Hraje ve vesnici, která má okolo sedmi set obyvatel. Za klub, kterému šéfuje žena. A v kabině patří do osmičlenné česko-slovensky mluvící kolonie. Záložník Michal Hubínek prožívá v celku Bruk-Bet Termalica Nieciecza zajímavou štaci. „I když jsem měl první pocity zvláštní, na druhý pohled je vše úplně super,“ líčí v rozhovoru pro Nedělní Sport. K úplné spokojenosti by potřeboval víc bodů, vstup do Ekstraklasy nováčkovi úplně nevyšel.
V minulé sezoně v polské Nieciecze hostoval a pomohl týmu z malé vesničky k návratu do Ekstraklasy. Když tam Michal Hubínek v létě vyjednával setrvání a přestup, udělal na prezidentku klubu Danutu Witkowskou dojem slušnou polštinou. Pracovitý záložník se snaží zapadnout se vším všudy, angažmá v klubu, který svým příběhem připomíná Hoffenheim či Blšany, si pochvaluje.
Slýcháte o sobě, že jste polský Hoffenheim?
„Když budu upřímný, tohle přirovnání jsem ještě neslyšel.“
Každopádně příběh má Nieciecza podobný jako Hoffenheim, ten v Německu není úplně populární. Jak berou Niecieczu fanoušci v Polsku?
„Nepocítil jsem, že bychom byli nějak nepopulární. Samozřejmě je specifické, že máme zázemí v malé vesnici. Je to nezvyklé, ale má to i svá pozitiva. Je to tu příjemné. Ve vesnici máme úplně všechno, stadion, tréninková hřiště, zázemí. Trávíme tam celý čas během tréninkového procesu, pak se vracíme do Tarnówa, kde většina kluků bydlí. To je asi stotisícové město, které je dvacet kilometrů od Niecieczy. Bydlet ve vesnici by bylo složité, tam žijí hlavně starousedlíci.“
Jak vás místní berou?
„Nevím, jestli jsou úplně fanoušci klubu, ale myslím, že jsou rádi, že tam fotbal je.“
Zkuste přiblížit, jak to ve vesnici vypadá.
„Vidíte stadion se zázemím a všude kolem jsou jen pole a pár domů. Občas jsem slýchal, že o nás říkají, že jsme klub z kukuřičných polí. (úsměv) To asi trochu odpovídá. Máme stadion a patnáct metrů od něj klíčí pole. Je to zvláštní atmosféra. Pamatuju si, když jsem se jel podívat do Polska na první zápas, tehdy se jednalo o mém hostování z Boleslavi. Hned mě zaujala příjezdová cesta. Ta vede poli, je dvouproudá a dlouhá dva nebo tři kilometry. V dálce jsem viděl svítící stadion, protože se hrálo večer.“
Co jste si v tu chvíli říkal?
„Ještě než jsem si všimnul stadionu v dáli, tak jsem si říkal, že jedeme určitě špatně, že není možné, aby se tady někde hrál fotbal. Ale když jsme se přiblížili, udělalo to na mě docela dojem. Stadion je nový, hezký, zázemí je velmi dobré. I když jsem měl první pocity zvláštní, na druhý pohled je vše úplně super. Je tam klid na práci, na trénink, nikdo vás neruší.“
V klubu je hlavní šéfkou Danuta Witkowská, manželka majitele hlavního donátora firmy Bruk-Bet. Jaká je?
„Je velmi náročné s ní vyjednávat a je hodně
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
