MŮJ PRVNÍ GÓL: 45 tisíc diváků proti Slavii, výborné! říká Dostálek
Bývalý záložník Richard Dostálek, dlouholetý hráč Brna a Slavie, své první góly dával za vesničku Jarošov. Později o něj soupeřili Sparta i Slavie a on si vybral tým z Edenu, kde hned začal dávat góly v evropských pohárech. „Každý gól, který dám já, nebo někdo jiný z týmu, je důležitý,“ říká současný asistent trenéra brněnské Zbrojovky.
„Pro mě fotbal znamená všechno. Vždycky jsem ho stavěl i před zdraví a postupem času jsem před něj postavil pouze rodinu.
Začal jsem u nás na vesničce v Jarošově, což je součást Uherského Hradiště. Táta dělal ve Slavoji trenéra u dorostenců a chlapů, takže jsem s ním chodil na hřiště téměř každý den. Navíc škola byla hned vedle. Když jsem v ní skončil, okamžitě jsem skočil na hřiště. Nikdy jsem nebyl obranář, bavilo mě dávat góly, vždycky jsem se tlačil do ofenzivních pozic. Do žáků jsem přestoupil do Slovácké Slavie Uherské Hradiště, na sportovní fotbalovou školu. Odehrál jsem tam i dorost, dohromady osm let, než jsem narukoval na vojnu.
Na ligové premiéry se nezapomíná: poprvé jsem hrál v dresu Boby Brno, na podzim 1993 v Českých Budějovicích. Prohráli jsme, oni tenkrát hráli na špici, válel tam Karel Poborský. Pamatuju si atmosféru, bylo tam asi devět tisíc diváků, na Budějovice neuvěřitelná návštěva. V následujícím kole Za Lužánkami jsme hostili Zlín, vyhráli 3:0 a já na konci prvního poločasu vstřelil první ligový gól. Zahrávali jsme standardní situaci z pravé strany, centr do vápna, naběhl jsem si pro odražený balón a zhruba z 25 metrů ho trefil k tyči. Úžasný pocit, protože jsem na tom utkání měl celou rodinu. Všichni se na mě přijeli podívat z Uherského Hradiště.
Dával jsem jenom pěkné góly. (smích) V Olomouci jsem se trefil z 25 metrů do šibenice. Jedinkrát jsem v lize vstřelil hattrick, za Slavii proti Českým Budějovicím a všechny tři góly byly moc pěkné. Rád vzpomínám na to, jak jsme Za Lužánkami v té výborné atmosféře porazili Spartu 2:1, a já rozhodl. Nebo za Brno se Slavií jsem dal branku za stavu 1:1 před 45 tisíci diváků.
Po příchodu z Brna do Slavie jsem měl jinou pozici. Hrál jsem více do defenzívy, musel jsem se s tím poprat. Během prvního půlroku jsem dával góly pouze v evropských pohárech, v lize ne. Podařilo se mi smazat manko proti Schalke. Tehdy bylo vítězem Poháru UEFA a my jsme ho hned v dalším roce dostali ve druhém kole. V Gelsenkirchenu jsme prohráli 0:1, ale v domácí odvetě jsem hned v prvním poločase dal u vápna takový volej přes hlavu na vzdálenější tyč. To byl pěkný a hlavně důležitý gól, šlo se do penaltového rozstřelu, v něm jsem se trefil taky a postoupili jsme.
Zajímavé okolnosti provázely můj jediný gól za reprezentační lvíčata. To byla pro mě významná událost, jako rodinná. Letěl jsem na kvalifikaci do Norska a narodila se mi dcera. Na sraz jsem odletěl se zpožděním, trefu jsem věnoval dceři.
Vždy bylo krásné dát gól proti nějakému velkému soupeři. Mně se to podařilo na Spartě. Sice jsme tam tenkrát prohráli, ale dokázal jsem to před krásnou návštěvou. Moc hezký pocit.“
