Legenda Brückner o fair play, Bielsovi, videu, simulování i oslavách
Legenda. Génius. Osobnost. Cenu Evropského hnutí fair play si jako první Čech v historii převzal trenér Karel Brückner. Charismatický stratég, který je podepsán pod úspěchy s reprezentací i olomouckou Sigmou, si slavnostní okamžik ve čtvrtek upřímně užíval. „Je to úžasné. Asi jsem byl dekorován proto, že jsme bavili lidi a uměli se chovat,“ přemítal se svým typickým úsměvem.
Zaplněná obřadní síň olomoucké radnice utichla. Lidé povstali a dlouze tleskali. Aura Karla Brücknera, jenž na konci roku oslaví osmdesátiny, je stále živá i několik let po ukončení trenérské kariéry.
Co pro vás cena fair play znamená?
„Tuhle otázku jsem čekal. (usmívá se) Od té doby, co jsem se o ceně dozvěděl, hrozně moc jsem nad tím přemýšlel, přemítal, meditoval. Ne že bych přišel na něco převratného, ale došel jsem k tomu, že je to úžasné ocenění! Sport je fair play sám o sobě, v tomto ohledu nemá konkurenci. Tudíž tu cenu nosím v hlavě jako málokteré jiné ocenění, podobně jako když jsem dal jednou čtyři góly Spartě.“
Pomůcky jako video ve fotbale vítáte?
„Určitě, fotbalu tyto technické vymoženosti obzvlášť prospívají. Novináři a televize vše pečlivě hlídají a kontrolují, nejde nic ošidit. Hráči, trenéři a celé to hnutí vyspělo tak, že ostatní odvětví mohou fotbalu jen závidět.“
Štvaly vás nafilmované penalty a podobné neférové záležitosti?
„Byl jsem asi dekorován hlavně proto, že jsem si k sobě vybral lidi, kteří produkovali zábavný fotbal. Bavilo to samotné hráče i diváky. Nikdy jsem nevedl tým k tomu, aby hrál nefér, měl přemíru nedovolených zákroků a už vůbec ne k simulování. Uměli jsme se chovat na hřišti i mimo něj.“
Nikdy jste se nerozzlobil tak, že jste pak své reakce litoval?
„Kolikrát jo, ale to k té profesi trochu patří. Všichni jsme fotbal brali tak, že to není žádná náboženská škola, ale abych se trochu pochválil, musím říct, že jsem si vždy uměl vybrat dobré spolupracovníky i hráče.“
V Anglii se nedávno řešil skandál ohledně kouče Leedsu Marcela Bielsy, který...
(skáče do řeči) „Bielsa? Ten mě jednou porazil, víte to?“
V anketě o nejlepšího trenéra na světě skončil na špici před vámi.
„Jo. A co se s ním tedy stalo?“
Sledoval soupeře na tréninku, což se hodně řešilo. Bralo se to za špehování.
„Skandál kolikrát není porušení fair play, někdy je dokonce i zapotřebí. Sport by byl hodně ochuzený, kdyby sem tam nebyl v rámci norem žádný skandál.“
Taky jste soupeře do detailu studoval, že?
„Ale vždycky z videokazet, kterých jsem měl doma stovky. Abych někoho špehoval, co má k večeři nebo kam chodí za holkama, to zas ne. (usmívá se)
Hudba, historie i naučné pořady
Čím se teď bavíte, pořád fotbalem?
„Víte, když má člověk osmdesát roků, už si ty priority až tak nevybírá. Fotbal ano, ale život je strašně krátký na to, abyste se zabýval jen jím.“
Vede hudba?
„Mám rád veškerou vážnou hudbu, takže mě potěšilo, že jsem k ceně dostal alba Mozarta. Bavím se studováním historie a sledováním naučných pořadů. V televizi pouštím nejvíce ČT2 a Prima Zoom, tam se mi líbí dokumenty. Vzdělávám se tak i v dalších oblastech, abych nerozuměl pouze fotbalu. Doháním to, co jsem kolikrát zameškal.“
Co vás ještě žene dopředu? Určitě se na něco těšíte.
„Já jsem nikdy na nějaké těšení nebyl, neměl jsem rád ani oslavy. Takže na co bych se mohl těšit? Na Vánoce? Ne, ty už byly. Jednou jsem odpověděl, že se těším na léto, až mi na zahradě vyrostou rajčata. Ale redaktor pak zjistil, že žádná rajčata nepěstuju.“
Když jsme u těch oslav, na jedné jste nedávno byl, když vaše Sigma Olomouc slavila 100 let.
„Takové oslavy, to zase můžu. Galavečer to byl pěkný, až na tu spoustu decibelů. Nicméně třeba oslavy gólů mi někdy připadají, jako když někoho pustí z blázince. Dřív se ruští hokejisté po vstřelení gólu ve finále mistrovství světa jen poklepali hokejkama. Tím úplně deprimovali soupeře. Dnes na sebe všichni skáčou, lámou si u toho ruce, nohy. A víte, co mě úplně dostalo?“
To nevím.
„Že hráči se kolikrát dopředu připravují na to, jak ten gól budou slavit! Nepřipravují se na zápas nebo na soupeře, ale na to, jak pak budou blbnout. To nemám rád.“
Kolem reprezentace je konečně pozitivní duch, vrátí se dobré časy?
„Málokterá mužstva na světě si drží dlouhodobou výkonnost. Možná tři, čtyři, ale jinak jsou opravdu vždy periody, ve kterých je mužstvo jednou dole, podruhé nahoře. Mezi úspěchem a neúspěchem je strašně malinký rozdíl, stačí kousek a může být vždy všechno jinak. Jsou sporty, většinou individuální, ve kterých je někdo dobrý, takže většinou vyhraje. Ale fotbal je o milimetrech.“
