Na kontě má čtrnáct mistrovských titulů. Čerstvý padesátník a legenda pražské Sparty Jiří Novotný ve čtvrtek oslavil své životní jubileum společně s bývalými spoluhráči. Během oslavy v rozhovoru pro iSport.cz prozradil, že je se svou kariérou spokojený, ale některé věci mohl udělat lépe.
Narozeniny jste měl už 7. dubna. Jak si po dvou měsících oslavu užíváte?
„Popravdě, tahle už je šestá. (smích) Nicméně pokaždé to bylo s někým jiným, takže si to užívám. Zároveň se ale těším, až to skončí.“
Společně jste sledovali video s průřezem vaší kariery. Dojalo vás to?
„Strašně moc. Jsem rád, že dorazili moji kamarádi, se kterými jsem prožil nejlepší léta ve Spartě a nejen v ní, ale třeba i na rodinných akcích. Jsou to mí nejbližší. Chodívali jsme spolu i na večeře s manželkami.“
Co se vám při vzpomínkách honilo hlavou?
„Že nám to strašně rychle uteklo. Bohužel.“
Který moment vás nyní při vzpomínání nejvíce zasáhl?
„Musím jmenovat dva. Zápasy z nultého ročníku Ligy mistrů, kdy jsme vyřadili Marseille a následně jsme doma pokořili 1:0 Barcelonu.“
Splnil jste si během kariery vše, co jste chtěl?
„Musím říct, že rozhodně ne. Každý poté tak nějak přemítá a uvědomí si, že něco mohl udělat lépe. Kariéra pro mě ale i tak byla krásná, prožil jsem mnoho let ve Spartě, dostal se na chvíli i do Ruska, takže jsem si užil zahraniční angažmá a mohl poznat mentalitu jiných lidí. Mám tam spoustu kamarádů, se kterými si volám. Celkově jsem za svou kariéru rád a vážím si jí.“
Když odbočíme od vzpomínek a slavení. Co jste dělal během období pandemie?
„Chodil jsem občas běhat, na zahradě jsem měl s kamarády kruhové tréninky. Zvládali jsme to tedy v pohodě. Ale spousta lidí to takto absolvovat nemohla, ať už kvůli tomu, že žijí v bytech, nebo se museli starat o děti. Já to ale nijak zásadně neřešil. Pro řadu lidí to ale určitě bylo nepříjemné a budou si teď budou o to víc vážit života.“
Po nucené pauze se rozjela FORTUNA:LIGA. Jak moc vám chyběl fotbal?
„Hrozně moc, asi jako všem. A nejen fotbal, ale i hokej a další sporty. Přeci jen jsme sportovně založení a na sportu závislí, těšíme se na něj. Věřím, že se to co nejdříve rozjede tak, aby i fanoušci mohli na stadiony.“
Zažil jste osobně někdy zápasy bez fanoušků, respektive takto prázdné tribuny?
„Nezažil a samozřejmě je to strašně nepříjemné, ale chápu situaci, která nastala. Na druhou stranu je to pro oba týmy stejné.“
Můžou mít prázdné tribuny na některé hráče pozitivní vliv, ve smyslu, že nejsou třeba tolik nervózní?
„Je pravda, že řada hráčů jsou takzvané tréninkové typy. Když pak nastoupí k zápasu a jsou pod tlakem fanoušků, nezvládají to. Přitom na tréninku jsou famózní. Hlava hraje hodně, tak je to v každém sportu.“
Jak jste to měl vy? Hrálo se vám lépe před zaplněnou Letnou, nebo před pár diváky?
„Pro mě bylo vždycky lepší hrát před plným stadionem. I když fanoušci proti nám nadávali. Pro mě to byla daleko větší motivace. Vyhecovalo mě to, a proto jsem to miloval.“
Ve Vestci se staráte o dětskou akademii. Baví vás to?
„Ano, naplňuje mě to. Dělám to, co mě baví a čím jsem se živil. Navíc jsem patronem u jednadvacítky, kde máme výbornou partu nejen hráčů, ale i v realizáku. Dál také sportuji, takže si užívám života.“
Stíháte při tom sledovat v současné době Spartu?
„Určitě ji sleduji pořád. Je to moje srdeční záležitost. Přál bych jí, aby se vrátila na místa, kam patří. Hodnotit ji ale nemůžu, protože v klubu nejsem a nevím, jak se tam všechny věcí odvíjejí.“
