Jako dítě na sebe vylil vařící vodu a bojoval o život. To samé platí o jeho dospívání, kdy musel odolávat drogovým gangům a doslova se na ulici v drsné čtvrti Buenos Aires vyhýbat kulkám. Všem nástrahám však argentinský střelec Carlos Tévez odolal, při angažmá v těch největších klubech dobyl Evropu a v roce 2017 se stal díky gigantickému kontraktu v Číně nejlépe placeným fotbalistou na světě. „Těžko někdo pochopí, co jsem prožil,“ říká kapitán Boky Juniors.
Ještě mu nebyl ani rok, když na sebe nešťastně shodil konvici s vařící vodou. Diagnóza zněla krutě: popáleniny třetího stupně na polovině těla a několikaměsíční intenzivní léčebný pobyt. Malý Carlos už tehdy prokázal srdce bojovníka a z ošklivého zranění nakonec vyvázl „jen“ s viditelnou jizvou, která se mu táhne od pravého ucha až k hrudníku.
„Je to moje tetování. Ta jizva vypráví příběh, který říká, že jsem přežil. Patří ke mně,“ odpověděl Tévez, když mu zástupci Boky Juniors nabízeli financování plastické operace.
Než se však dostal pod křídla svého milovaného klubu a začal v sedmnácti nastupovat na slavném stadionu La Bombonera, musel nejdřív přežít o dvacet kilometrů dál. Ve Fuerte Apache, nejrizikovější čtvrti třímilionového Buenos Aires a možná celé země. Zvláštně naplácané věžáky s vybitými okny a posprejovanými zdmi působí v architektuře hlavního města Argentiny jako pěst na oko.
Jen pěsti však v drsné oblasti nelítají...
„Vyrůstal jsem na místě, kde byly drogy a vraždy součástí každodenního života. Hráli jsme na ulici fotbal a kolem nás se střílelo,“ vzpomínal Tévez pro oficiální stránky FIFA. Svého biologického otce nepoznal, protože byl zastřelen krátce před narozením Apače, jak zní Carlosova přezdívka. Vychovala ho teta se strýcem, podle kterých se rozhodl upustit od rodného příjmení Martínez, spolu s několika dalšími dětmi ve skromném příbytku.
„Žili jsme ve strachu. Dříve měli zločinci jiné principy: okradli vás, ale pak vás nechali jít. Dnes už neznají žádné hodnoty, protože jsou všichni na drogách. Dáte jim své peníze a stejně vás zabijí, nepřemýšlejí, že si kazí svůj vlastní život, ale zničí ho i nevinným lidem,“ kritizoval Tévez poměry v Jižní Americe.
Ztratil tátu i kamaráda
Ví, o čem mluví. Kromě táty totiž v pubertě tragicky přišel o svého nejlepšího kamaráda Daria, klučinu, s nímž trávil veškerý volný čas. Po škole odhodili tašku a do večera v pouličních fotbalových bitvách získávali svým umem respekt vrstevníků. Dario býval prý nejlepší ze všech.
„Byli jsme spolu čtyřiadvacet hodin denně, a to i později v době, kdy už jsme každý hráli za jiný klub,“ popisoval Tévez. „Dario měl vše, co potřeboval, aby byl stejně úspěšný, ale bohužel si vybral jinou cestu – kriminalitu a drogy. To nakonec znamenalo, že už mezi námi dnes není. Díky Fuerte Apache jsem však rychleji dospěl a pochopil, že musím uniknout, i když je neuvěřitelně obtížné se odtamtud dostat. Abych to však upřesnil – rozhodně to není tak, že by tam žili jen špatní lidé.“
Jakmile jej Boca ještě před osmnáctinami poprvé vytáhla do áčka, bylo zřejmé, že fotbalem zamíří k mnohem příjemnějšímu životu, než jakým byl ten v ghettu, kde se na několika málo hektarech tísní desítky tisíc obyvatel.
Nevídané: City i United
Přes brazilské Corinthians se Tévez společně s parťákem Javierem Mascheranem v létě 2006 dostal do Anglie. Nikoli však rovnou do velkoklubu, které o talentovaného útočníka stály, ale překvapivě do průměrného West Hamu.
Prestižnější adresy přišly vzápětí: s Manchesterem United vyhrál Ligu mistrů i Premier League, v konkurenčním City slavil mistrovský titul posléze rovněž, navrch přidal korunu pro krále střelců. Vynikal technikou, rychlostí a hlavně svou zarputilostí. Dokázal rány rozdat i přijmout.
To už měl „Carlitos“ téměř osmadvacet let, což byl věk, který od začátku kariéry označoval za moment, kdy s fotbalem skončí. Po hádce s trenérem Robertem Mancinim k tomu opravdu nebylo daleko, nakonec si však ještě na prahu třicítky podmanil Itálii v dresu Juventusu.
Dvě scudetta, dva poháry, padesát gólů? Ideální čas na slibovaný návrat domů. Ano, do své Boky.
„Vždycky jste byli v mém srdci,“ zaburácel do mikrofonu při přivítání s fanoušky, kterých na stadion jen kvůli němu dorazilo čtyřicet tisíc. Včetně Diega Maradony. Lidé nezapomněli, že Tévez je jeden z nich, obyčejný kluk z chudinské čtvrti. „Už nemusím mluvit anglicky ani italsky a hlavně jsem se svou rodinou. Tohle je nejlepší den v mém životě! Chci slavit tituly a porážet River Plate.“
Sen se mu splnil, byť pouto s fanoušky bylo trochu narušeno v roce 2017, kdy neodolal čínské nabídce a rozhodl se na závěr své dráhy ještě znásobit své bankovní konto v Šanghaji. Za dvanáct měsíců si vydělal v přepočtu cca miliardu korun a stal se nejlépe placeným fotbalistou na světě. Velikáni Cristiano Ronaldo s Lionelem Messim byli v tu dobu tehdy zhruba na polovině jeho gáže.
Nyní už je Tévez zpět v Buenos Aires a svou lásku vede coby kapitán z pozice staženého forvarda k dalšímu titulu. Tedy když zrovna měsíc nemarodí s lýtkovým svalem jako předloni, kdy se zranil ve vězení při fotbálku s nevlastním bratrem, jenž si odpykává šestnáctiletý trest za ozbrojené přepadení...
I to patří k Apačově životu, on sám si však naštěstí před lety vybral tu správnou dráhu.
|
Narozen: 5. února 1984 (36 let) v Ciudadela (Argentina) Výška/váha: 173 cm/70 kg Klub: Boca Juniors (od roku 2018) Pozice: útočník Kariéra: Boca Juniors, Corinthians, West Ham, Manchester United, Manchester City, Juventus, Šanghaj Šenhua Reprezentace: 76 zápasů/13 gólů Největší úspěchy: 5x vítěz argentinské Superligy, 3x vítěz anglické Premier League, 2x vítěz italské Serie A, 1x vítěz Ligy mistrů, 1x olympijský vítěz, 1x vítěz brazilské ligy, 1x vítěz Poháru osvoboditelů, 1x vítěz mistrovství světa klubů |
