Nedvěd po ocenění: Dovedu si představit, že se vrátím do Česka
Nejlepším hráčem za dvacet let české ligy se stává… Pavel Nedvěd! Držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy, ikona italských mužstev Lazia a Juventusu je po dnešním ligovém galavečeru také potvrzenou legendou české nejvyšší soutěže. „Víc takových večerů,“ přeje si Nedvěd.
Jak jste si při ligovém galavečeru zavzpomínal na dobu, kdy jste působil v Česku jako hráč?
„Byl to skvělý večer. Až jsem to nečekal, opravdu pěkný. Samozřejmě člověk si prohlédne záběry z minulosti, ani se nepozná. (smích). I pohled na současný nároďák, bývalé spoluhráče, byl skvělý. Víc takových večerů.“
Mohl jste se taky potkat se spoustou starých známých.
„Neviděl jsem se s některýma klukama dlouho. Horňák, Sigi (Horst Siegl, pozn. red.), s těma jsem začínal, když jsem byl ještě malej žabák. Někdo byl trošičku nafouklej, ale to je normální. (smích) Toho pohybu přece jen ubývá.“
Jak na vás působil fakt, že vám jednu z cen předával Tomáš Rosický?
„Bylo to fajn, na druhou stranu i takové zvláštní, když mi ji Tomáš dával. Patřil do naší party a já už teď čtyři roky nehraju fotbal… Zvláštní pocit. Ale fandím jim, hlavně v pátek. S těma mladíčkama už bych asi nevydržel běhat.“
Jak vidíte páteční kvalifikaci Česko-Itálie?
„Pro ně je horší, že musí potvrdit svojí dobrou pozici, přesto nebudou lehký soupeř, stejně tak my pro ně. Ale dá se hrát s každým, naši kluci se nemají čeho bát. Jde o rozhodující zápas, musí mít čistý svědomí, že odevzdali na hřišti všechno. Vždycky byl můj sen podívat se do Brazílie, tak doufám, že tam bude i český nároďák.“
Dovedete si představit, že se jednoho dne vrátíte jako trenér nebo funkcionář do Česka?
„Dovedu si to představit. Teď sice dělám fotbal v Juventusu, pomáháme dětem až po áčko, za což mi manželka poslední dobou nadává. Fotbal mě stojí víc času, než když jsem hrával. Ale návrat do Česka si dovedu představit.“
Takže jste doma ještě méně než během aktivní kariéry?
„Dvacet let jsem dělal fotbal a rodinu člověk během té doby trošku zanedbává. Manželka už moc nechtěla, abych pokračoval ve fotbale dál, jezdil jsem i na soustředění s áčkem dva dny před zápasem, abych hlídal trenéra, aby nám to dobře postavil. (smích)
Popřál byste něco českému fotbalu?
„Spoustu takových kluků, jako kteří stáli dnes na pódiu. Poborský, Jirka Novotný, Sigi, Lafata… Všichni zanechali stopu a ne malou. Myslím, že tohle bych mu hlavně popřál.“
