TOP 50 FOTBALOVOVÝCH VÝROKŮ | Stačilo, aby se Ladislav Škorpil vynořil na půl roku u mužstva „svého“ Hradce Králové, poskytl rozhovory k sedmdesátinám – a bylo jasné, že všechny převálcuje. Trenérská legenda, svérázný fotbalový myslitel a nyní hlavní hradecký skaut podnikl nálet na žebříček TOP 50 výroků českého fotbalu, který sestavuje deník Sport. Ten vítězný za rok 2015 zní: „Největší smůlu má trenér, který má hráče, kteří mají smůlu. A ještě větší smůlu má majitel, který si takového trenéra přivede.“
Všech 50 nejzajímavějších fotbalových výroků roku najdete v dnešním Sportu. Elektronickou verzi si můžete koupit ZDE »
Zde vám přinášíme ochutnávku z rozhovoru s vítězným „hláskařem“ Ladislavem Škorpilem, který také najdete v pondělním vydání deníku Sport. Co také mimo jiné v rozhovoru řekl?

Bývalý kouč Liberce Ladislav Škorpil vyrazil se Severočechy do Rumunska • Pavel Mazáč (Sport)O trénování a svých hláškách

"Pro trenérskou práci mi nejvíc dalo, když jsem po návratu z vojny dělal šedesáti ženským mistra v Tesle. Navíc je potřeba schopnost situačního humoru. A to není běžná vlastnost, schopnost. Je to vzácný dar. Proto když při práci s lidmi, kteří jsou vystaveni stresu a řeší jakoukoli činnost v kritických situacích, umíte atmosféru odlehčit, určitě to pomáhá vrcholovému výkonu.“
O smůle a štěstí
„Protože je fotbal hra, o úspěchu v něm rozhoduje spousta jiných faktorů, včetně sportovního štěstí nebo kvality kádru. Několikrát jsem také tvrdil: Jací hráči to hrajou, takový to je. Když byl ve Spartě Venca Ježek, tak jsem říkal, ať někdy vezme Hradec. (usmívá se) Jde o to, jaké máte hráče, funkcionáře, jaké je zákulisí… A i to, jestli se dostanete k dobrému mančaftu, je otázka štěstí.“

Ladislav Škorpil vypráví v rozhovoru pro Sport o svých zážitcích s majitelem Liberce Ludvíkem Karlem • Michal Beránek (Sport)O majiteli Liberce Ludvíku Karlovi

„Inženýr Karl je velice moudrý člověk. O jeho schopnostech svědčí to, že z mých šéfů byl jediný vyznamenán na Hradě. Na hovory s ním musel být člověk velice připravený. Já jsem měl jednu výhodu: Věděl jsem, jaké má postavení, ale nebál jsem se ho. V Liberci jsem střídal Josefa Petříka, kterého jsem vedl jako hráče v Hradci, a přitom jsem si ho nechal. Asi hodinu jsem musel na představenstvu vysvětlovat sto padesát důvodů proč. Absolutně nechápali, že vyhozený trenér má zůstat jako asistent, až Karl vstal, udělal tři kroky tam a tři zpátky a říká: No, já jsem měl taky jednoho neschopného ředitele, udělal jsem z něho svého náměstka – a je dobrej. Jemu dělá problém rozhodovat a mně ne.“
O mládnutí
„Samozřejmě že mládnu. Ale ne z tohoto důvodu, ale proto, že jsem otočil kolo dějin. Já to umím posunovat. Takže pak nemůžu umřít. Tím jsem si ovšem nadělal problémy doma. Ráno se probudím a jsem o den mladší a vedle mě se probudí žena o den starší. Musím pak sednout do auta a odjíždět na klub…“
O humoru a úniku do sexu
O Pavlu Horváthovi
„Já jsem ho pokládal za vynikajícího hráče odjakživa, proto jsem těžko chápal jeho odchod ze Sparty. Ono to v té době bylo celé takové divné. Sparta se může tlouct do hlavy, protože Plzeň vybudovala ona. Poslala tam půl mužstva – a to byli většinou hráči, které jsem měl v jedenadvacítce. Kdyby s nimi měli ještě rok trpělivost, tak by to, co odvedli v Plzni, odvedli ve Spartě a lidé v ní měli polovinu práce. Takhle si ji tam přidělali sami a v podstatě to nejsou schopni vyřešit dodneška. Ono to má ještě další souvislosti, ale to je na jiné povídání. Náš vztah byl vždycky dobrý, jak já jsem se hlásil k Horváthovi, tak se on hlásil ke mně.“