Tomáš Ujfaluši definitivně ukončil kvůli problémům s koleny svoji fotbalovou kariéru. Pětatřicetiletý fotbalista si tak už nesplní poslední cíl, s kterým do Sparty přišel a kterým byl zisk mistrovského titulu. Přesto může být s kariérou maximálně spokojen. Jak na bývalého reprezentačního kapitána vzpomínají jeho spoluhráči?
Jan Koller: Až mu spadla čelenka
„Možná se budete divit, ale nejdřív si nevzpomenu na společná reprezentační léta, ale na naše vzájemné souboje v bundeslize. Hráli jsme na sebe docela dost a musím uznat, že to šlo proti němu hodně ztuha. On byl rychlý, silný a dobře skákal, takže jsem měl problémy. Jednou jsme do sebe v hlavičkovém souboji zajeli tak, až mu spadla čelenka. Vždy to ovšem bylo fair play a jako kluk to je vynikající parťák, který táhl kabinu.“
Marek Jankulovski: Naučil jsem ho pořádku!
„S Tomášem jsme se za dobu našeho působení v reprezentaci stačili dokonale poznat. I díky tomu, že jsme spolu na srazech často bydleli na jednom pokoji. A myslím si, že chlapec na to období bude do smrti vzpomínat rád, protože se ode mě během té doby určitě něco naučil.
Ptáte se co? Pořádkumilovnost. To jsem se naučil na vojně. Nevím, kde byl na vojně Ujfi, ale opravdovému pořádku jsem ho, myslím si, naučil až já. Ale abych si z něj jen neutahoval, musím přiznat, že mně zase imponovala ta jeho zarputilost, s jakou se učil cizí jazyky. Pořád si pouštěl filmy v italštině, ve španělštině, v angličtině a všechny ty jazyky se takhle naučil.“
Milan Fukal: Pomáhal mi v letadle
„S Tomášem jsem prožil v Hamburku téměř čtyři roky, nedám na něj dopustit. Byl to skvělej parťák nejen na hřišti. Moc mi pomáhal při cestách letadlem, které jsem nenáviděl. Ujfi se také necítil ve vzduchu komfortně, jenže když před sebou viděl vystresovaného frajera, jak se drží sedačky a potí se, zjistil, že proti mně si létání užívá.
Projevoval mi soucit, rozmlouval se mnou, nebo udělal nějakou srandu, abych přišel na jiné myšlenky. Bylo určitě dobré mít někoho takového po boku. Zpátky jsem měl dovoleno jezdit autobusem. Když se hrálo v dalekém Mnichově, kolem desáté večer mi Ujfi hlásil do telefonu: Jsem už doma, škoda, že jsi s námi neletěl…“
Jiří Kubíček, bývalý ředitel Olomouce: Hamburk o operaci nevěděl
„Pro Tomáška si v listopadu 2000 přijeli z Hamburku sportovní ředitel Holger Hieromymus a trenér Frank Pagelsdorf. Nabídli dva miliony marek (cca 35 milionů korun). Šéf klubu Jaromír Gajda to bral, já řekl, že pod tři miliony nejdeme. Nakonec manažer Václav Halama stanovil sumu ve dvou splátkách na 2,9 milionu marek a zaplacená čtyři soustředění.
S tím souhlasili, přes tři miliony jít nesměli. Když však Tomáše v Hamburku prohlédl klubový lékař, zděsil se – viděl operovaný křížový vaz. Nařídil smlouvu nepodepsat. Ta však už byla uzavřená. Naštěstí plastika, kterou Tomášovi v osmnácti letech provedl doktor Dan Ditmar, mu vydržela po celou kariéru.“
Další informace o konci Tomáše Ujfalušiho čtěte v úterním vydání deníku Sport!
