Marod Ujfaluši věří, že si ještě rok zahraje. Do Čech nespěchá
Nehrající kapitán. Tahle role se kvůli bolavému kolenu drží už tři čtvrtě roku fotbalisty Tomáše Ujfalušiho. Patřila mu i na charitativním turnaji kampaně Fotbal pro rozvoj. Pětatřicetiletý hráč Galatasaraye Istanbul ale věří, že se ještě vrátí na plac. „Teď koleno drží, ale mám problém s chrupavkou. Přesto věřím, že si ještě rok zahraju,“ usmívá se.
Zranění se ho drží jako klíště od minulého léta. „Vrchol kariéry mám za sebou, to je mi jasné. Jenom bych nechtěl skončit takhle, zraněním. Rád bych si ještě ten rok někde odehrál a rozloučil se na hřišti,“ tvrdí fotbalista.
„Ale beru to tak, že se to mělo stát. Nebyl jsem zraněný šest roků, koleno má za sebou víc než šest set zápasů, to se muselo projevit,“ dodává.
Na to, že by kvůli zdravotním trablům třeba ukončil kariéry, prý ani nepomyslel.
„Byl jsem docela optimistický. Čtyři a půl měsíce po první operaci jsem začal trénovat s balonem, běhat... A koleno drželo, cítil jsem se dobře, navíc meniskus není nic závažného. Myslel jsem si, že se do měsíce a půl vrátím,“ vzpomíná Ujfaluši.
„Jenže ve špatném stavu je chrupavka. A co si budeme namlouvat – ta se nehojí, jde spíš o to, jestli si hlava zvykne na bolest. Dělám pro to maximum,“ ukazuje srdce bojovníka.
Zkušený obránce dobře ví, že se musí při léčení obrnit trpělivostí. Nechce si obnovit zranění, jako se to stalo jeho kamarádovi Markovi Jankulovskému.
„Znám dobře svoje tělo, dokážu zhodnotit, jestli to bude držet, nebo ne. Až se trošku zapojím do přípravy, poznám to. Plánoval bych, že do toho skočím na konci července.“
Otázku, v jakém dresu se vrátí na trávník, nechává otevřenou. Možná své současné působiště v Galatasaray Istanbul vymění. „Možná to bude někde jinde. Momentálně nad tím ale nepřemýšlím,“ říká hráč.
Na splněný sen v podobě zakončení kariéry v zámoří už rezignoval. „Myslel jsem si, že by to bylo na dva tři roky v době, kdy mi bude třicet tři. Teď je to jiné, měl jsem možnost trávit tady hodně času s malou (dcerou Kateřinou – pozn. red.). Amerika by byla komplikovanější a malá by na to doplatila. To nechci,“ vysvětluje Ujfaluši.
Když by si měl vybrat své další působiště, raději by bral ještě angažmá v cizině. Domů do Česka se hned zrovna nehrne. „Určitě budu hrát v Česku s kamarády, ale pokud bude koleno fit, radši bych na rok dva spíš někam za teplem. I kolenu by to prospělo,“ plánuje si.
Když už nemůže Ujfaluši sám válet s mičudou na hřišti, snaží dlouhodobě pomáhat aktivitám svého bratrance Robina. Ten se soustředí na pomoc africkým dětem. Proto nemohl chybět na turnaji kampaně Fotbal pro rozvoj.
„Určitě to pomáhá, má to smysl. Jde o to, že každý rok vycestují jiní kluci a holky ze slumů a mají možnost strávit tady tři týdny. Účastní se různých seminářů, šíří náš styl života u nich a zároveň si my tady uvědomujeme jejich situaci,“ vysvětluje bývalý reprezentant.
Rozhovor s Tomášem Ujfalušim čtěte v Nedělním Sportu.
