Masopust křtil knihu o slavném útočníkovi. Neměl vůli, vzpomíná
Zapomenutá nezapomenutelná legenda. Tak označil spisovatel Jiří Macků bývalého vynikajícího útočníka Ladislava Přádu, o němž napsal knihu s jiným trefným názvem ´Nešťastná fotbalová legenda.´ V těchto dvou přirovnáních se odráží celý osud jednoho z nejtalentovanějších českých fotbalistů poválečné historie. Ladislav Přáda (1932-1995), jedenáctinásobný československý reprezentant, svůj talent ovšem promrhal. Slušně řečeno prochlastal.
„Láďa byl nejen vynikající fotbalista, ale i výborný kamarád, obětavý, ochotný každému pomoci,“ charakterizuje bývalého spoluhráče Josef Masopust, stříbrný medailista z MS 1962 a držitel Zlatého míče nejlepšího fotbalisty Evropy, který se stal kmotrem knihy. Měli k sobě hodně blízko.
„Manželka Věra hrála házenou za Trnovany a tam ho vlastně ve fotbalovém týmu objevila. Říkal jsem mu, že má na víc,“ přiznal, že stál velkou měrou v pozadí Přádova příchodu do Dukly Praha v roce 1954 (tehdy ÚDA), kdy ho armádní klub získal ze Slavoje Liberec, který opouštěl nejvyšší soutěž.
Během tří let se Přádova hvězda rozzářila. Mistrovský titul v roce 1956 (podílel se na něm jedenácti zásahy), jedenáct mezistátních vystoupení s pěti vstřelenými góly. „Já nefandil ani ÚDA ani Dukle, chodil jsem na Přádu,“ přiznává bývalá disidentská rockenrollová modla Pavel Sedláček, druhý kmotr monografie.
Báječně rozběhnutou kariéru si ovšem začal Přáda sám kazit. „Neměl žádnou vůli,“ odhaluje Masopust jeho problém s alkoholem. „Neměl v Praze nikoho, chodil k nám do rodiny, vlastně do ní patřil. Pro naši dceru Ivanu byl jako strejda. Domlouvali jsme mu, sliboval, že toho nechá, ale nedokázal to,“ vzpomíná Masopust.
Ani Dukla Praha, klub s vojenskou kázní ho nesrovnal do latě. „Trenér Karel Kolský a ten uměl být pořádně přísný, si ho bral domů, neuhlídal ho,“ přiznává Rudolf Kocek, bývalý dlouholetý předseda klubu. „Najednou zmizel a objevil se třeba až v den zápasu,“ přitakává Masopust. „I u nás často bydlel, se spoluhráči jsme mívali nad ním patronát, střídali se, ale stejně to nepomohl,“ dodává.
Prohřešky proti životosprávě se stupňovaly, Přádova výkonnost klesala. Po odchodu z Dukly stihl ještě jeden ligový ročník 1957/1958 v RH Brno, pak alkohol zvítězil. „Byl to jeden z nejtalentovanějších fotbalistů, které jsem kdy poznal. S míčem uměl všechno, měl smysl pro humor, krásně zpíval, hrál na harmoniku. Neměl ovšem vůli, žil v oblacích, ze dne na den,“ připomíná Masopust, proč tento talent Přáda nerozvinul.
„Kdyby měl vůli, patrně by o něm vyšla kniha už mnohem dřív a byla by pěkně tlustá,“ spekuluje autor publikace Macků, jak by se odvíjela Přádova kariéra. Jeho dílo není proto oslavou fotbalového génia, ale vzpomínka na jeden ztracený život. Nejen fotbalový.
