Nikdy se netajil tím, že ho považuje za výjimečného fotbalistu. Kouč Karel Brückner vedl Tomáše Rosického v národním týmu v době, kdy Češi patřili mezi elitní evropská mužstva. Na rozlučce jednoho z nejgeniálnějších hráčů posledních dvou dekád proto trenérský bard nemohl chybět. „Vzhledem k počasí jsem se bál, že to bude fiasko. Ale nakonec to dopadlo skvěle,“ pochvaloval si po emotivním večeru na Letné.
Jak jste si rozlučku
Tomáše Rosického
užil?
„To jste ťal do živého. Bylo to dost smutné, ten konec. Loučil se úžasný hráč. Prožíval jsem to nostalgicky, na stará kolena jsem citlivý. Ale samozřejmě, bylo to nádherné. I přes to počasí. U nás v Olomouci naposledy pršelo loni v říjnu, tak jsem se na déšť těšil. Mám radost, že jsme se sešli v takovém počtu.“
Zápas začal o hodinu později. Co vám běželo hlavou?
„Měl jsem obavy, aby to neskončilo fiaskem, že se odkopou čtyři penalty a půjdeme domů. Nejdřív se mi zdálo hlediště poloprázdné, pak bylo najednou plno. Bylo to nádherné, diváci vytvořili skvělou atmosféru. Podobné momenty jsem si prožil u národního mužstva, moc jsem si to užil.“
Jak jste Rosického během společného působení u národního týmu vnímal?
„Měli jsme nádherný vztah k sobě, to nejde moc popisovat. Řeknu jenom jedno. Byl to výjimečný hráč, který výjimečným způsobem řešil výjimečné situace.“
Co jste na něm obdivoval nejvíc?
„Těžko jde zmínit pouze jednu věc. To máte X herních situačních řešení hráče, které on má typicky originální. Fantasticky přebírá míč, k tomu úžasné uvolnění a následující kvalitu. To pro něj bylo naprosto typické.“
Kam to mohl dotáhnout, kdyby ho napříč kariérou neprovázely zdravotní problémy?
„Podívejte, tohle je daná věc. Měl nějakou tělesnou konstituci, muskulaturu. Ta mu dovolila hrát určitý fotbal. Kdyby měl postavu jako Jenda Kollerů, prosazoval by se jiným způsobem. Handicap v podobě zranění byl určitě silný. Na druhou stranu, ze všech hráčů, které jsem poznal, se on o sebe staral nejlépe. Jak se věnoval vlastnímu tělu, to bylo úžasné. Bohužel to ne vždycky stačilo.“
Jaký duel Rosického v reprezentačním dresu se vám vybaví jako první?
„Já mám obecně v hlavně ty, které jsme zkonili. Ať to bylo Turecko, Řecko, Ghana, Saudská Arábie. Ty, jež jsme zvládli, mě nestraší. Naopak tyhle neúspěšné mám zafixované. A pokud jde o Tomáše, tam se mi spíš vybaví ty, které mu nevyšly. Rozhodně jich bylo méně, než těch povedených.“
Po skončení kariéry se Rosický rozkoukává ve vedení Sparty. Není škoda, že nebude předávat své zkušenosti přímo z pozice trenéra?
„Víte, bývalé hráče tahle profese obecně moc neláká. To jsou výjimky, když s nimi takhle hovořím. Je to těžká práce.“
|
Ivan Hašek: Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád |
| „Samozřejmě to byla čest být vůbec přítomen takovému utkání. Jak říkal Karel Brückner, při těch momentech, kdy se loučil, nám bylo trochu ouvej. I když pršelo, lidi přišli především kvůli tomu, jaký je Tomáš člověk. Takové ovace si zaslouží. Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. Tím je výjimečný. Nemyslím si, že by na něj někde pískali. Kluk je nabitý tím, že rozdává radost. Spoluhráčům i všem lidem. Na málokoho by lidi vydrželi čekat v takovém dešti. Nikdy nezapomenu, jak v Champions League běžel sám s balonem u nohy na bránu a dal gól. Když se tenhle chlapík, který vypadal na třináct nebo na čtrnáct radoval, byl to nezapomenutelný zážitek. Je dobře, že u fotbalu zůstane. Takový hráč s takovou kariérou mohl zůstat v Anglii, přišli bychom o člověka, který toho tolik ví. Jaký bude funkcionář, to se ukáže. Člověk do toho nemůže vlétnout, učí se. Ale tím, že se naučil jazyky, žít na nejvyšší úrovni, znamená pro Spartu největší přínos. Je jedním z jejích důležitých článků. Budu mu moc držet palce, aby se v nové práci prosadil.“ |
