Když v roce 2004 přebíral proslulý český kameraman Miroslav Ondříček na karlovarském filmovém festivalu Křišťálový globus za umělecký přínos světové kinematografii, přivítal prestižní cenu slovy: „Především ať žije Slavia. Ten klub si to zaslouží.“ Na červenobílé barvy myslel i ve chvílích, kdy na něj celý filmový svět upínal zraky a tleskal mu za jeho obdivuhodné umění. Miroslav Ondříček zemřel v neděli ve věku 80 let.
Miroslav Ondříček naplňoval představu o typickém slávistickém fanouškovi. Umělec či intelektuál, který se pohybuje v lesku jiného světa, ale na svůj klub myslí neustále. A je mu věren nejen v dobách úspěchů a vítězství, ale i v období nezdarů, krizí a téměř osudových pádů. Těch si se svou fotbalovou láskou užil opravdu hodně.
Narodil se v listopadu 1934, tedy několik měsíců po tom, co osm slávistů v dresu československé reprezentace marně vzdorovalo italské touze po titulu mistra světa, Mussoliniho scénář korunovace velkého národa rozbourat nešlo.
Opojné předválečné roky slávistických úspěchů vystřídal totalitní komunistický režim, kde jak Ondříček, tak jeho milovaný klub musely vzdorovat dusotu ideologických mocipánů, kteří vzorně plnili zadání pošlapat vše, co narušovalo ideál dělnického internacionalismu a vybočovalo z určené průměrnosti.
Po společenských změnách v roce 1989 odhalil vztah k červenobílým barvám doširoka, stal se dokonce členem dozorčí rady akciové společnosti SK Slavia Praha – fotbal, tedy členem vedení. A zase prožíval okamžiky slastné i zklamání, jak to ke sportu patří.
Miroslav Ondříček zemřel ve věku 80 let, ale jeho umělecké dílo ho navždy přetrvá. Stačí jen připomenout, že jeho nenapodobitelné oko nasnímalo 38 filmů, dvakrát byl nominovaný na prestižní cenu americké akademie Oscar.
Přetrvá i jeho pouto ke zbožňovanému klubu. Jeho syn David nejen převzal po něm umělecké geny, ale potatil se i v lásce ke Slavii Praha.
