Čech o Rosickém: Nebýt všech zranění, mohl vyhrát i Zlatý míč
Až na Letné vyběhnou hvězdy českého i světového fotbalu, aby dopřály Tomáši Rosickému tečku za úspěšnou kariérou (17:00, ONLINE ZDE>>>), nebude mezi nimi chybět brankář Petr Čech. Bývalý spoluhráč z reprezentace i Arsenalu s přijetím pozvánky neváhal a nastoupit by měl na obou stranách. Podle slov brankáře Gunners se dnes mohla Letná loučit s držitelem Zlatého míče, jen nebýt Rosického častých zdravotních problémů. „Talent a vůli na to určitě má,“ ujišťuje Čech.
Jak se na dnešní výjimečnou událost těšíte?
„Jsem rád, že se takový zápas vůbec koná, protože mě vždycky mrzelo, že třeba hráči jako Karel Poborský nebo Pavel Nedvěd neměli možnost se nějakým posledním zápasem rozloučit. Podařilo se to Markovi Jankulovskému a myslím, že se to povedlo se vším všudy. Jsem rád, že se to podařilo dát dohromady i Tomášovi, který si určitě zaslouží zakončit svou výjimečnou kariéru v takové společnosti a před vyprodanou Letnou.“
Jaké to je potkat staré známé, se kterými jste nastupoval v úspěšné éře reprezentace?
„Po dlouhé době si můžu zahrát se svými bývalými spoluhráči, které jsem dlouho neviděl, nebo je člověk vidí jen na chvilku. Ukazuje se, jak měl národní tým vždycky skvělou partu. Tým si seděl a i chemie byla taková, že jakmile jsme se tady potkali, člověk se vrátil o pár let zpátky a zase si užívá tu atmosféru. Uvidíme, jak si to užijeme na hřišti, protože soupeř vypadá velice zdatně. Až na pár výjimek jsou všichni v podstatě stále aktivní hráči, takže bude potřeba dobrá taktika, jinak to bude hořet.“ (směje se)
Tomáš Rosický během své kariéry na sebe pozornost příliš nestrhával. Nepřekvapilo vás, že se rozhodl uspořádat takhle velkou rozlučku?
„Překvapilo mě to, ale jsem rád, že to udělal. Druhá věc je, že po návratu do Sparty bylo vidět, jak fanoušci Sparty jeho návratem ožili. I kvůli tomu, že se zranil, neměl možnost odehrát celý zápas a vyloženě se s lidmi rozloučit a poděkovat jim. Tohle je podle mě nejlepší způsob pro fanoušky i pro něj samotného.“
Odehráli jste spolu desítky zápasů za reprezentaci a potkali jste se také na klubové úrovni. Jak byste ho popsal?
„Po patnácti letech v nejlepších týmech na světě jsem hrál s tolika vynikajícími hráči i díky českému nároďáku a musím říct, že Tomáš patří k těm nejlepším, se kterými jsem kdy hrál. On má dar na hřišti vždycky něco udělat. Ve chvíli, kdy se na hřišti třeba nic moc nedělo, dostal míč a vždycky se něco stalo. Ať už vymyslel přihrávku, nebo vytvořil nějakou přesilovou situaci. Nemusela to být finální situace, ale vždycky se ve hře něco událo. Ne každý hráč to má. Tomáše byla radost sledovat, když dostal míč a vždycky se s ním rychle otočil.“
Hodně se mluví o tom, že kdyby ho nelimitovala zranění, mohl by hrát i za Real Madrid nebo Barcelonu a dokonce by mohl pomýšlet na Zlatý míč. Souhlasíte?
„Myslím, že po Pavlu Nedvědovi a panu Masopustovi mohl být tím dalším hráčem, kterého jsme mohli mít se Zlatým míčem. Talent na to má. Je potřeba říct jednu věc, o které lidé moc nemluví. Když se mluví o Tomáši Rosickém, je to všechno o talentu a daru od Boha. Lidé si neuvědomí, kolik práce ho to stálo. Při všech smolných zraněních dostal facku a dokázal se vždycky vrátit. Každý den pracoval neuvěřitelným způsobem, aby se mohl vrátit, i když osud pro něj nebyl úplně nakloněný. Vždycky se zvednul, dokázal začít do začátku a projít celý proces, aby se zase uzdravil a byl týmu prospěšný. To ukazuje jeho vůli pracovat každý den.“
I konec v Arsenalu mohl dopadnout jinak…
„Nejsmutnější pohled byl, když nastoupil do posledního utkání s Burnley, což byl jeho poslední start za Arsenal, protože si myslím, že dva tři týdny před zápasem byl v nejlepší fyzické formě, co jsem ho kdy viděl. V posilovně a s kondičním trenérem strávil tolik času, že když začal trénovat, bylo úžasné ho sledovat. Když nastupoval do toho zápasu, říkal jsem si, že bude hrát více a hodně nám po zbytek sezony pomůže. Bohužel mu nevydržela šlacha, a to byl jeho konec. To si myslím, že je škoda. Podle mého měl potenciál a vůli na sobě pracovat, aby Zlatý míč získal. Bohužel už se to ale nikdy nedozvíme.“
Hřiště vyměnil za kancelář a ve Spartě se vrhl na dráhu funkcionáře. Myslíte, že je to pro něj správná cesta?
„Důležitý je jeho pohled na fotbal. Dělat funkcionáře a hráče je diametrální rozdíl, ale na druhou stranu má okolo sebe lidi, kteří mohou dělat funkcionařinu a on do toho vyloženě dávat praktické věci a pohled fotbalisty, který má vynikající. Může to fungovat a může být velmi prospěšný. Záleží, jak moc bude chtít.“
Roky jste se potkávali v reprezentaci, pak i v klubu. Měli jste k sobě blízko i lidsky?
„Nejblíže jsme si byli za poslední rok v Arsenalu, kdy jsme spolu měli možnost hrát každý den. Když jsem hrál za Chelsea a on za Arsenal, v Londýně jsme se prakticky nepotkali, protože oba kluby mají tak nabitý program a každý tým je někde jinde, že je prakticky nemožné se sejít. V nároďáku se člověk vidí týden, pak zase ne, takže je to takové rozlítané. Když jste spolu v týmu každý den, člověk pozná toho hráče trochu jiným způsobem.“
Vám sedí i jeho metalový styl muziky, že ano?
„Je pravda, že jsem jeden z mála spoluhráčů, kteří poslouchají stejnou muziku jako Tomáš. Bylo to pro něj výhodnější, protože když si pustil ten svůj koncert, neříkal jsem mu, ať to vypne. Každý poslouchá něco jiného, ale ve fotbale nenajdete moc hráčů, kteří jsou v kategorii metalu.“ (směje se)
Vy jste na soupisce českého i týmu hvězd. Těšil jste i na někoho ze zahraničních hvězd?
„Těšil jsem se na všechny své spoluhráče. Co se týče soupeřů, za poslední roky jsem se s nimi potkával na hřišti jako spoluhráč i soupeř. Těšil jsem ale na Jense (Lehmanna), protože jsem nevěděl, na jaké straně budu hrát. Když se na něj ale podívat, vypadá, že nikdy kariéru neukončil, takže bude chtít odehrát celý zápas a v tom případě je to vyřešené.“ (směje se)
Mluvilo se také o tom, že by mohl přijet trenér Arséne Wenger. Nezkoušel jste ho přesvědčit?
„Já si myslím, že Tomáš k němu má blíž, protože ho zná delší dobu, takže do toho jsem nemíchal.“ (usmívá se)
