali ten zápas jinak. Nám stačil bod, abychom byli mistři a nemuseli se dívat na výsledky ostatních týmů. To jsme nezvládli, ale od šedesáté minuty jsme viděli, že Jeruzalém remizoval 3:3 a přitom musel vyhrát. Takže jsme prohrávali, ale už jsme byli mistři, fanoušci slavili. Chtěli jsme zápas vyhrát, ale věděli jsme, že je to jasné, takže nás to tolik nebolí. Od prvního zápasu, co se postavil nový stadion, Beer Ševa doma neprohrála, to je nějakých tři a půl roku. Tahle série skončila.“
Jste spokojený s vlastními výkony?
„Sezonu hodnotím pozitivně. Myslím, že k titulu jsem přispěl velkou měrou, zatím mám deset gólů, zbývá nám poslední zápas, třeba ještě nějakou branku přidám. Tahle sezona byla fakt náročná, odehráli jsme hodně zápasů. Liga, Evropská liga, k tomu zápasy v pohárech, do toho teplé počasí. Nebylo to vůbec jednoduché. Ale vyhýbala se mi až na nějaké maličkosti zranění, měl jsem pouze menší problémy s kotníkem a byl dva, tři týdny mimo hru. To bylo v pohodě, jsem opravdu spokojený.“
Budete v Izraeli pokračovat?
„Co slyším od vedení a co mi občas kluci přeložili z novin, tak tady se mnou spokojení jsou. Mám ještě dva roky smlouvu, ale ve fotbale se to může změnit ze dne na den. Nikdo neví, co se může stát, nejde dopředu říkat, co bude za týden nebo několik měsíců. Uvidíme.“
Proč Beer Ševě nevyšla na podzim Evropská liga?
„Sám jsem byl zvědavý na Evropskou ligu, jestli jsme konkurenceschopní. V minulé sezoně Beer Ševa porážela Inter, Southampton, to ji nikdo neznal, teď na nás byli všichni připravení. V Evropské lize jsme doplatili na zranění a fakt, že jsme museli stavět celou novou obranu, v nějakých zápasech jsme soupeřům vyloženě dávali dárky, pak se to v evropském měřítku těžko otáčí. Účinkování v Evropě nás určitě mrzí, po prvním zápase skupiny, co jsme poměrně suverénně doma vyhráli (2:1 s Luganem), jsme mysleli, že to půjde a budeme schopní postoupit. Ale potom to až na výjimky v Evropě nešlo.“
Plánuje klub přes léto posílit a zaútočit na Ligu mistrů?
„Nemůžu mluvit za vedení. Ale dvakrát klubu Champions League utekla o jeden gól v play off, to samozřejmě mrzí. Pokud by se podařilo postoupit, nedokážu si představit, co by se dělo. Jinak hlavní cíl klubu bylo znovu obhájit titul, to se povedlo, z toho hlediska jsou všichni spokojení.“
Jak se chcete dotáhnout na evropskou špičku?
„Hned vedle stadionu se staví nové tréninkové centrum pro A mužstvo, které by mělo být na špičkové evropské úrovni. Hotové by mělo být snad okolo Vánoc, nejpozději na začátku další sezony. Klub má vize, kde a kým posílit, uvidíme, co se v létě stane. Na začátku sezony jsme si pomalu klepali na hlavu, že máme pět stoperů, pak uběhly dva měsíce a neměli jsme s kým hrát. Jak jsem říkal, tohle je fotbal, nevíš, co se stane pomalu druhý den.“
