Potomci Františka Veselého uctili na Julisce jeho 70. výročí narození
Syn František Veselý mladší, vnuci Daniel a Lukáš. Tři fotbaloví potomci uctili památku nedožitých 70 narozenin československé legendy Františka Veselého, mistra Evropy 1976. Ne na Slavii, kde strávil většinu kariéry, ale na Dukle, kde také hrával. Všichni tři nastoupili sice za Klub fotbalových internacionálů, ale vyběhli na začátku utkaní v červenobílých slávistických dresech.
Oslavy nedožitých 70 let vašeho tatínka se odehrály na Dukle. Nevadí vám to?
„Je to taková nostalgie, že první ligový zápas odehrál v dresu Dukly a v ročníku 1963/1964 s ní získal jediný mistrovský titul. Takže to sem patří. Zažil v ní tři krásné roky, než se vrátil do Slavie a pomáhal jí s návratem do ligy.“
Přesto, nemělo by se víc toto výročí slavit v Edenu?
„Určitě. Ale Slavia neměla zájem něco takového uskutečnit, tak jsem vzal zavděk Dukle, že to uspořádala. Táta se z nebe díval a měl určitě radost.“
„Strašně. Děkuji fanoušků včele se Strašákem (vedoucí kotle Tribuna Sever Lukáš Vala), že si na tátovo nedožité jubilem vzpomněli při zápase s Libercem, vytvořili malé choreo a deset minut skandovali jeho jméno. Určitě by ho to potěšilo a zahřálo na srdci. Fanouškům patří dík, vedení se ovšem zachovalo negativně. Nevzpomněli na hráče, který udělal pro klub strašně moc. Jeho snem bylo oslavit v červenobílém dresu 70 let, pak chtěl definitivně skončit i mezi veterány. Aspoň na poločas by nastoupil. Chápu, že už je čtyři roky po smrti, ale takové jméno musí klub ctít. Nedovedu pochopit, že na něj Slavia pozapomněla.“
Jak otec vzpomínal na období strávené v Dukle?
„Strašně rád. Málokdo ví, že byl do Dukly vyměněný. Musel sice na vojnu, ale byl do Dukly prodaný a po prezenční službě tu zůstal další rok. Vrátil se však zpátky do milované Slavie, aby jí pomohl k návratu do ligy. Byl to srdcař. Nebral to jako křivdu, Slavii miloval.“
„Jako otci se mi těžko mluví. Ale jsem kritický, jako byl ke mně táta. Já si zažil svoje, táta byl legenda, jít v jeho stopách bylo těžké. Osudu jsem mu snad neudělal. Dosáhnout jeho mety by se nepodařilo stovkám fotbalistů, snažil jsem se. Synové to mají podobné. Nesou příjmení Veselí, pocházejí z fotbalové rodiny. Ligu hrál už děda Kachna (František Veselý nejstarší), pak tu byl táta. Jsou to už čtyři generace. Budou muset dokazovat mnohem víc.“
Komu tedy prorokujete větší kariéru?
„Jsme si všichni podobní. Každý se vzal z otce něco, nějakou přednost, nějakou slabinu. Teď je na každém, jak se s tím vypořádá. Já byl pravé křidlo po tátovi, Daniel je v rodině jediný levák, Lukáš je hrotový hráč, který umí jako jediný z nás hlavou. To je pro útočníka velká přednost. Má předvídavost, dobrý výběr místa, vybral si to nejlepší. Vidím v něm větší perspektivu. Daniel si musí své místo na výsluní hledat. Možná to bude déle trvat, ale myslím si, že nakonec to dokáže a bude dobrým hráčem i pro Slavii.“
„Je v kádru juniorky. Měl bohužel zranění, které ho na chvilku zastavilo. Ale už hrál poslední podzimní zápas proti Varnsdorfu. Je velká škoda, že když už loni pronikl do áčka Slavie, kde mu dal příležitost trenér Martin Poustka, tak si ho nový kouč Petr Rada neponechal. Návrat do juniorky byl pro něj krok zpátky. Odehrál v lize kvalitní zápasy, měl kariéru dobře rozjetou. Teď musí o tu pozici znovu bojovat.“
Veteráni Dukly Praha – Klub fotbalových internacionálů 3:5(0:0).
Branky: Fiala, Kincl, M.Prokeš – Hromádko 2, Kabyl, D.Veselý, Mičinec.
Veteráni Dukly Praha: Kostelník – Bažant, Jeslínek, Urban, Bittengel, Kincl, M.Prokeš, Paukner, Fiala, Bobok, Červený. Trenéři Josef Jelínek a František Knebort.
Klub fotbalových internacionálů: Macho – Hromádko, Mlejnek, Hunal, Ondra, Kuchař, Šimurka, Kabyl, Mičinec, F.Veselý, D. Veselý, L. Veselý. Trenér Štěpán Phillip
