Vízek s Richterem a historky ze sázení. Co frčí mezi sportovci, kolik vyhráli? | iSport.cz
Pavel Hartman
28. června 2020 • 13:55

Vízek s Richterem a historky ze sázení. Co frčí mezi sportovci, kolik vyhráli?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hancko je neformální lídr. Kolem něj se vytvořila parta, chválí stopera Kotal
PRVNÍ DOJMY: Dva hlavní důvody, proč se Sparta zvedla a vyhrála pohár
VŠECHNA VIDEA ZDE

Oba oblékali reprezentační dres. Oba hráli v zahraničí. Oba mají medaili z významné akce. Ale hlavně jsou oba od přírody hraví. Hokejová legenda Pavel Richter a fotbalový internacionál Ladislav Vízek se štengrují dodnes. „Bez hecování a sázek to nejde,“ notují si. Na tenisových kurtech na pražské Admiře nejsou tentokrát na kurtě, ale sedí pod slunečníkem u stolu. Ladislav Vízek se vydal ze sil na golfovém turnaji na Zbraslavi, Pavel Richter dostal injekci do kolena. Ale náladu mají jako obvykle skvělou. Životem se totiž baví, což dokládá tento mimořádný rozhovor pro Sport Magazín a web iSport.cz.



Jakou nejvypečenější sázku jste mezi sebou uzavřeli?
VÍZEK: „My jsme nějak ani proti sobě nešli.“
RICHTER: „My jsme většinou hráli spolu. A když jsme hráli spolu tenis, vyhráli jsme hodně sázek. Třeba jsme porazili bráchy Vrbatovy. Dali jsme si to o litránek na palici. Nebo v Kralupech jsme hráli životní zápas o jídlo, o kachničky. Prohrávali jsme dva nula na sety, 5:1 a 40:15, a dokázali jsme ještě vyhrát.“ (směje se)
VÍZEK: „S Pavlem jsme byli nebezpečná dvojice.“
RICHTER: „Ale to už je všechno pryč.“
VÍZEK: „Téměř vůbec jsme neprohrávali. On to hrál velmi dobře, já jsem byl solidní. Když byl mladej, vyhrával turnaje v singlech. A když jsme hráli spolu, chytili jsme i nějaké kavky na udičku. Soupeři byli vždycky překvapení, jak jsme hráli.“
RICHTER: „Ale poslední turnaj, který jsme vyhráli, byl turnaj stoletých. Každé dvojici muselo být minimálně sto let. Teď už to je dokonce sto dvacet. Láďa už ho teď hraje s Hašanem (Ivanem Haškem) a já zase s jiným klukem. Takže hrajeme proti sobě.“
VÍZEK: „Jak jsme zestárli, už jenom vzpomínáme, koho jsme obrali.“ (směje se)
RICHTER: „Když dobíháme balon, přemýšlíme, kam ho zahrajeme, a najednou zjistíme, že ho nedoběhneme.“

Sport bez hecování a sázek si nejspíš neumíte vůbec představit.
VÍZEK: „Jsme hráčský a sázečský typy. Chceme si vždycky zahrát o něco. Když skončíš zápas a jsi jenom zpocený a nic nevyhraješ, tak to není ono.“
RICHTER: „Tenis hrajeme stylem padesát, kilo za set. Taky hrajeme o pivo, samozřejmě! Prostě sázka tam musí bejt! Jinak to člověka ani nebaví.“
VÍZEK: „Taky se hádáme. Dneska i o padesát korun jako o milion. To je hrozný.“ (směje se)
RICHTER: „Ale je to čím dál tím míň. Protože už jsme tak uhádaný, že to nemá cenu.“
VÍZEK: „Tahle věková kategorie, ta se umí hádat! Jsme nesoudný, no, stárneme, stárneme. Kdybysme byli mladý, přejdeš to, ale tady se hádáme o každou kravinu. Už na to nemáte, ale chcete vyhrát, takže to jde jedině uhádat.“
RICHTER: „Když se hádáme my dva, on má vždycky pravdu. Protože je olympijský vítěz, zatímco já jen mistr světa, Ale někdy mám pravdu i já, kvůli tomu, že jsem o měsíc starší. Dokonce i ročníkově. Já jsem v prosinci 1954, on je leden 1955.“
VÍZEK: „Uzavřel bych to tím, že je lepší prohrát, než o nic nehrát.“

LADISLAV VÍZEK
VĚK: 65 let (22. ledna 1955 v Chlumci nad Cidlinou)
PROFESE: bývalý fotbalový útočník KARIÉRA: Dukla Praha (1975-85), Le Havre (1986-88)
REPREZENTAČNÍ BILANCE: 55 zápasů/13 gólů
LIGOVÁ BILANCE: 310 zápasů/115 gólů
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY - TÝMOVÉ: bronz EURO (1980), zlato OH (1980), účast na MS (1982), semifinále PVP (1986), čtvrtfinále Poháru UEFA (1979), 3x mistr Československa (1977, 1979, 1982). OSOBNÍ: 2x Čs. fotbalista roku (1983, 1985), nejlepší střelec ligy (společně s Peterem Herdou, 1981-82), člen Klubu ligových kanonýrů
PAVEL RICHTER
VĚK: 65 let (5. prosince 1954 v Praze)
PROFESE: bývalý hokejový útočník
KARIÉRA: Sparta Praha (1973-85), Dukla Trenčín (1979-80), Kloten (Švýc., 198586), Kaufb euren (1986-88), Norimberk (oba Něm., 1988-90)
REPREZENTAČNÍ BILANCE: 137 zápasů/39 gólů LIGOVÁ BILANCE: 485 zápasů/181 gólů
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY: mistr světa (1985), stříbro OH (1984), finále Kanadského poháru (1976), 3x stříbro MS (1978, 1982, 1983), bronz MS (1981), semifinále Kanadského poháru (1981), později trenér Slavie (v roce 1994 ji dovedl s Richardem Fardou do extraligy) a Sparty (semifinále 1999)

Kolik jste vyhráli za olympijské zlato, respektive za titul mistrů světa?
VÍZEK: „My jsme za olympiádu dostali 60 tisíc. To byly tenkrát velké peníze, nedaly se ani propít. Koupil jsem si za ně renaulta dvacítku a jel jsem s ním na vyhlášení Fotbalisty roku. Tu anketu jsem ten rok vyhrál. Nevím, kolik jste dostali vy.“
RICHTER: „My jsme hráli každý zápas na mistrovství světa za nějaké peníze od svazu ledního hokeje, takže se to nasčítávalo. Ale vlastně oba můžeme říct, že jsme v porovnání s dneškem dostávali nic. Ovšem my to klukům nezávidíme. My jsme zase místo peněz dostávali tituly mistr sportu, zasloužilý mistr sportu…“ VÍZEK: „Medaili za rozvoj tělovýchovy. Já jsem rozvinul všechno. Mám Řád práce, zasloužilého mistra sportu. Na diplomy jsem výbornej. A Šmíca má peníze. Já se na to vykašlu.“ (směje se)
RICHTER: „Když jsme byli v pětaosmdesátém mistři světa, dostal jsem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Hrozně to naštvalo mého tchána. On totiž dělal celý život ve stavebnictví a nic nedostal. Řekl mi: Ty jsi akorát dvakrát dokázal postavit tohle a máš z toho dvě děti a tenhle řád. Jinak jsme taky dostali od Štrougala asi 60 tisíc navíc.“

Nedostal jste tehdy i žigulíka?
RICHTER: „Ne. Dostali jsme na žigulíka jen vládní poukaz. A hned další týden jsme si pro něj šli na Jarov. Ale to auto jsem musel koupit za své. Neprodělal jsem. Tenkrát u nás auta nebyla, takže když jsem vyjížděl na Jarově z brány, už jsem to prodával frajerovi za cenu o deset tisíc vyšší. Takhle jsme my vydělávali peníze.“ (směje se)
VÍZEK: „V té době ani nebyly sázkové kanceláře. Sazka byla, ale u ní nešlo sázet na zápasy.“
RICHTER: „Byly jen černý sázky. Michal Horáček dělal koně, hokej, všechno.“
VÍZEK: „Jo, Horáček, to byl řízek. Proto jsem ho chtěl za prezidenta. To by byl jedinej rozumnej prezident.“
RICHTER: „Pozor, on umí tři nebo čtyři světové jazyky. Je to velice chytrej člověk.“
VÍZEK: „Já ho mám rád, já jsem ho volil. A budu ho volit příště zas.“

Kdo byl nejchytlavější na různé sázky v kabině slavné fotbalové Dukly Praha, respektive v hokejové šatně pražské Sparty?
VÍZEK: „V Dukle a v nároďáku jsme hráli karty. Tam jsme měli stabilní čtyřku - Kroupa, Panenka, Dobiaš a Vízek. Trenér Vengloš nás od toho nemohl odtrhnout.“
RICHTER: „My jsme ve Spartě zase hráli oko.“
VÍZEK: „Karty frčely. My jsme hráli kočku. Tu jsme uměli, protože jsme ji hráli furt. Když jsme jeli s Duklou do Německa, v autobuse jsme zabrali čtyřku a mastili jsme to. Ale sázky? Ty moc nejely.“
RICHTER: „My jsme se sázeli na blafáky. Pět, šest nás zůstalo na ledě a jezdili jsme po tréninku nájezdy o dvacku.“

To jste musel být v balíku, ne?
RICHTER: „No tak vyhrával jsem, ale někdy jsem i prohrál. V nároďáku jsem hrál blafáky neustále s Růžičkou. O padíka. Taky jsme se sázeli s Dominikem Haškem, kolik mu dáme gólů z deseti nájezdů. Každý jsme jeli pětkrát. Hašan nás většinou porážel.“

Fotbalisti hráli pořád kulečník

Vybavuju si, že jste kdysi nosil na hlavě trvalou. Prý to bylo taky z hecu.
RICHTER: „Vsadil jsem se s Karlem Holým, který měl za manželku kadeřnici. Byli jsme v Německu a tam frčel fotbalový brankář Toni Schumacher. Jeho plakát visel všude a byl na něm vyfocený s trvalou na hlavě. Já jsem měl hrozně tvrdé vlasy, pěšinka mi pořád padala do oka. Tak jsem si furt takhle (ukazuje) honil vlasy nahoru. A tak jsem se vsadil, že až přijedeme domů, nechám si trvalou udělat taky.“

A dostál jste slovu.
RICHTER: „V Německu jsem si ji koupil. Jitka Holá mně v kadeřnictví vlasy natočila. Po dvaceti minutách, po kterých se ženským sundávají natáčky z hlavy a trvalá je hotová, mi sundala jednu natáčku, ale já měl vlasy furt rovný. Takže místo dvaceti minut jsem seděl v křesle s natáčkami na hlavě čtyřicet minut, jenže pořád to nestačilo. Až po hodině se mi vlasy zkroutily.“

Jakou jste sklidil reakci?
RICHTER: „Když jsem přijel na některé stadiony, dočkal jsem se hodně peprných slov na moji novou hlavu. Nejslušnější nadávka byla hláška – prdelatej andělíček. Hlavně ale nezapomenu na to, když jsem s trvalou přišel prvně do sparťanské kabiny.“

To muselo být velké haló.
RICHTER: „Dal jsem si ručník přes hlavu až hluboko do čela. Celá kabina se smála, protože už všichni věděli, co mám pod ním. Jen trenér Horešovský se pořád divil, čemu se kluci smějou. Až zjistil, že jsem tam já s ručníkem přes hlavu. Sundal mi ho dolů a zařval jenom jednu větu: Ty buziku! Ale nosil jsem trvalou hodně dlouho.“

České sportovní legendy Ladislav Vízek a Pavel Richter společně pózovaly při focení pro Sport Magazín
České sportovní legendy Ladislav Vízek a Pavel Richter společně pózovaly při focení pro Sport Magazín

Ladislave, vy jste nikdy nedal účes všanc?
VÍZEK: „Ne, ne, ne.“
RICHTER: „On má tak málo vlasů, že by to nestálo za to.“
VÍZEK: „U mě to byly jenom ty karty.“
RICHTER: „Kulečník jste hráli taky furt. Fotbalisti nedělali nic, a tak pořád hráli kulečník.“
VÍZEK: „Jen na soustředěních. Tonda Panenka byl přeborník.“
RICHTER: „My jsme zase hráli, když jsme byli na mistrovství světa, čáru. Protože to už byl duben, květen. A tak jsme místo procházky vždycky zalezli do parku, narýsovali jsme čáru a hráli jsme. Když byl Ivan Hlinka na posledním mistrovství světa v roce 1981 v Göteborgu, hráli jsme, a on už neměl švédské koruny. Tak poslal maséra, aby přinesl sto švédských korun, a on asi devadesátou sedmou korunou vyhrál všechno. Dřív jsme nemohli odejít. Byla už úplná tma, ale museli jsme to dohrát.“

Trenéři to tolerovali?
VÍZEK: „Neměli to rádi. Ale co jsme měli dělat v autobuse, když jsme jeli na zápas? Nebo když jsme byli na hotelu jak blbci a ven jsme nemohli? Museli jsme se nějak zabavit.“
RICHTER: „My jsme cvrnkali škatulky. Znáte to, jak se různě bodovaly hrany. Vklad byla stovka, hrálo nás šest, jeli jsme na tři cvrnky, a kdo dal nejvíc, ten to bral. Byli jsme v tom tak dokonalí, že i na devět se prohrávalo. Teda i na bůra a dvě dvojky.“
VÍZEK: „Když teď vidím mladé hokejisty, mám pocit, že my jsme proti nim byli béčka. Na golfu se sází o rány! Pojď, dáme si to o 10 tisíc. Kdyby mi tohle řekli, úplně se rozklepu. Chystám se na golf s Pastrňákem, tak doufám, že to nebude co rána, to kilo.“
RICHTER: „Všichni kluci z NHL mají úterý a čtvrtek starou gardu. Organizuje to můj synek, takže vím, jak jsou chytlaví. Je to tak týden, co se Voráček s Pastrňákem vsadil o 10 tisíc, kdo vyhraje turnaj.“
VÍZEK: „Do jejich doby jsem se měl narodit. To bych si užíval.“ (směje se)
RICHTER: „Hodnota koruny je pro ně trošičku jinde než u nás.“
VÍZEK: „To je pro ně jak pětník.“
RICHTER: „Ale nezávidím jim to. Zaplaťpánbů, že takové hráče u nás máme. Protože hráčů v NHL bude čím dál míň. Bohužel.“
VÍZEK: „Jsou to správný rošťáci. Proto jsou tak šikovný na všechno. Já jsem se narodil v blbý době, teď jsem potřeboval bejt mladej.“
RICHTER: „Zase máš vysokej důchod.“
VÍZEK: „To jo. (ironicky) Když jsem já byl malej, bylo to za komunistů divný. Na vesnici nebylo vůbec nic na hraní.“
RICHTER: „My jsme hráli Praha, Berlín, Varšava. Udělali jsme si v písku cyklistickou dráhu a cvrnkali jsme kuličky, kdo bude v cíli první.“
VÍZEK: „Já jsem hrál v parku před našima fotbal, kuličky a badminton. Pak jsem hrál tenis, když jsem se dostal do města.“
RICHTER: „My jsme hráli hodně bandy hokej. Když bylo mistrovství světa, všichni jsme vzali hokejky a vyrazili ven. Láďa umí dobře i ping-pong. V něm mě porazí. Pupek má nad stolem a rychle míčky vrací.“

Francie? Dva roky jen rodina a fotbal

Zažili jste i cizinu. Jak tam frčelo hecování?
VÍZEK: „V Le Havru to pro mě byly z hlediska sázek ztracené roky. Frantíci byli na frank hrozně opatrný. Nesázeli se vůbec o nic. Stačilo, aby hráli proti silnému týmu, a byli podělaní. Natož aby se pustili do sázek. To nebyli hráči. Jako profesionálové měli peníze, ale o nic se nesázeli. Byli to pokorný, vesnický kluci. Nevybočovali z ničeho, do ničeho nešli. Takže dva roky jenom rodina a fotbal.“
RICHTER: „Švýcaři, když jsem hrál za Kloten, byli podobní. V autobuse se nehrálo nic. Zato Němci jsou daleko hravější. Když jsem byl v Kaufbeurenu i Norimberku, hrál se begamon, což je taková stolní hra. Ještě starší než šachy. V Německu jsou hrozně dlouhé vzdálenosti, a tak bylo během cest dost času na hraní. Z Kaufbeurenu jsme jeli do Kolína třeba deset, dvanáct hodin. Vpředu byla sedadla se stolkem, kde se hrál begamon.“

Dařilo se vám?
RICHTER: „Naučil jsem se to. Ale nejvíc se mi zadařilo v závěru kariéry ve Weidenu. Frčela tam karetní hra, už nevím, jak se jmenovala, ale byla podobná cviku. Omrkl jsem to a jednou jsem řekl: ‚Jestli dneska vyhrajeme, cestou zpátky si to dám s vámi.‘ Viděl jsem, jak si všichni mnou ruce a představují si, jak mě oholí. Ale nakonec jsem oholil já je.“
VÍZEK: „Teď jsem si vzpomněl, že ve Francii jsme hráli taroky, něco jako žolíky. Ale jenom díky tomu, že náš trenér byl řízek a hračička. On byl mladší, měl dlouhé vlasy a vždycky si vzal k sobě tři hráče, kteří s ním museli hrát taroky o franky. Dvakrát jsem si k nim sedl a díval jsem se, jak se to hraje, potřetí už jsem seděl mezi nima.“
RICHTER: „Teď hraje hodně s tenisty cenzra. To je hra, kde je spodek nejvyšší a druhá nejvyšší je devítka.“
VÍZEK: „Já hraju všechno. Můj běžný týden: dvakrát, třikrát mariáš, každou neděli od pěti cenzr a v ulici se sousedy ještě prší.“
RICHTER: „Každý den karty.“
VÍZEK: „Já se z toho zblázním. Jsem normální gambler. Jsem normální magor, mně rupne v bedně. Prší, mariáš, cenzr.“
RICHTER: „Já hraju jenom dvakrát týdně mariáš.“
VÍZEK: „Já už totiž nemůžu hrát tenis. Jsem teď nějak zkřehlej. Největší sport jsou pro mě teď karty. A u nich sedím.“

Hotovo! Dvacet titulů! Slávisté oslavovali s fanoušky před stadionem

Kdy jste přišli prvně do styku s kurzovými sázkami?
VÍZEK: „Mrzí mě, že nebyly ještě za nás. (usmívá se) To bych možná vyhrál, protože jsme toho hodně věděli. A pro sázkovky je to riziko dodnes. Kluci mají informace, třeba kdo je zraněný, a to se líp sází.“
RICHTER: „Já sázím velice zřídka. Na NHL, ale až poslední zápasy, tak od 78. kola. Když vím, že je někdo třeba dva body od postupu do Stanley Cupu, vsadím.“

Ladislave, vy asi sázíte pravidelně?
VÍZEK: „Jo a ne. Teď jsem to nějak zasekl. Ale když se chci bavit, tak jo. Já musím cítit, že to tak bude. A musí být slušný kurz. Jenže dneska na favorita nic nevyhraješ. Kurzy mi dali zpátky. Na to, co vydělávají, jsou moc opatrný. Kdyby se sázkovky trošku odvázaly a byly jako hráči, zahrál bych si. Ale když máš hrát kurzy 1,2, 1,3 nebo 1,4, musíš dát čtyři zápasy do sebe, abys vyhrál pětikilo.“
RICHTER: „Na tenis jsi jeden čas sázel.“
VÍZEK: „Teď jsem nějak vychladl.“
RICHTER: „Ve všem.“
VÍZEK: „Je to i těžký. Vždycky chytím nějaké nepříjemné překvapení. Vyžeru ho zrovna já. Ale nejsem v tom sám. Šmíca (zeť Vladimír Šmicer) si dal live sázky na telefon, aby mohl sázet na to, co viděl. A dohnalo ho to k šílenství. Protože všechny výsledky byly obráceně. Tak se naštval a zrušil to. Já bych to rád měl, ale jsem technický antitalent a neumím to v telefonu založit. To je možná taky dobře. Když jsem doma po decičce vína a vidím zápas, hned bych vsadil všechno. A to je průserový. Na druhou stranu bych zase mohl vyhrát.“

Člověk by řekl, že budete mít coby insideři výhodu.
VÍZEK: „Už to není takové jako dřív. Kdysi Šavrda s Kurzem vyhrál na ženském tenisu snad milion.“ RICHTER: „Protože na ty turnaje jezdil.“
VÍZEK: „Holky jim to řekly a byla to tutovka.“
RICHTER: „Že je někdo zraněný, nebo pustí debla.“
VÍZEK: „Dneska je to tak vyrovnané, že se ženský vůbec nedají hrát. I fotbal je vyrovnaný. Akorát jsou nevyrovnané kurzy. Musíte mít fakt štěstí a sázet chytře – jenom dva, tři zápasy a za víc. Já neprohraju velkej peníz, já se tím jen bavím.“

Vsadíte tisíc a berete šest, sedm

Jaký majstrštyk máte na kontě?
VÍZEK: „To já vůbec nevím. Já chodím radši na koně. Vezmu holčičku a jedeme. Mám tam svého bookmakera, který všechno pozná a vyčte. Já jsem magor i do koní.“
RICHTER: „Tak to já ne. Na koně jsem ještě nevsadil.“
VÍZEK: „Je to nesmírně zajímavý. Chuchle mě baví. Když vidíš, jak tvůj kůň, na kterého sis vsadil, jde do cílové rovinky, to je náááádhera!“

Nesmí ho pak žokej přibrzdit.
VÍZEK: „Jednou se mi to stalo. Přibrzdil mi ho v cílové rovince. Já jsem říkal: ‚To jsou podvodníci.‘ To se stávalo i v klusácích.“
RICHTER: „Sulky jsi taky sázel.“
VÍZEK: „Jednou jsem na nich dokonce jel. To jsem si nemohl vsadit, to jsem jel o život a nevěděl jsem, jak to dopadne.“ (směje se)

Jak se to tenkrát přihodilo?
VÍZEK: „Jako hospoda Kozlovna jsme koupili koně. Jenže to bylo zrovna v době, kdy dominovala Perla. Ta vyhrála všechno. Takže jsme nemohli nic vyhrát.“

Tak proč jste sednul na sulku?
VÍZEK: „Byli jsme osloveni jako V. I. P. persony na jedněch závodech. Jeli Šmíca i Pavlína (Vízkova dcera a Šmicerova manželka). Pavlína to jela jako blázen. Já jsem byl rád, že jsem dojel. Když jsem viděl ty sulky těsně vedle sebe, to bylo hrozný! Říkal jsem, že není možný, že nejsou žádný bouračky. Nevěděl jsem, jak ho mám zastavit. Musel jsem písknout. Jenže když jsem písknul, on zrychlil. Byl jsem úplně ve zmatku.“
RICHTER: „Protože s tím musíš vyrůstat.“
VÍZEK: „Jo, koně jsou nádherný na sázky, ale ne na ježdění.“

Stanciu skandoval s fanoušky Slavie: Nico Stanciu, Nico Stanciu, smrt Spartě!

Pavle, vy jste zaznamenal v sázkách na NHL nějaký majstrštyk?
RICHTER: „Nic moc. Jsou to třeba tři zápasy do sebe. Vsadíte tisíc a berete šest, sedm. Je pravda, že i na domácí jsou v závěru soutěže kurzy i přes dva.“
VÍZEK: „Hráči nejvíc sází na NHL. Ale Ovečkin má kurz 1,4 na gól v zápase. Messi ve fotbale to samé. Dá gól a kurz 1,4, kde to jsme? Nejlepší je sázet nějakou kvalifikaci v neznámém sportu.“

Jak vůbec dopadla vaše sázka s Milanem Barošem o prase? Prohrál jste, protože Baník skončil do 6. místa. Už jste mu čuníka dal?
VÍZEK: „Ještě ne. Ale je to na dobré cestě. Proběhne to v Chabrech v rybárně. Otočíme sele u rybníka a něco si tam užijeme. Tohle mě baví. Vyhrál jsem teď sud piva nad Švancarou, protože jsem řekl, že Tetteh nedá víc než patnáct gólů. A Švancara ten sud piva v Tiky-taka dal. Akorát jsem tam nebyl já.“
RICHTER: „Máš smůlu.“
VÍZEK: „Vypili ho beze mě. Ale to bylo tutový. Vsadil bych se vždycky, že Tetteh nedá patnáct gólů. Je to ale všechno v rámci zábavy.“
RICHTER: „Je to na bavendo.“

Prozraďte na závěr, jakou nejbláznivější sázku jste zažili?
VÍZEK: „Největší sázku, kterou jsem dodnes nevydýchal, jsem měl ohledně Liverpoolu. Šmíca mi zavolal, že na Tottenham nebo West Ham, už přesně nevím, jede Liverpool s béčkem, tak ať vsadím ostrou jedničku na domácí. Naložil jsem na to celou tržbu z hospody, což dělalo asi 30 tisíc. O to by ani nešlo, kdybych ještě celou hospodu nepřemluvil, že jestli chtějí být bohatý, ať to vsadí se mnou. Že je to jasná tutovka. A ona nevyšla… Všichni chtěli na mně peníze zpátky. Já jsem jen opakoval: Já za to nemůžu! A ještě jednou jsem takhle pohořel. Šlo o zápas našich s Rusy na mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1996. Vsadil jsem na Rusy hroznou ránu, ale byla to remíza. Navíc mi ještě vyrovnával Šmíca. Rodina mě potopila. Tenkrát jsem to taky poradil hodně kamarádům. Já jsem takový, že si to nikdy nenechám jen pro sebe. A to je vždycky nejhorší, protože do toho zatáhnu druhý. Už to nikdy neudělám.“
RICHTER: „Stačilo nám to tehdy na postup.“
VÍZEK: „A já jsem od té doby vyléčený. Když vsadím tisícovku, už je to moc.“
RICHTER: „Můj majstrštyk? Vsadil jsem asi deset tisíc na zápas slovenské ligy Košice-Poprad. Ten musel vyhrát, aby se dostal do play off . Synek mi volal, že Košice vedou v 50. minutě 5:2. Říkal jsem si, že jsem vyhodil peníze oknem. Ale stal se zázrak, protože Poprad nakonec vyhrál 6:5. Rozhodující góly dal v 59. a v 60. minutě. To bylo moje největší sázkařské terno.“
VÍZEK: „Já furt na velkou výhru zatím čekám.“

Ta přijde.
VÍZEK: „Všichni mi to říkají… Mrzí mě, a tím skončím, že v naší éře nebyla Fortuna. Teď si přece ty kluci musí vsadit na sebe. Mají to sice zakázané, ale pošlou tam za sebe někoho jiného. To je přece logický.“
RICHTER: „Manželku.“
VÍZEK: „My jsme místo toho hráli šipky se zelinářem a řezníkem. Hod za tisíc korun. To bylo pro mě vzrušení, protože zelináři a řezníci byli v tu dobu bohatší než fotbalisti. To byl výdělek. Jednou jsem přinesl domů čtrnáct tisíc a manželka si myslela, že jsem je někde ukradl. Pro mě to byl dvojnásobný plat v Dukle.“

Sport magazín PLUS+ kupujte na iKiosek.cz ZDE>>>

Mistrovská euforie v Edenu i před. Jak se fandilo před stadionem?

PRVNÍ DOJMY: Zasloužená výhra, zasloužený titul. Slavia nepustila Plzeň do tutovky

Obhajoba byla těžší, uznal Coufal. Syna zaujal mikrofon: To je na čištění nosu?

Bořil a Ševčík si užívají výhru: Seš nejlepší, brácho! Kapitán vytáhl nejdelší sirku

Guľa uznal: Slavia byla dnes o půlkrok dál. Je to motivace otočil kormidlo na naši stranu

Hrdý Trpišovský při rozhovoru s hráči. Já už nehraju, 14 dní volna, bavil Bořil

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud