Stam: České týmy jsou takticky vyspělé

Vysoká postava, pohled tvrďáka, přehled ve hře a mentalita vítěze. Nejeden útočník z něho měl strach. Rok po konci kariéry působí jako příjemný společník, který si rád popovídá o fotbale.

Celý svět zná Jaapa Stama, ale vaše pravé jméno je Jakob. Co nebo kdo je Jaap?
„Já. Jméno Jakob mi dali rodiče a také ho mám v pasu. Ale když jsem jako kluk začínal s fotbalem, byl jsem nejmenší z celého týmu. Všichni na mě volali Japi. To je taková přezdívka, kterou se volá na malé kluky. Pak jsem asi v šestnácti letech začal růst. Postupně jsem byl větší a větší, až se z Japiho stal Jaap.“

A jakým směrem se teď ubírá vaše kariéra a váš život?
„Pracuji pro svého někdejšího agenta. Sleduji hráče. Třeba v jižní Americe a teď jsem v Česku. Chci vidět hodně hráčů a týmů. Kromě toho pracuji v Nizozemsku pro televizi. Analyzuji zápasy, ale ze všeho nejdůležitější je, že můžu trávit čas s rodinou a dětmi. Tenhle domácí džob je skvělý. A taky si můžu dělat, co chci. Když jsem hrál fotbal, bylo to pořád: Běž tam, běž támhle. Teď spi, teď jez, tohle nejez. Nestěžuju si.“

Kolik máte dětí?
„Dva kluky, dvojčata. A dvě holky.“

Budou z kluků fotbalisté?
„Jsou ještě malí, ale oba hrají. Dávám jim příležitost. Nakonec si sami vyberou, co budou dělat.“

Jako vy v obraně?
„Jeden je po mně a ten druhý, ten má choutky střílet góly.“

A dcery?
„Jedna se dala taky na fotbal a ta druhá jezdí na koni. Stihnout všechny jejich tréninky je pěkná honička.“

JAKOB "JAAP" STAM

Narozen: 17. července 1972 v Kampenu, Nizozemsko Stav: ženatý, dva synové, dvě dcery Profesionální kariéra: FC Zwolle 1992–93, Cambur Leeuwarden 1993–95, Willem II Tilburg 1995, PSV Eidhoven 1996–98, Manchester United 1998–2001, Lazio Řím 2001–04, AC Milán 2004–06, Ajax 2006–07. Ligová bilance: 415 zápasů/23 gólů Největší úspěchy: Vítěz Ligy mistrů 1998/99, 3x vítěz Premier League, Vítěz FA Cupu 1999 a Italského poháru 2004. Reprezentační bilance: 67 zápasů/3 góly

V nové pozici skauta jste si přijel zmapovat českou ligu. Co jste stihl vidět a jaký jste si o ní udělal obrázek?
„Viděl jsem zápas v Liberci, v Praze na Žižkově, potom Slavii se Zlínem a nakonec Teplice se Spartou. Našli jsme pár zajímavých hráčů. A to i přesto, že tu máte problémy s terény.“

Hlavně na Žižkově, že?
„Přesně. Tam technicky vybavený hráč, který umí kontrolovat míč, nemá šanci. Spíš si míč řídí toho hráče. Ale celkově na mě česká liga působí tak, že tu jsou kvalitní hráči. A mužstva hrají velmi taktický fotbal. Týmy jsou dobře organizované a takticky vyspělé.“

Prozraďte, kdo vás zaujal?
„Promiňte, to bych nerad dělal. Pár hráčů jsem si do paměti uložil a budu je sledovat dál.“

Poprvé jste v Praze na pracovní návštěvě, tedy nikoli jako hráč. Stihl jste i nějaký soukromý program? Třeba alespoň nějakou českou kulinářskou specialitu?
„Ne, ne. Jsem tu kvůli fotbalu. První den jsme spěchali na zápas, v neděli jsme si naplánovali dva a v pondělí jsem zvládl jen takovou krátkou procházku a spěchal na zápas Teplice–Sparta. Je to zvláštní, ale když jsem tu byl jako hráč, měl jsem víc času. To jsme si prošli historické centrum Prahy. A na to mám dobré vzpomínky.“

Několikrát jste tu byl jako reprezentant Nizozemska. S českým týmem jste se potkávali velice často. Který ze zápasů vám nejvíc utkvěl v paměti?
„Těžko říct. Jednu dobu to vypadalo, že s Českem hrajeme skoro pořád. A všechny zápasy byly nesmírně těžké jak fyzicky, tak psychicky. Ale jeden zápas byl opravdu hodně těžký. Zápas na EURO v Portugalsku.“

Vedli jste 2:0 a kontrolovali vývoj. Co se tehdy stalo, že jste zápas ještě ztratili?
„Každý se ptá. Já myslím, že tenkrát udělal chybu trenér a vlastně to zavinil. (Advocaat – pozn. red.) Chtěl vedení udržet, a tak ze hry stáhl Robbena a posílil střed hřiště defenzivním hráčem. Vypadalo to jako logický tah, jenže dokud jsme měli na hřišti Robbena, byli jsme nebezpeční a klidně jsme mohli nějaký ten gól přidat. Ale musím uznat, že Češi hráli dobře a dostali nás pod tlak. Byl to tehdy těžký zápas. Experti byli nadšení, ale my už mnohem méně.“

Vy jste se nejčastěji potkával s Janem Kollerem, ne?
„První co mě napadá… Strašně velký hráč. A navíc vysoký a silný. Problém byl v tom, že jsem proti němu musel být po celých devadesát minut naprosto koncentrovaný. A co musím říct – byl korektní a hrál fair play.“

Několik Čechů si udělalo dobré jméno právě v nizozemské lize. Třeba Galásek a Grygera. Čím to je?
„S Grygerou se dobře známe. Hráli jsme spolu v Ajaxu. Když přišli třeba právě Grygera nebo Galásek do Nizozemska, byli to silní hráči s dobrými technickými předpoklady. Myslím, že přestup z Čech do Nizozemska může být optimálním krokem ve fotbalové kariéře. Grygera se dostal do Juventusu. Galásek byl pilířem Ajaxu a pak se uplatnil v bundeslize. Když chcete z Čech do evropské špičky, berte to přes Nizozemsko. Nezabloudíte.“ (úsměv)

Mají Češi něco zvláštního, specifického nebo podivného ve své povaze?
„To jsem si nevšiml. Nemají, absolutně ne. Česká mentalita se té naší hodně podobá. Grygera, Koller, Jankulovski, to jsou příjemní otevření kluci, s kterými je legrace.“

Svá nejlepší léta jste prožil v Manchesteru United, souhlasíte?
„Vyhrál jsem tam nejvíc trofejí. Měli jsme skvělý tým. Každý věděl, co má dělat, kde je jeho místo na hřišti. Mělo to drive. Měli jsme strašný hlad po úspěchu. I díky tomu jsme toho tolik vyhráli.“

Byl to případ Ligy mistrů. Minutu před koncem jste s Bayernem prohrávali...
„Přesně! Naštěstí pro nás se hraje devadesát, vlastně pětadevadesát minut. Ale finále Ligy mistrů proti Bayernu byla velká ukázka naší síly. Nikdo ani na chvilku nesvěsil hlavu. Hráli jsme pořád na plný plyn. I když už se zdálo, že Bayern vyhraje, my šlapali pořád dál. Všichni jsme věřili, že přijde zvrat. A v nastavení jsme vyrovnali a dali vítězný gól. Byl to nejlepší moment toho mužstva.“

United tehdy byli skvělí, ale nemohu se nezeptat na celebritu celebrit Davida Beckhama.
„Tehdy byl David výborný hráč. Teď je ještě větší, absolutní celebrita. Je větší a větší. Jeho popularita rostla díky jeho manželce. I proto se stal velmi sledovanou osobností. Já jsem ho poznal jako vynikajícího fotbalistu a skvělého kluka. Jeho kopací technika… Lepšího bych těžko hledal.“

A co sir Alex Ferguson?
„Ono se obecně ví, že jsme se nerozešli v nejlepším. Ale je to už pár let. Hodně se o tom tehdy psalo a mluvilo. Ale podívejte se na něho jako na fotbalového trenéra a vyjde vám asi následující. Je to skvělý trenér a manažer. Umí složit tým a vyhrát s ním spoustu trofejí, jako to bylo v našem případě. Když to přestalo fungovat, složil ve stejném klubu zase skvělý tým. A teď ho opět tlačí k trofejím. Vloni vyhrál Ligu mistrů, teď je znovu ve hře. Je to skvělý kouč.“

Pár let potom, co jste se s Fergusonem rozešel, on sám prohlásil, že při vašem odchodu udělal skvělý obchod, ale po sportovní stránce ztratil. Berete to jako satisfakci?
„Vědělo se už pár měsíců před mým odchodem, že United by potřebovali udělat dobrý obchod a prodat několik nebo jednoho hráče. Šlo o peníze. Mně se docela dařilo a byl o mě zájem. Můj odchod byl logický krok. Do United jsem přišel v pětadvaceti, když jsem klub opouštěl, bylo mi devětadvacet. Hrál jsem tři roky pravidelně a dobře. Koupili mě za deset milionů liber a nabídka od Lazia byla šestnáct milionů. Tak to byl opravdu dobrý obchod pro United. Mně se jen nelíbilo, jakým způsobem to udělali. Se mnou se nikdo moc nebavil. Prostě to udělali a poslali mě do Lazia.“

A právě v Laziu vás potkal nepříjemný dopingový případ. Kontrola ukázala překročenou hodnotu anabolických steroidů. Jak vám tehdy bylo?
„Bylo to nesmírně těžké období. Já jsem stoprocentně věděl, že jsem vědomě nic nebral. Nikdy. Kromě mě bylo tehdy v Itálii několik podobných případů. Třeba Davids nebo Frank De Boer. Ti měli stejný problém. Hranici jsme překročili všichni nepatrně. Byl jsem pod velkým tlakem, policie dělala prohlídky v kanceláři klubu a u mě. Byla to zvláštní situace. Odjel jsem na kliniku do Nizozemska a tam jsem si nechal otestovat tělo. Moje tělo po těžkých zápasech ukazovalo větší dávky látky, která je jinak tělu přirozená. Čtyři měsíce to trvalo. Bylo to těžké období. Moc mi pomohla má manželka.“

Z Itálie jste se nevrátil do PSV, ale do Ajaxu, nepřátelského klubu. Proč?
„Byl jsem v cizině dlouho a prostě jsme si řekli, že je čas vrátit se domů. Všichni čekali, že půjdu do PSV. Ajax o mě ale hodně stál a já, klidně to přiznám, jako kluk jsem Ajaxu fandil. A teď byla šance jít si tam zahrát. Fanoušci a všichni kolem PSV to neskousli. Hned byly noviny plné toho, že jdu do Ajaxu kvůli penězům.“

A šel jste tam kvůli penězům?
„To je nesmysl. Ajax mi dal mnohem míň než PSV. Ale fanoušky PSV jsem naštval. Ve fotbale občas musíte dělat důležitá rozhodnutí. A tohle bylo jedno z nich.“

Vraťme se do Čech. Sledoval jste i zápas na Slavii proti Zlínu. Povšiml jste si brankáře Slavie?
„Ten je dobrý.“

A dokonce o dva roky starší než vy. A v kvalifi kaci o Ligu mistrů Slavia–Ajax předvedl životní výkon. Zázračně vyrazil vaši hlavičku. Jistý gól…
„Dodnes to nechápu. On předvedl senzační zásahy. Bylo strašně těžké se proti němu prosadit. Nešlo to. Ale že je starší, to nehraje roli. V bráně můžete stát do padesáti. Stojíte u ní a když letí míč, tak po něm sáhnete a je to. Samozřejmě si trošku dělám legraci, ale myslím, že brankáři dozrávají později než hráči. V Anglii, a to je nejlepší liga světa, chytají běžně čtyřicátníci.“

I když Ajax tehdy nepostoupil, vy jste vypadal v dobré formě. Proč jste se záhy rozhodl ukončit aktivní kariéru?
„Tělo řeklo dost. Bylo pořád těžší a těžší se připravit na zápasy. Cítil jsem, že nemůžu přinést mužstvu totéž, co dřív. Že to není jako před pár měsíci. A chtěl jsem, aby si mě fanoušci pamatovali jako dobrého hráče a ne jako vyhasínající hvězdu, které utíkají mladí protihráči a já je nestíhám. Někdo hraje do čtyřiceti na skvělé úrovni. Já jsem cítil, že nemůžu v každém utkání odehrát výborný zápas. “