Před fotbalem neuniknete! | iSport.cz
25. července 2007 • 00:00

Před fotbalem neuniknete!

Autor: Sport
Dušan Uhrin
TOP VIDEA
SE SIMONOU: Martin Erat a brněnský hantec. Co je to paluša či hrnót krtkem? SE SIMONOU: Martin Erat a brněnský hantec. Co je to paluša či hrnót krtkem?
TOP momenty extraligy: Manévry v Litvínově a Pardubicích nebo pocta Leškovi TOP momenty extraligy: Manévry v Litvínově a Pardubicích nebo pocta Leškovi
VŠECHNA VIDEA ZDE

Opatrné nadšení. Tak by se dal charakterizovat dojem fotbalového trenéra Dušana Uhrina z jeho mise v Politechnice Temešvar.



Diferit, v překladu jiný, odlišný. Takovou přezdívku si v Rumunsku vysloužil Dušan Uhrin. "A i tady mi říkají junior," upřesňuje první zahraniční kouč historie Politechniky Temešvár.


Rumunsko budí u řady Čechů stále nedůvěru. Bylo tomu tak i u vás, když jste poprvé uslyšel o nabídce z Temešváru? "Ne. Hned jsem si zjistil hodně informací o současném Rumunsku a všichni přátelé mi tenhle krok doporučili. Třeba Goran Sankovič, jehož jsem kdysi přivedl do Slavie a který je nyní manažerem Vršiče (slovinského záložníka, jenž v létě přestoupil do Politechniky ze Žiliny - pozn. red.), byl v Temešváru třikrát a ujišťoval mě, že nemusím mít vůbec obavy. Navíc jsem měl k dispozici DVD, na kterém jsem viděl město, stadion, jeho okolí. No a podle toho jsem se rozhodl." Žádnou osobní zkušenost jste s těmito končinami neměl? "Jen jednu. Jako malý kluk jsem jel sem s rodiči k moři. Pamatuji si na to dobře, protože jsme vyrazili starou škodovkou tisícovkou a praskla nám pumpa, takže jsme museli co chvíli doplňovat vodu (směje se). Tenkrát nebylo Rumunsko žádný zázrak, ale od známých jsem věděl, že teď už to nebude tak hrozné, jak se u nás říká." Ale kupoval jste - lidově řečeno - zajíce v pytli. Podepsal jste kontrakt, aniž byste realitu viděl na vlastní oči. Jaká tedy je? "Velice dobrá. Moc se mi tu líbí. Město je pěkné, o čemž jste se mohl sám přesvědčit, lidi slušní a životní podmínky také. Srovnal bych to s námi před deseti lety. Jinak jsou tu podle mě dva hlavní problémy. První je v tom, že společnost se dělí na hodně bohaté a hodně chudé lidi. To se týká i Romů. Ve městě mě zaujaly obrovské secesní vily, skutečně nádherné. Ptám se: Kdo v nich bydlí? Bohatí Romové, odpověděl mi můj tlumočník." A druhý problém? "Komunikace. Zejména mimo města jsou v dezolátním stavu. Dálnice tu prakticky neexistují. Ale jinak má Rumunsko moře, hory, zkrátka všechno." Takže je to země netušených možností? "Určitě." I fotbalově? "Ano. Zájem o fotbal je tu neuvěřitelný. Věděl jsem o tom předem, ale realita očekávání ještě předčila." Mohl byste ji popsat? "Fotbal pořád vysílají čtyři veřejné televizní kanály. Další jsou placené. Živě se přenášejí nejen všechny zápasy rumunské ligy, přenosy jsou ze všech evropsky nejvyspělejších lig, ale také třeba z Brazílie." Před fotbalem tedy není úniku. "Přesně tak. O televizích už jsem mluvil. K tomu si přičtěte dva celostátní sportovní deníky, navrch přidejte fotbalové týdeníky, měsíčníky a máte obrázek hotový. Zkrátka, každý den se probírá detailně všechno, co se děje ve fotbale. Kdo jak trénuje, kdo jak posílil a hlavně se spekuluje. Představte si, že jeden televizní kanál vysílá čtyřiadvacet hodin denně jen fotbalové spekulace. Kdo kam má odejít. Kdo a co řekl o někom jiném a co to může znamenat. Kde byl kdo viděn." Ovlivňuje to silně atmosféru v kabině? "Ano. Stačí, když se například v televizi řekne nebo v novinách napíše: Tenhle hráč možná půjde do Dinama Bukurešť. Druhý den ráno máte na tréninku hned dva televizní štáby a dvacet píšících novinářů. A všichni se ptají: Co je na tom pravdy?" Už se vám stalo, že byste musel nějakou spekulaci vyvracet v kabině, protože si to humbuk, který vyvolala, žádal? "Ještě ne. Zato jsem se už sám hráčů ptal, co je na spekulaci pravdy. Těch situací už bylo hodně. Řekl bych, že každý týden se nějaká vyskytne. Nevím, co přijde zítra." (pousměje se) Co z toho vyplývá? "Jednoznačné pravidlo: chránit si prostor kabiny. To znamená nic moc neříkat. Sebemenší náznak může rozvířit velkou spekulaci. Ale ani tak to neuhlídáte. Jeden hráč třeba přijde ráno o maličko pozdě na sraz a odpoledne už se v médiích spekuluje o tom, proč přijel pozdě." Co když někdo nedorazí na trénink třeba kvůli dopravní zácpě vůbec? "Tak se spekuluje, že někam přestupuje." Už jste si na to zvykl? "Jo, už jo. Nejradši jsem doma. Zalezlej." (směje se) A když vylezete ven, poznávají vás lidi? "Ano. Poznávali mě hned první den, když jsem přiletěl. A teď? Když jdu nakupovat, tak mě zastavujou a ptají se, co a jak." Jak vás přijali fanoušci? "Normálně. S těmi skalními, tedy s asi deseti vůdci jednotlivých regionů, jsem měl už asi hodinové sezení." Co jste probírali? "Vyptávali se, jak vypadá mužstvo, jak vidím jednotlivé hráče. V podstatě se zajímají jen o tým." Říkají na oplátku i vám nějaké postřehy? Třeba o vašich svěřencích? "Jo. Říkají mi, co si o nich myslí." A myslí si o nich jen to dobré? "Ne, ne, ne. Oni mají o hráčích dokonalý přehled a vědí, co od nich můžou očekávat." (usmívá se) Takže jim obdiv k nim nenasadil růžové brýle? "Určitě ne. Oni jsou na hráče velice nároční. Hlavně si dávají pozor na to, jestli hráč maká naplno. Jakmile se jim nelíbí nasazení, už začnou pískat. Jinak jim ale odpustí i prohru doma." Vážně? "Ano. Slyšel jsem, že dokonce doma jednou prohráli jedna sedm a diváci jim ještě třicet minut po utkání tleskali." Náročný je prý i proslulý klubový prezident Politechniky Alexandru Marian Iancu. Jaký na vás tento miliardář udělal dojem? "Zatím velice dobrý. Sešel jsem se s ním všeho všudy čtyřikrát. Ale jednou jsme se celý večer bavili o fotbale. Má velký přehled o týmech, o hráčích. Přestože řídí obrovskou firmu." Chodí se dívat na tréninky? "Byl dvakrát." Už před vás postavil konkrétní cíle? "Chce postup do Poháru UEFA, což znamená umístění do šestého místa. Možná míří ještě výš." Rumunští novináři tvrdí, že prahne minimálně po ligovém stříbru a účasti v kvalifikaci Ligy mistrů. "Mluví se o tom. Já bych byl taky rád první nebo druhý. Každopádně má vysoké ambice. Však také dává do klubu hodně peněz. Do nákupů už investoval 15 milionů dolarů. Ale o pěti šesti dalších rumunských klubech platí totéž. Teď jsem dokonce slyšel, že Kluž zaplatila za přátelák s Benfikou Lisabon půl milionu eur. To jsou obrovské peníze." Rumunská špička je tedy finančně jinde než ta česká? "Ano. Nevím, jak to dělají, ale sponzoři dávají tady do fotbalu mnohem víc peněz než u nás. I platy jsou tu vyšší." Poprvé "kočírujete" v kabině multinárodní společnost. Jaké to je? " Trošku těžší, než když se mluví jedním jazykem. Můj kondiční asistent je Ital, umí trochu rumunsky. S některými hráči mluvím anglicky, s jinými jsem komunikoval rusky. Ale úřední řečí je v kabině samozřejmě rumunština." Jak vám jde? "Na hřišti už dobře. Základní pokyny znám všechny. Je to zatím ode mě sice asi taková kostrbatá rumunština, ale hráči mi rozumí. I když dnes se mi povedlo zaměnit kliky s kuželi, takže jsem hráčům sliboval na tréninku jako prémii místo posilování kužele." (směje se) Jste známý tím, že dbáte na disciplínu. Už jste musel někoho vyrazit z tréninku? "Zatím ne. Ale určili jsme si přesná pravidla, která se musí dodržovat." Co když je někdo poruší? "Tak následují dost přísné pokuty. Daleko větší než u nás." Za co se platí? "I třeba za zapálení cigarety na veřejnosti, i když si myslím, že v týmu kuřáky nemáme. Alespoň jsem ještě nikoho s cigaretou neviděl..." Na kolik jedno zapálení přijde? "Na tisíc euro. Ale další pokuty jsou ještě vyšší. Specifikovat to ale už nebudu. Je to naše interní záležitost." V neděli skočíte rovnýma nohama do rumunské ligy. Co očekáváte od vstupu do neznáma? "Útočný fotbal. Už jsem poznal, že se tu hraje hodně dopředu. Obrany jsou horší, ale útočníci a záložníci jsou kreativní. A všichni jsou tady rychlí. Zato v porovnání s našimi hráči méně takticky vyspělí. Na mně bude to skloubit. Chtěl bych totiž hrát s Politechnikou evropské poháry. A moc!"

Témata: 
Články odjinud


Články odjinud