Opora Plzně David Limberský: Mám děti, rodinu. Už nejsem rebel

Kamkoliv vyrazil z Plzně na zkušenou, neprosadil se: angažmá v Modeně, Tottenhamu ani ve Spartě mu nevyšlo. Přiznává, že dřív fotbalu nedával všechno, teď prožívá sedmadvacetiletý obránce David Limberský nejlepší období kariéry. A chce to potvrdit i v dnešním šlágru 5. kola proti Letenským.

Už jste se po úspěchu v kvalifikaci Ligy mistrů prošel po městě?
„V pátek jsme byli s přítelkyní nakupovat a bylo to až neuvěřitelné. Já jsem místní, žiju tady víc než čtvrt století, takže mě znají i mimo fotbal, ale bylo to úžasné. Lidi se otáčeli, gratulovali, ukazovali jedničky. Krásný zážitek. Přítelkyně teď nemá na fotbal moc času, tak prakticky nechápala, co se děje. V Plzni to bylo vždycky tak, že byl hokej na prvním místě a my zůstávali ve stínu. Neříkám, že se to otočilo, ale dostalo to nové rozměry.“

Rozdával jste podpisy?
„To ne, ale spíš jsem tak kamarádsky prohodil dvě tři věty a šel dál, jinak bych nic nenakoupil. Byl to mazec, ovšem hrozně jsem si to užíval.“

A už vás někdo požádal o lístky na Barcelonu?
„Mám docela přeplněný telefon, budu to nějak řešit. Nejdříve se dostane na rodinu a pak na ty, co chodí na fotbal pravidelně. Na ty, co napíšou jednou za rok nebo dva, se asi vybodnu. To nejsou opravdoví fanoušci, chtějí vidět jeden konkrétní zápas. Neříkám, že mě nezajímají, ale dám přednost jiným.“

I během odvety s Kodaní vyvolával kotel Viktorie jméno Petra Žitnika, fanouška a vašeho kamaráda, který loni tragicky zahynul. Vzpomněl jste si na něj po postupu?
„My jsme spolu kamarádili, občas jsme zašli na pivo. Jednou jsme si to rozdali, kdo je rychlejší na sto metrů. S dalšími kamarády, co jsme se společně znali, jsme si říkali, že nás jeho úmrtí dalo dohromady, od té doby se nám dařilo a vyhráli jsme ligu, Superpohár a postoupili do Ligy mistrů. Už před zápasem, když jsme nastupovali na hřiště, jsem se podíval nahoru a myslel tím na něj.“

Co pro vás jako plzeňského patriota znamená postup do Ligy mistrů?
„Je to jako z pohádky. Po zápase jsem byl naměkko, před dvěma lety by se mi o tom nezdálo, teď to byla realita. Těžko jsem mohl uvěřit, že se něco takového v Plzni, po těch letech, kdy se tady padalo z ligy a postupovalo zpátky, povede. Já mám hodně divoké sny, občas se mi zdává, že vyhraju sportku. Ale to, že postoupíme do Ligy mistrů, nebylo ani v nejdivočejším snu.“

Vybaví se vám ještě druholigové časy?
„Byl jsem mladý, takže jsem to tolik neprožíval. Zažil jsem dva sestupy a postupy. Bylo to jen takové plácání nahoru dolů, nemělo to žádný systém a žádnou strategii jako teď.“

Ďuriš definitivně rozhoduje o postupu Plzně • Michal Beránek (Sport)Plzni naposledy hrozil sestup v sezoně 2005/2006, kdy jí v posledním kole Sparta darovala vítězství. Od té doby šla nahoru. Vzpomněl jste si někdy v průběhu tažení Viktorie na ten zápas?
„Já tehdy nehrál, týden předtím jsem se zranil, ale prožíval jsem to s kluky. Samozřejmě jsem byl rád, že jsme se tehdy zachránili. Ty souvislosti mě nenapadly, ale když jsem četl pár článků, že od té doby jdeme nahoru, uvědomil jsem si, že je to pravda.“

V kariéře už máte za sebou několik angažmá. Proč ani jedno z těch mimoplzeňských nevyšlo? Vypadá to, že se jinde než doma neumíte prosadit.
„Nevím, ale je to tak. V Plzni mám podporu, plno známých, cítím se tady jako ryba ve vodě. Něco jako Václav Svěrkoš v Ostravě. Na druhou stranu, když jsem byl v Itálii a Anglii, byl jsem ještě hodně mladý. Teď už jsem vyzrálejší a na nějaké zahraniční angažmá bych si věřil.“

Čím to je?
„Už mám i rodinu, dvě děti, nejsem takový rebel jako dřív. Fotbal pod trenérem Vrbou si fakt užíváme, hrajeme převážně s balonem, je to příjemnější. Tým je super, všichni víme, co máme hrát, a podle mě je to na hřišti vidět.“

V čem jste byl rebel?
„V mimofotbalovém životě. Když jsem byl mladší, trošku jsem řádil. Předtím jsem tomu nedával tolik, co jsem měl. A asi i to byl důvod, proč jsem se nechytil jinde. Měl jsem to na háku. Teď už to tak není.“

Co považujete za nejvíce promarněnou šanci: Tottenham, nebo Spartu?
„Teď už to nevrátím, beru to jako realitu. Je to ponaučení, že třeba až můj syn bude hrát fotbal, asi ho budu držet víc zkrátka, než jsem to u sebe dokázal já sám.“

A co vás mrzí nejvíc?
„Asi jsem se měl ve Spartě víc kousnout. Když jsem poznal, že nehraju pravidelně, trošku jsem to sabotoval. To byla chyba. Ke konci už jsem rezignoval a chtěl odejít. Zbytečně brzy jsem to zabalil. Na druhou stranu, kdybych zůstal ve Spartě, nevím, jak by se kariéra odvíjela. Když vidím třeba Jirku Kladrubského, který měl jít svého času do Wolfsburgu, a teď se ho podle mě lehkomyslně zbavili a pustili do Slovanu... Nakonec možná pro mě byla i výhra, že jsem se vrátil.“

Tvrdý souboj v pokutovém území • Michal Beránek (Sport)On si teď se Slovanem v základní skupině Evropské ligy asi taky nestěžuje.
„Asi i pro něj to bylo zadostiučinění, zvlášť když hrál ve Spartě dlouho a pak s ním takhle zametli. Pro něj je to větší satisfakce než pro mě.“

To rebelství se projevovalo i vůči trenérům? Otevíral jste si pusu?
„To já uměl vždycky. (směje se) Ale s trenéry jsem většinou vycházel dobře. Spíš na hřišti, vůči rozhodčím. Dostával jsem hodně žlutých karet za kecy. Ovšem minulou sezonu jsem měl tři nebo čtyři (šest – pozn. red.), teď za těch devět soutěžních utkání jen jednu. Už si to řečnění odpustím, vím, že je to zbytečné. Mám chladnější hlavu. A možná je to i tím, že vyhráváme. Předtím tolik vítězství nebylo a psychika pracovala. Těžko jsem se s tím smiřoval, snažil jsem se bojovat a pak z toho vyplynuly karty.“

Teď vás čeká souboj se Spartou, na kterou už ztrácíte pět bodů.
„Určitě bychom nechtěli dopadnout jako Sparta loni s námi, kdy jsme jí odskočili na dvanáct bodů a už nás nedohnala. Věříme, že přijde plný stadion a podaří se nám tu ztrátu umazat. I když oni nezažili postup jako my, budou to chtít odčinit. Navíc se teď budou soustředit hlavně na ligu, my to máme rozehrané na více frontách. Z našeho pohledu to bude těžší, na druhou stranu máme široký kádr, když v průběhu podzimu rozložíme síly, věřím, že to nebude nějaká velká nevýhoda.“

Může hrát roli rozdíl v náladách obou soupeřů?
„My ji máme určitě dobrou, oni ne, ale na hřišti by to mohlo mít i opačný efekt. Oni nic nepodcení. Nám by se nevyplatilo, kdybychom byli nahoře.“

Sledoval jste odvetu Sparty s Vasluií?
„Fandil jsem, aby postoupila, jak kvůli českému fotbalu, tak kvůli Plzni, protože jsem chtěl, aby i oni museli rozkládat síly na více zápasů. Je mi trošku líto, že nepostoupili.“

Před rokem Plzeň překvapivě vyhrála na Letné 1:0 a položila tím jeden ze základů k pozdějšímu titulu. Jaký je rozdíl mezi tehdejší Viktorií a tou současnou?
„Jsme spolu zase o rok déle, ze základu odešel jen Honza Rezek. Sílu jsme ukázali v kvalifi kaci Ligy mistrů. Doma nám to trochu uteklo, teď se to snažíme dohnat. Ale řekl bych, že jsme malinko zkušenější a rozhodně silnější.“