Spadnul jsem na kolena a projel se po trávě, to byla moje klasická oslava, usmívá se Stanislav Vlček, nedávný kanonýr Slavie, které v roce 2007 pomohl k historickému postupu do Ligy mistrů. Tenkrát na Strahově proti Ajaxu dvěma zásahy přebil trefu Luise Suáreze. „Ten druhý byl můj nejdůležitější gól v kariéře,“ říká Vlček.
„Nikdy jsem nebyl v brance a nikdy jsem nehrál stopera. Spíš mě bavilo ty góly střílet. Jako kluk jsem jich dával v rodném Divišově dost.
Díky tomu jsem se pomaličku v žákovském věku dostal až do Bohemky a pak už to šlo ráz na ráz. V ďolíčku jsem nakoukl do ligového áčka, následovaly štace v Budějovicích, Olomouci, Dynamu Moskva, Anderlechtu Brusel a ve Slavii.
Zatímco na podrobnosti z klukovských gólů si už nevzpomínám, na ten první ligový si pamatuju dobře. Vstřelil jsem ho za Bohemku Sigmě Olomouc. Tenkrát za ni chytal Luboš Přibyl, který pak vedl dlouhou dobu ve Slavii brankáře.
Velký milník v mém fotbalovém životě nastal, když jsem se z Dynama Moskva vrátil domů a hrál jsem za Slavii. Zpočátku se mi nedařilo. Pak přišel zápas s Příbramí a já jsem dal hattrick! Od té doby se všechno naprosto otočilo. Začalo se mi dařit, ve Slavii jsem zůstal a prožil jsem tam nejkrásnější léta mojí profesionální kariéry.
Hattricků jsem už moc víc nedal. Ale po zmíněném utkání s Příbramí jsme hráli s Blšany a hned jsem dal dva góly. Takže za dva zápasy jsem měl 5 kousků. To mě odrazilo dál. Ale jednou jsem dokonce vstřelil i čtyři góly za zápas. Bylo to v Intertoto Cupu za Olomouc.
Dvanáct gólů jsem nastřílel v Anderlechtu Brusel, kde jsem byl rok a půl. Utkvěla mi v paměti trefa v derby doma s Bruggami. Podařilo se mi dát vítězný gól na 2:1, ten byl pro mě v Belgii nejdůležitější. Šlo o můj klasický gól, tedy doklepnutí do prázdné brány z malého vápna. Dotlačil jsem to prostě do sítě. Fanoušci byli nadšení a pak mě měli rádi.
Rád vzpomínám na reprezentační zápasy. Pokud se dostanete do takového týmu, jako se to podařilo mně, je to úspěch. V té době hrály za národní tým hvězdy jako Pavel Nedvěd, Vláďa Šmicer, Honza Koller. Jediné, co mě mrzí, je to, že jsem si v reprezentačním áčku nikdy netrefil do černého. Na druhou stranu jsem si zahrál ve třech zápasech na mistrovství Evropy a nosit český dres byla pro mě čest.
Můj nejdůležitější gól v kariéře? Určitě gól za Slavii v utkání s Ajaxem Amsterdam. Mickaël Tavares na půlce vybojoval balon a já jsem si naběhl za obránce. Dostal jsem od něj přihrávku a šel jsem ze strany sám na brankáře. Přehodil jsem ho a ten gól rozhodl o našem postupu do základní skupiny Ligy mistrů. Byla to nádhera!
Nejkrásnější gól jsem dal na Strahově v ligovém zápase s Baníkem Ostrava. V 85. minutě jsem dostal balon do vápna, tam jsem si za letu přehodil obránce a z voleje jsem trefil bránu. Asi to byla moje nejhezčí trefa.
Teď už moc gólů nestřílím. Hrál jsem v Divišově. Ale bohužel tam již nebydlím, takže to mám z ruky. Ovšem jsme domluvení, že pokud najdu volné okénko a chuť, vypomůžu jim.
Jinak nyní oslavuju góly Slavie, kde působím jako vedoucí mužstva, z lavičky. Ale není to taková ta radost, jako když jsem byl na hřišti. To jsem skočil na kolena a projel jsem se po trávníku.“
