Oba patřili k pilířům zlaté éry Bohemians. Odehráli spolu nespočet úspěšných fotbalových bitev. V roce 1983 slavili ve vršovickém Ďolíčku titul mistra Československa. Jenže teď už si brankář Zdeněk Hruška s pravým bekem Františkem Jakubcem nezahraje. Druhý jmenovaný si vzal v pátek 27. května 2016 nedlouho po šedesátých narozeninách skokem ze 7. patra život.
„Volal mi to hned v pátek večer Sváťa Bouška. Vlastně mi nejdřív na telefonu od něj ťukla zpráva a já jsem mu hned volal zpátky. Následoval šok!“ líčí Zdeněk Hruška, legendární brankář.
Lapal jste po dechu?
„Absolutně! Je to blesk z čistého nebe. Nikdo z nás nevěděl, že by trpěl nějakou chorobou. Asi tam byl trochu psychický blok, ale že by to bylo až takové…. Špatně se mi o tom mluví. Když to přijde u někoho, kdo se zdravotně trápí, tak to ještě nějak překousnete. Ale u takhle zdravého člověka a ještě takovým způsobem…“
Hrál stále za starou gardu Bohemky?
„Jo, samozřejmě. Tam jsme se potkávali.“
Byl v normální kondici?
„Neměl nic závažnějšího. Alespoň nikdo z nás netušil, že by něco měl. Těžko se mi hledá nějaké vysvětlení.“
Jaké vzpomínky vám na něj zůstanou?
„Byl to poctivec a bojovník k pohledání. Špílmachra by těžko mohl hrát. Nebyl to žádný velký fotbalista, ale pílí se vypracoval na jednoho z nejlepších krajních obránců u nás. Měl dobrý fyzický fond i techniku kopu. Jako bek už tehdy uměl zaútočit, v Bohemce hrával takové falešné křídlo.“
Pamatujete si na jeho nějaký nezapomenutelný zápas?
„Pro mě to byl zápas na Dukle v sezoně, kdy jsme šli za titulem. To utkání se muselo divákům líbit. Jezdilo se nahoru dolů. Za stavu 3:3 došlo k situaci, kdy Franta vykopával balon z naší brankové čáry. Tím zamezil jasnému gólu domácích. V tu ránu ale sprintoval po pravé straně k soupeřově bráně, odcentroval a my jsme z toho vstřelili vítězný gól. Na tohle nikdy nezapomenu.“
Prostě dříč.
„Nebyl to typ Tondy Panenky. Ale poctivec, který byl pro mužstvo nesmírně platný.“
Jaký to byl parťák v kabině?
„Žádnou legraci nikdy nezkazil. Tenkrát byla trošku jiná doba. Žili jsme jako hráči víc společným životem. Dnes se do kabiny přijde na trénink a zase odejde. Tehdy ne. Přicházeli jsme dávno před tréninkem a rozdávali jsme si to mezi sebou v nohejbalu, ping-pongu a jiných sportech. Na hřišti jsme pak po tréninku soutěžili v trestňácích, v bagu a podobných blbinách. Samozřejmě v banku vždycky ležela nějaká sázka.“
Měl nějakou přezdívku?
„Říkali jsme mu Hurvajs. Když se něčemu divil, měl oči vyvalené přesně jako Hurvínek na té koloběžce. Ale teď už je to, bohužel, pryč. Jsem z toho pořád v šoku.“