Mít tak jednou svého Edena Hazarda, Kevina de Bruyneho, Axela Witsela... Oddělení Rozvoje fotbalu FAČR, pod které spadá projekt akademií, vymýšlí řešení. Karel Poborský, výkonný ředitel akademií, je v úzkém kontaktu se sportovním úsekem belgické asociace, který českému svazu dává nakouknout do svého know-how. „Je to pro nás vůbec nejzajímavější systém se zároveň nejpřiměřenějšími okolnostmi,“ řekl na semináři s novináři Poborský.
Není to tak dávno, kdy ještě dostávali od českého výběru na frak. Po docela bohatých sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se celkem dařilo belgické reprezentaci a v Evropě taky Anderlechtu Brusel, nastal úpadek. Teď je jejich nároďák zase nahoře, a Češi se od nich chtějí učit.
Oddělení rozvoje fotbalu FAČR najelo na velmi úzkou spolupráci s Královskou belgickou fotbalovou asociací. Kontaktní osobou je především Kris van der Haegen, ředitel vzdělávání na belgickém svazu a zároveň tvůrce celé strategie rozvoje tamního fotbalu.
„Na poslední mezinárodní konferenci pro trenéry na Chodově tu byl právě i Kris, vedl tu přednášku taky na profilicenci a popisoval nám celý jejich systém a současný stav. A tomu bychom se chtěli postupně přibližovat,“ uvedl svou vizi Karel Poborský, výkonný ředitel Regionálního projektu akademií na FAČR.
Aktuální stav je nám teď vzdálený světelné míle. Třeba v tom, že přibližně osm desítek belgických fotbalistů je rozpuštěných v pěti nejlepších evropských ligách a reprezentace udělala bronz na posledním mistrovství světa v Rusku. Na šampionátu předtím byla ve čtvrtfinále...
„V zemi mají osmnáct akademií, dvanáct takzvaně elitních, a šéfové každé z nich se jednou za měsíc scházejí, aby si řekli přesný tréninkový plán na příští měsíc pro celou zemi. Mají herní systém, který platí pro všechny mládežnické výběry každého klubu i každé mládežnické reprezentace, odpadá tedy problém, když hráči migrují mezi kluby nebo když jsou nominováni do národního týmu. A tenhle systém odpadá teprve až v profesionálním fotbale,“ vysvětluje základní belgickou myšlenku Poborský.
Plus k tomu patří, že se na začátku celého snažení, tedy přibližně před patnácti lety, rozpustilo mnoho milionů eur mezi mládežnické trenéry, aby se mohli věnovat pouze fotbalu. To je zkrátka neodmyslitelná součást celého procesu...
Z hlediska základny hráčů je na tom Česko podobně. To má nahlášených něco přes tři sta tisíc fotbalistů, Belgie víceméně stejně, nemají tedy výrazně větší výběr. Byť hvězdy už si dávno vychovali. Velké a ve velkém. Poborský a spol. ale plánují ještě jednu vychytávku, která by měla protlačit do ligy víc odchovanců. Uvažuje se o zavedení kvót, minimálním počtu v klubu nebo obecně v Česku vychovaných hráčů, kteří by museli figurovat v každé zápasové nominaci. Takový nápad ale musí projít samotným hlasováním klubů, tedy na půdě Ligové fotbalové asociace.
„Pro ně je to zatím taková nová věc,“ zvedá oči v sloup Poborský. „Přitom jde o záležitost, která by nám výhledově opravdu mohla významně pomoci,“ slibuje si bývalý reprezentační záložník. Konkrétní návrh má ale teprve padnout.
Ostatně i Belgičané mají drobnou „represi“ v první lize. V každé nominaci na utkání musí být alespoň šest hráčů vychovaných jakýmkoliv tamním klubem. Odchovanec je přitom přesně definován pravidly UEFA. Takže: považován je za něj každý hráč, který v daném klubu strávil alespoň tři roky mezi svými patnáctými a jednadvacátými narozeninami.
„Tohle je mezistupeň, o který stojíme. Koneckonců i v Belgii měli na začátku problémy, něco hned nešlo, ale když tam dneska člověk přijede, má pocit, že vlastně všichni míří jedním směrem. Že prostě moc stáli o to, aby se jejich fotbal zlepšil,“ vykládá Poborský.
Třeba se jednou zlepší i ten český...
