Před týdnem se proti Stalu Mielec pověsil do vzduchu a krásnou hlavičkou dostal Legii do vedení. Tomáš Pekhart (33) splnil svůj „běžný“ úkol a slavil gól. Jubilejní 100. trefa znamená členství v Klubu ligových kanonýrů a potvrzení výjimečných střeleckých schopností. Vytáhlý rodák ze Sušice prožívá unikátní kariéru. „V každé zemi jsem se adaptoval, naučil jazyk,“ připomíná, když se ohlíží za 15letou životní etapou v profesionálním fotbale.
V rodině hudebníků málokoho napadlo, že vychovají fotbalistu evropského kalibru. Otec František, dlouholetý ředitel Základní umělecké školy v Sušici, své dva syny od mládí vedl k muzice. Když sport, tak volejbal, který si rád s partou dlouholetých kamarádů zahraje doteď, případně lyžování, dlouhá léta dělá vlekaře v šumavských Hartmanicích. Ale fotbal? Velmi složité...
Oba jeho potomci si zvolili jiné životní dráhy – starší Martin je vystudovaný inženýr a mimo jiné úspěšně podniká se stavebnicemi Lego. Mladší Tomáš naskočil na dráhu fotbalisty, ačkoliv o ní v jeho případě mnozí na úplném začátku pochybovali. On ale ukázal mimořádnou odolnost a v neděli vstoupil jako 77. člen do Klubu ligových kanonýrů.
„Na Sušici nikdy nezapomenu. Rodiče mě tam dali poprvé na fotbal a obecně mě vedli ke všem sportům,“ vzpomíná Pekhart na své první krůčky s balonem. „Babička mě vodila za ruku na každý trénink, ona na to doteď vzpomíná a připomíná mi to pokaždé, když se vidíme. Samozřejmě největší dík patří rodině, hlavně manželce Adéle, která se mnou všechny štace absolvovala. Od začátku kariéry mi dělá zázemí a servis, což je nesmírně důležité a někdy rozhoduje o úspěchu a neúspěchu v kariéře,“ zdůrazňuje.
Místo Plzně Slavia
Pekhart vždy těžil z vysoké figury. Od přípravky čněl nad ostatními, v Sušici nastupoval ve starších kategoriích. Nejdřív uprostřed obrany, trenéři později odhalili jeho ofenzivní schopnosti. Od žáků u jeho jména naskakovaly góly, góly a zase góly. Nevšedního talentu si brzy všimli v nejvyšších mládežnických patrech.
Pekhart byl po angažmá v Klatovech blízko přesunu do Plzně. V tu chvíli zasáhl další sušický rodák a dnes skaut Manchesteru City Jan Říčka. Tehdy pracoval ve Slavii a Pekharta už v patnácti letech přivedl do Prahy. Objevil talent, jenž brzy pronikl do velkého fotbalu.
Patří k silné generaci ročníku 1989 kolem Tomáše Necida, Lukáše Váchy, Bořka Dočkala, Tomáše Vaclíka, Marcela Gecova a dalších pozdějších výrazných hráčů. Společně s Necidem od žáků bořili střelecké statistiky, patřili do mládežnických reprezentací. Brzy si oba vytáhl Karel Jarolím do áčka. Pekhart pak zamířil na svou první zahraniční štaci do anglického Tottenhamu.
Jako nejmladší člen kádru slavil stříbro na světovém šampionátu dvacetiletých v Kanadě v roce 2007. V Tottenhamu mezi dospělými nedostal pořádnou šanci a vrátil se do Slavie. Jako mladý zelenáč přispěl v sezoně 2008/09 k titulu. Ve Slavii se ale nedohodl na dalším pokračování a přesunul se do Jablonce.
Pod dohledem Miroslava Pelty dorostl v elitního ligového kanonýra. Skvěle rozehranou sezonu 2010/11 dokončil ve Spartě, což vyvolalo velkou bouři v sešívaném táboře. Navíc mu to pálilo, s 18 góly vyhrál tabulku střelců a patřil ke stabilním členům reprezentace.
Logicky přišla druhá šance v cizině a laso německého Norimberku. Od roku 2011 sbírá český útočník starty výhradně v cizině. Postupně nastupoval za kluby v Německu, Řecku, Izraeli, Španělsku, Polsku, Turecku, v zimě se vrátil do polské Legie. Málokterý český hráč stihl poznat tolik klubů, odlišných kultur, zvyklostí, jazyků.
„Každý klub znamenal fotbalovou i životní zkušenost. Kdybych zůstal pouze v Česku, není to takové. Většinu branek jsem dal v zahraničí, o to mě to těší víc. V každé zemi jsem se adaptoval, naučil jazyk, přizpůsobil stylu fotbalu. Udělalo mě to lepším fotbalistou i člověkem, za tyhle zkušenosti jsem rád,“ vypráví Pekhart.
Zážitky z pestrých angažmá vydají na knížku. Náročnost a kvalita bundesligy, divocí fanoušci v Aténách, padající bomby kousek od domu v izraelské Beer Ševě. Sluníčko a pohoda na Kanárech, zároveň enormní kvalita španělského fotbalu, byť Pekhart okusil „pouze“ druhou ligu za Las Palmas. Poslední nepříjemná zkušenost s realitou v Turecku, odkud se po půlroce vrátil do osudového klubu v polské Legii.
„Už jsem říkal, že po konci v Turecku pro mě byla priorita vrátit se do Legie. Vážím si toho, že jsem tady ještě víc než při svém prvním angažmá. Přehodnotil jsem ve fotbal i v životě spousty věcí, zase si fotbal užívám. Když je člověk spokojený a šťastný mimo fotbal, jde to zase i na hřišti,“ raduje se vysoký útočník.
Právě Ekstraklasa sedí Pekhartovi nejvíc. V Legii nastřílel 39 ligových branek, více jak třetinu svých zásahů. „Jde o klub, který hodně přispěl k tomu, že se mi to povedlo. Jsem rád, že to můžu oslavit tady,“ připouští zkušený šutér. „Vážím si každé štace, vždy byla v něčem přínosná. Někdy se nedařilo na hřišti, ale obohatilo mě to třeba z lidské stránky. Asi bych nic neměnil, možná, kdybych dopředu věděl o situaci v Turecku… Nakonec jsem včas odešel, asi mě osvítila nějaká vyšší síla, a nezažil jsem tam nedávné zemětřesení.“
Všude si musel pozici i důvěru trenérů tvrdě vybojovat. Jako vysoký hráč do vápna nikdy netrhal rekordy ve sprintech, neobejde čtyři hráče po vzoru Lionela Messiho. Ale gólovými schopnostmi, poctivostí i herním zápalem si nakonec téměř vždy udržel pozici v kádru a získal důvěru trenéra. Patří k vítězným typům, však vlastní ligové tituly z Česka, Izraele a Polska, k tomu vyhrál řecký pohár. S reprezentací si dvakrát zahrál na mistrovství Evropy. Takovou sbírkou se nemůže pochlubit žádný český fotbalista.
Po tréninku do ledu
Nastřílet sto branek, navíc v různých evropských ligách, dává Pekhartově kariéře výjimečný punc. „Znamená to pro mě hodně. Jde o kariérní milník, velkou metu, na kterou jsem chtěl dosáhnout. Když jsem měl devadesát gólů, někdo mi připomněl, že něco takového existuje, od té chvíle mě to ještě víc motivovalo, abych se do vybrané společnosti dostal. Moc mě těší, že jsem to dokázal a ani na to nemusel zas tak dlouho čekat,“ neskrývá radost.
Pekhart po trápení v Turecku asi netušil, jak rychle se jeho kariéra otočí zase správným směrem. Po vytouženém návratu do Legie vstřelil v sedmi zápasech čtyři branky, trefil se ve třech utkáních po sobě. Zase dává góly a ukazuje dlouhodobou střeleckou kvalitu. Radost mu dělají i dvě dcery s nevšedními jmény - Noelia Sarah (3) a téměř roční Aura Grace.
„Uvědomuji si, že mi není dvacet, nejsem nejmladší. Snažím se o sebe dbát - životospráva, jídlo, pití i každodenní regenerace, je to potřeba. Měl jsem to v hlavě od začátku, co jsem se stal profesionálním fotbalistou. Některé věci dělám každý den. Po každém tréninku chodím do ledové vody, to je klíčový bod, co dělá pro tělo největší rozdíl,“ prozrazuje svůj recept, jak vydržet na nejvyšší úrovni přes patnáct let.
Do aktuální nominace trenéra Jaroslava Šilhavého se nevešel, ocenění za vstup do vybrané společnosti převezme při zápase Legie po reprezentační přestávce. „Jsem rád, že to můžu oslavit tady,“ připouští. V současném nastavení je odhodlaný vydržet na hřišti ještě dlouho a ukazovat své mimořádné střelecké schopnosti.
„Pamatuji si na začátky v áčku Slavie - čtrnáct dní jsme běhali v horách ve sněhu s medicinbaly, to se už dneska nedělá. Evoluce příprav je znát, šetří to i zdraví hráčů. Potom dokážeme hrát třeba i o pět let déle, než dřív. Maximálně ve 33 většinou všichni končili, teď je to jinak. Hráčům je 35, 38 a stejně jsou schopní hrát,“ usmívá se.
Pekhartovy ligové góly |
|
39 Polsko - Legia 24 čská liga - Slavia 2, Sparta 7, Jablonec 15 14 bundesliga - Norimberk 12 Řecká liga - AEK Atény 10 Izrael - Beer Ševa 1 Turecko - Gaziantep |
